ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1136.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 1136/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 6 To 110/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 254/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 4 T 254/2010, uznal obviněné M. Ř. a R. Ř. vinnými, že:
1) obžalovaný M. Ř. v době nejméně od 1. 1. 1997 do 9. 2. 2004 v domě v obci O., okres B., poté, co vytvořil na hlavním distribučním kabelu vedeném z hlavní domovní skříně umístěné na sloupu nízkého napětí, do hlavní domovní skříně s elektroměrem umístěné v domě, neměřenou odbočku tzv. „T“ napojení, odebíral prostřednictvím této neměřené odbočky elektrickou energii, kterou užíval k provozu části elektrospotřebičů v domě a odběr této energie nehradil, čímž způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., škodu ve výši nejméně 1.536.283,50 Kč,
2) obžalovaný R. Ř. v době od 9. 2. 2004 do 30. 1. 2007 v domě v obci O., okres B., poté, co M. Ř. vytvořil již v roce 1996 na hlavním distribučním kabelu vedeném z hlavní domovní skříně umístěné na sloupu nízkého napětí, do hlavní domovní skříně s elektroměrem umístěné v domě, neměřenou odbočku tzv. „T“ napojení, a poté, co mu byl dům darován a bylo na něj převedeno odběrné místo, vědomě odebíral prostřednictvím této neměřené odbočky elektrickou energii, kterou užíval k provozu části elektrospotřebičů v domě, a odběr této energie nehradil, čímž způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., škodu nejméně 642.583 Kč.“
Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval u každého z obviněných jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněnému M. Ř. uložil podle §247 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu; současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené ČEZ Distribuce, a. s., D., částku 1.536.283,50 Kč. Obviněnému R. Ř. uložil podle §247 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Ostravě o nich rozhodl rozsudkem ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 6 To 110/2012, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. Ř. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby okresního státního zástupce v Bruntále ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 1ZT 277/2010, pro skutek popsaný shora, ve kterém byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože skutek uvedený v žalobním návrhu není trestným činem. Naproti tomu trestní stíhání obviněného M. Ř. stíhaného obžalobou okresního státního zástupce v Bruntále ze dne 30. 12. 2010, 1ZT 277/2010, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným shora, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, neboť trestní stíhání je promlčeno.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. Ř. , podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) v neprospěch tohoto obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší státní zástupce ve svém podání nejprve konstatoval, že odvolací soud nezpochybnil, že po zhotovení neměřené odbočky po celé sledované období docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie, tedy že se stal skutek, pro který bylo vedeno trestní stíhání a že tento skutek je trestným činem. Dále pak uvedl, že současně je zřejmé, že odvolací soud byl přesvědčen, že obviněný M. Ř. skutek spáchal, jinak by jej zprostil obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., jelikož tento postup má přednost před postupem podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. Pokud ovšem odvolací soud zprostil obžaloby spoluobviněného R. Ř., měl se zabývat také tím, kdo nese trestněprávní odpovědnost, zvláště když zároveň zjistil, že to byl právě obviněný M. Ř., kdo po celé období v domě bydlel, zajišťoval přístavbu rodinného domu, byl přítomen kontrole elektroměru zaměstnanci ČEZ, ukázal zapojení a vedení neměřené odbočky a účastnil se jednání o náhradě škody.
V návaznosti na to dovolatel připomněl, že podle §220 odst. 1 tr. ř. je soud při svém rozhodování vázán skutkem, který je uveden v žalobním návrhu. Tato vázanost však není úplná a doslovná, soud je naopak podle platné judikatury [odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) učiněné pod sp. zn. 7 Tdo 1480/2006] povinen přihlížet ke změnám, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení a popis skutku upravit, přičemž zachována musí být jen totožnost skutku. Ta zůstává dodržena, jestliže při popisu skutku existuje shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Podstatu skutku přitom činí jednání pachatele, tedy vnější projev pachatele a následek, tedy porušení či ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v jednotlivých okolnostech, které pouze individualizují skutek z hlediska času, místa, rozsahu následku a podobně, když jinak zůstala totožnost jednání zachována. Úprava doby páchání činu, ani změna ve výši škody tak nejsou změnami, které by přesahovaly požadavek na zachování totožnosti skutku.
