ECLI:CZ:NS:2012:8.TD.35.2012.1
sp. zn. 8 Td 35/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2012 v trestní věci obviněného mladistvého „tulipána“*), vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 3/2012, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněného mladistvého „tulipána“ p ř í s l u š n ý Okresní soud v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, byla dne 22. 6. 2012 Okresním státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích podána na obviněného mladistvého „tulipána“ (dále jen „mladistvý“) obžaloba pro skutek, v němž je spatřováno provinění pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 2011 do 22. 12. 2011 v Š. D., okres Č. B., v budově D. d. se š., na pokoji nezletilé a na svém pokoji a dále na přesně nezjištěných místech v B. a jinde uskutečnil nejméně v šesti případech s nezletilou dobrovolný pohlavní styk, ačkoli věděl, že jí ještě nebylo 15 let.
Předsedkyně senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež (dále jen „soud prvního stupně“), usnesením ze dne 4. 7. 2012, sp. zn. 2 Tm 3/2012, podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §37 odst. 1 z. s. m. a §38 odst. 1 z. s. m. trestní věc mladistvého „tulipána“ předložila Nejvyššímu soudu České republiky, soudu pro mládež, (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Tento postup odůvodnila tím, že po přezkoumání věci zjistila, že Okresní soud v Českých Budějovicích, jemuž byla obžaloba podána, není místně příslušným, protože mladistvý má trvalé bydliště v B., v současné době se během prázdnin zdržuje v B., a po prázdninách bude umístěn do V. ú. ve S. nacházejícím se v obvodu Okresního soudu Kroměříž. Podle soudu nejsou pro to, aby věc projednal, splněny podmínky podle §37 odst. 1 z. s. m., neboť mladistvý v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích již nadále nepřebývá. Jestliže má mladistvý trvalé bydliště v B. a po prázdninách bude dlouhodobě umístěn na okrese K., není předkládající soud místně příslušným k projednání věci mladistvého. Předložil proto rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu soudu jako soudu společně nadřízenému předkládajícímu soudu i Okresnímu soudu v Kroměříži, případně Městskému soudu v Brně, kam by podle jeho názoru měla být věc delegována.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež, jemuž byla tato věc předložena, postupoval v souladu s ustanovením §24 odst. 1 tr. ř. podle něhož, vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Přitom se řídil zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti, v případě mladistvých zakotvenými v ustanovení §37 a §39 z. s. m.
Podle §37 odst. 1 z. s. m. koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Podle §37 odst. 2 z. s. m. platí, že nelze-li žádné takové místo zjistit, nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu vyšel čin najevo.
Uvedené tři skupiny hledisek, podle nichž se určuje místní příslušnost, jsou ve vzájemném poměru subsidiarity, a to v tom pořadí, v jakém jsou uvedeny v ustanovení §37 z. s. m. Příslušnost určená podle místa, kde má mladistvý stálé bydliště, nebo kde se zdržuje nebo pracuje (tzv. forum loci) je prvotní, má přednost před příslušností, která byla určena ostatními hledisky.
Ze smyslu ustanovení §37 odst. 1 z. s. m. rovněž plyne, že právě hledisko stálého bydliště zaručuje, že mladistvý je k tomuto místu vázán, a právě tato určitá fixace ke konkrétnímu místu, může být garantem trvalosti a stability pobytu mladistvého, což jsou okolnosti důležité nejenom pro řádné zjištění a ověření poměrů mladistvého, ale též pro možnost co nejlepšího zajištění koordinace a spolupráce s probační a mediační službou, s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, event. s jeho rodinou či blízkými osobami a lze tak zajistit možnost účinného působení na takovou osobu i po skončení řízení. Jenom propojením těchto, ale i dalších způsobů, jimiž lze na mladistvého působit, lze docílit naplnění účelu a smyslu výkonu soudnictví nad mládeží (§1 z. s. m.). Předpokládá to ovšem spolehlivé zjištění, že takto označené místo je fakticky místem, kde má mladistvý stálé bydliště, zdržuje se nebo zde pracuje, anebo má alespoň vytvořeny reálné podmínky pro to, aby zde stále bydlel, zdržoval se nebo pracoval.
Z obsahu připojeného spisu Nejvyšší soud k poměrům mladistvého ze zprávy sociálně-právní ochrany dětí Úřadu městské části M. B. (č. l. 35) zjistil, že mladistvý se narodil z nemanželského vztahu matky M. Š. (bytem nyní V. B.) a M. G. (poslední adresa B., rovněž i ve výkonu testu odnětí svobody) v době, kdy jeho rodiče byli nezletilí. Trvalým bydlištěm mladistvého je B., C. Opatrovníkem mladistvého po jeho narození byla nejprve rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 1996, sp. zn. 24 P 79/96, ustanovena M. Š. (babička ze strany matky). Od října roku 1996 však mladistvý již žil v rodině I. G. (babičky ze stany otce), které byl mladistvý svěřen do péče rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. 24 P 79/96, kde se mladistvý nacházel po převážnou část jeho dosavadního života. Tato babička však dostatečně nedbala o jeho školní docházku, kterou zanedbával, za což byla rozsudkem ze dne 29. 10. 2004 sp. zn. 12 T 282/2004, odsouzena pro trestný čin podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Matka navštěvovala mladistvého asi od roku 2005 a v lednu 2006 jej odvezla do V. B. a podala žádost o svěření syna do péče. Mladistvý však v cizí zemi nebyl adaptován a nechtěl tam zůstat, a proto se po opakovaných žádostech za přispění Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí a jeho babičky vrátil zpět do České republiky. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2008, sp. zn. 24 P 79/96, byl zamítnut návrh matky mladistvého na jeho svěření do její péče. Mladistvý stále bydlel u své babičky I. G., kterou považoval za svou matku, a dědu za otce. Jelikož však mladistvý opět zanedbával školní docházku, a to mimo jiné proto, že bylo zrušeno prarodičům užívací právo k bytu, a mladistvý se s prarodiči často stěhoval, a žili mimo jiné na ubytovnách či u příbuzných, byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 24 P 79/96, nařízena nad mladistvým ústavní výchova, kterou nastoupil dne 21. 9. 2009 do D. d. ú. B., H., odkud však neustále utíkal, a proto bylo rozhodnuto o jeho přemístění do d. ú. v Č. B., kam nastoupil dne 3. 2. 2010. Letní prázdniny roku 2010 trávil mladistvý střídavě u matky v A. a v rodině matčina bratra v B. Mladistvý v této době projevoval přání vrátit se k matce, a proto Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 24 P 79/96, zrušil jeho ústavní výchovu a svěřil jej do výchovy matky, s níž posléze mladistvý odcestoval do A. Při další návštěvě České republiky v březnu roku 2011 však utekl od matky k babičce I. G. a opětovný návrat do V. B. odmítal. Žádal, aby se mohl vrátit do D. d. se š. v Č. B., a z tohoto důvodu Městský soud v Brně rozhodnutím ze dne 14. 3. 2011 pod sp. zn. 22 Nc 2404/2011, vydal předběžné opatření, na jehož základě byl mladistvý následujícího dne předán do péče D. d. se š. v Š. D., okres Č. B. Ústavní výchova mladistvého byla pak nařízena rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 10. 2011. V této době se projevil konflikt mezi prarodiči mladistvého a jeho matkou, kdy matka nedala souhlas k dalším návštěvám u prarodičů. Mladistvý je při návštěvách matky České republiky s matkou, a mimo to bydlí i v B. u otce, který byl v prosinci 2011 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.
Podle zprávy na č. l. 78 podané stejným orgánem bylo zjištěno, že mladistvý bude prázdniny 2012 trávit u svého otce M. G. na ubytovně P. v B., C., a po návratu z prázdnin bude převeden do péče v. ú. ve S., v obvodu Okresního soudu v Kroměříži, kde bude po již skončené povinné školní docházce pokračovat v přípravě na povolání v učebním oboru.
Z těchto skutečností zjištěných k poměrům mladistvého v obsahu spisu je zřejmé, že dosavadní místo, kde mladistvý bydlí, je jen těžko určitelné. Za dobu svého života střídal výchovná prostředí i osoby, které měly o jeho výchovu pečovat. Zřejmě nejtrvalejším místem, kde pobýval nejdelší dobu ze svého života, bylo bydliště u babičky I. G., které se však zcela rozpadlo jednak tím, že uvedená rodina ztratila bydlení a byla poté nucena se stěhovat, a jednak i proto, že matka mladistvého nepřála tomu, aby mladistvý u této babičky pobýval. Důsledkem tohoto neutěšeného stavu podmíněného rovněž nedostatečnou výchovou ze strany babičky, bylo nařízení ústavní výchovy, která byla více jak rok realizována v dětském domově u Č. B. Tento výchovný ústav však již není místem, kde by mladistvý i nadále přebýval, ale bude jím zřejmě jiný ústav, v obvodu Okresního soudu Kroměříž. Přestože je mladistvý v současné době v kontaktu jak se svojí matkou při jejích návštěvách České republiky, tak i s otcem zdržujícím se v B., nelze považovat tato místa za místo, kde mladistvý trvale bydlí. Lze ze zjištěných skutečností uzavřít, že mladistvý takové místo nemá, neboť jeho setrvání u rodičů má vždy jen krátkodobý a přechodný charakter.
Je tak zřejmé, že mladistvý za poslední dobu vystřídal několik působišť, v každém setrval jen krátkou dobu a k žádnému z nich si nevytvořil pevnější vztah či jiné vazby, aby bylo možné usuzovat o jeho fixaci ke konkrétnímu místu, které by bylo garantem trvalosti a stability pobytu mladistvého. Tím, že mladistvý svá bydliště před tím, než byl umístěn do ústavní výchovy, střídal, není možné u žádného z nich řádně zjistit a ověřit její současné poměry, ani zaručit možnost zajištění koordinace a spolupráce s probační a mediační službou, s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, event. s její rodinou či blízkými osobami. Nelze tak se zřetelem na neexistenci žádného takového místa zajistit možnost účinného působení i po skončení řízení, aby bylo možné docílit naplnění účelu a smyslu výkonu soudnictví nad mládeží (§1 z. s. m.).
Nejvyšší soud s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti učinil závěr, že v případě mladistvého žádné takové místo, které by odpovídalo podmínkám §37 odst. 1 z. s. m. (tzv. forum loci), nelze zjistit. Byť je toto hledisko pro určení místní příslušnosti prvotním a má přednost před ostatními hledisky, Nejvyššímu soudu nezbylo, než volit pro určení místní příslušnosti hledisko v pořadí druhé, podle místa, kde bylo provinění spácháno (§37 odst. 2 z. s. m.).
Jak vyplývá ze skutkových zjištění vymezujících čin, pro nějž byl mladistvý obžalován, tímto místem jsou Č. B. V obvodu tohoto soudu nebo v jeho blízkosti se zdržují též poškozená a svědci v této věci slyšení, což jsou okolnosti, jež lze pozitivně hodnotit ve směru zajištění rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, což může kromě jiného přispět k tomu, aby mladistvému bylo uloženo takové opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel (§1 odst. 2 z. s. m.).
S ohledem na všechny shora rozvedené poznatky, Nejvyšší soud podle §24 odst. 1 tr. ř. určil jako soudem místně příslušným pro projednání věci mladistvého „tulipána“ Okresní soud v Českých Budějovicích, soud pro mládež, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.