Nejvyšší státní zástupce po tomto obecném vymezení problematiky totožnosti skutku vyslovil názor, že odvolací soud měl do popisu zjištěného skutku zahrnout celou dobu neoprávněného odběru elektrické energie obviněným M. Ř., tedy nejen za období od 1. 1. 1997 do 9. 2. 2004, ale až do 30. 1. 2007 (zvláště když jsou již v obžalobě jak období, v němž se jednání dopouštěl, tak i výše škody uvedeny slovem „nejméně“). Za situace, kdy odvolací soud nedovodil existenci vědomí spoluobviněného R. Ř. o neoprávněném odběru elektrické energie, měl současně posuzovat, zda není na místě zahrnout do skutku vytýkaného obviněnému M. Ř. celou shora uvedenou dobu, když tento – jako nepřímý pachatel – využíval svého spoluobviněného syna k tomu, aby nebyla hrazena veškerá odebraná elektrická energie.
Takové úpravě doby páchání skutku a výše škody by podle názoru dovolatele nebránilo ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému M. Ř. doručeno dne 11. 11. 2010, přičemž toto datum je třeba považovat za hranici skutku vymezenou v citovaném ustanovení. Skutek, jehož se tento obviněný dopustil, se vyznačuje soustavností, proto je třeba jej považovat za jeden skutek. Na totožnosti skutku ve vztahu k němu se tedy nic nezmění ani tehdy, jestliže v rozhodnutí soudu v popisu skutku přibudou některé časové úseky neuvedené v obžalobě, pokud k nim došlo před zahájením trestního stíhání. Obviněný M. Ř. fakticky odebíral elektrickou energii z neměřené odbočky soustavně, ať už jako vlastník či pouhý uživatel nemovitosti, nedošlo k žádnému časovému nebo místnímu oddělení jednotlivých neoprávněných odběrů a tyto odběry je nutné posuzovat jako jeden skutek.
Podle názoru dovolatele však odvolací soud nezkoumal, zda je na místě upravit skutkovou větu u skutku, kterého se dopustil obviněný M. Ř. To považoval za pochybení, neboť nezbytným předpokladem pro jeho rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle §223 odst. 1 tr. ř. bylo náležité zjištění skutkové stavu v rozsahu, který je nezbytný pro takové rozhodnutí. Pokud by odvolací soud věnoval této otázce pozornost, pak by musel datovat dobu ukončení trestného jednání obviněného až dnem 30. 1. 2007, což by ovšem znamenalo, že vzhledem k pětileté promlčecí lhůtě a datu, kdy tomuto obviněnému bylo sděleno obvinění, by promlčecí doba ve smyslu §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. nebyla překročena.
Vzhledem k uvedenému nejvyšší státní zástupce v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a to ve výroku, jímž bylo podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. Ř., včetně dalších výroků na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se tohoto obviněného, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]; s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst.1 písm. c) tr. ř.].
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný M. Ř. prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Schwarze. Uvedl v něm, že pro dovolání v dané věci nejsou splněny ani formální podmínky uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., o které se nejvyšší státní zástupce opírá. Rozšíření skutku nad rámec sděleného obvinění i podané obžaloby tak, jak navrhuje dovolatel, je v rozporu se základními zásadami trestního řízení a také popřením možnosti řádné obhajoby obviněného. Skutečnost, že spoluobviněný R. Ř. nesplňoval subjektivní stránku předmětného trestného činu, ještě neznamená, že by to měl být právě on (obviněný M. Ř.), kdo by porušoval zákon v období po 9. 2. 2004 tím, že neoprávněným odběrem elektrické energie poškodil společnost ČEZ. Takový neoprávněný odběr mu nebyl prokázán ani v přípravném řízení, nebyl předmětem usnesení o zahájení trestního stíhání a nebyl mu prokázán ani v řízení před soudem.
Obviněný dále poukázal na to, že v době zjištění neoprávněného odběru elektrické energie nebyl vlastníkem ani uživatelem předmětné nemovitosti, že byl pouze zástupcem vlastníka R. Ř. Uživatelem domu byl pouze krátce, a to v době od 4. 2. 2010 do 28. 4. 2010; od 26. 4. 2004 do 3. 2. 2010 měl trvalý pobyt v obci O., kde také skutečně bydlel, po 9. 2. 2004 byl uživatelem domu výhradně spoluobviněný R. Ř. se svou rodinou, o čemž svědčí přiložené potvrzení Obecního úřadu O.
V závěru svého vyjádření k podanému dovolání obviněný M. Ř. žádný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu neučinil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. Podle §265b odst. 1 tr. ř. totiž lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l ) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l ), příp. odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání , o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .
Nesplnění podmínek pro zastavení trestního stíhání ve věci obviněného M. Ř. shledal nejvyšší státní zástupce v naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce odvolacímu soudu vytkl, že poté, co zprostil obžaloby spoluobviněného R. Ř., nezabýval se již celou šíří trestní odpovědnosti obviněného M. Ř. (především z hlediska celkové délky doby, po kterou se měl trestného jednání dopouštět, a výše celkově způsobené škody). Přitom mu prý nic nebránilo doplnit skutkovou větu o jiný časový údaj a jinou výši způsobené škody, neboť totožnost skutku by tak stejně zůstala zachována. V takovém případě by ovšem promlčecí doba ve smyslu §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. nebyla překročena a důvody pro zastavení trestního stíhání obviněného M. Ř. podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. by nebyly.
Takové námitky dovolatele sice jsou s to naplnit zvolené dovolací důvody, Nejvyšší soud však současně shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupce v argumentaci svého podání vycházel (v zásadě správně) z ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu . Současně podle odst. 3 citovaného ustanovení platí, že soud není právním posouzením skutku v obžalobě vázán .
K této problematice je zapotřebí v obecné rovině uvést, že povinnost soudu rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, je důsledkem uplatnění obžalovací zásady . Tím je zároveň formulován požadavek zachovat totožnost skutku , protože v hlavním líčení je soud limitován podanou obžalobou v tom směru, že může rozhodovat jen o stejném skutku a o stejném obviněném. Tyto meze soud nesmí překročit. Rozhodne-li soud o skutku, pro který nebyl obžalovaný stíhán obžalobou, poruší zákon v ustanoveních §2 odst. 8 a §220 odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 18/1966-I. Sb. rozh. trest.). Stejným způsobem se uplatní totožnost mezi skutkem uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání (§160 odst. 1, odst. 5 tr. ř.) a skutkem, pro který byla podána obžaloba (§176 odst. 2 tr. ř.). Pokud jde o vlastní skutek, o němž může soud rozhodnout v hlavním líčení, určující je jeho vymezení v žalobním návrhu . Žalobní návrh je obligatorní obsahovou náležitostí podané obžaloby [§177 písm. c) tr. ř.] a skutek v něm musí být přesně označen s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby. Pro zachování totožnosti skutku z hlediska soudního rozhodnutí by přitom nestačilo, pokud by byl skutek takto popsán pouze v odůvodnění obžaloby.
Podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Jednáním je projev vůle pachatele ve vnějším světě, který může spočívat v konání (komisivní delikt) nebo v opomenutí, nekonání (omisivní delikt). Jen takové děje, které jsou jednáním, lze v trestním řízení dokazovat a právně kvalifikovat a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo. Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákonem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku atd.). Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání není dotčena. Tak na podstatě skutku nic nezmění např. upřesnění data spáchání trestného činu oproti obžalobě nebo upřesnění způsobu provedení činu. Totožnost skutku zůstane zachována, jestliže odpadnou nebo se změní některé skutečnosti uvedené v obžalobě, které se vztahují k jiným okolnostem než k relevantnímu jednání nebo následku.
Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku.
Až potud by bylo možno s dovolacími námitkami nejvyššího státního zástupce souhlasit. Pokud soud – v obecné rovině – v průběhu dokazování zjistí, že skutek popsaný v obžalobě je zapotřebí upřesnit (např. z hlediska časového vymezení nebo výše způsobené škody), je jeho právem i povinností – bude-li zachována totožnost skutku – tak učinit.
Při aplikaci těchto teoretických východisek na posuzovaný případ se však dovolatelovy výhrady dostávají do kolize s tzv. zásadou zákazu reformationis in peius .
Podle §259 odst. 4 tr. ř. totiž platí, že v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného ; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na pokladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného nutno považovat jakoukoli změnu a v kterémkoli výroku, pokud z podnětu opravného prostředku podaného ve prospěch obviněného zhoršuje postavení obžalovaného a přímo se ho dotýká, bez ohledu na to, o které otázce z těch, o nichž se v trestním řízení rozhoduje, bylo v daném případě rozhodováno. Změna k horšímu se může projevit zejména ve skutkových zjištěních, v použité právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, v rozsahu a způsobu náhrady škody způsobené trestným činem, a to v každé uvedené okolnosti jednotlivě nebo v kumulaci některých z nich. Proto změnou v neprospěch obviněného je i nové rozhodnutí, jímž by byl obviněný na základě jiných skutkových zjištění uznán vinným z většího rozsahu jím spáchané trestné činnosti oproti stávajícímu rozhodnutí , a to i v případě, že tato změna nemá vliv na právní kvalifikaci trestného činu, není spojena s jejím zpřísněním ani s hrozbou uložení přísnějšího trestu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 22/1999 Sb. rozh. trest.).
V těchto souvislostech je vhodné rovněž připomenout, že od účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. byl v řízení o odvolání podstatně omezen revizní princip, podle něhož odvolací soud musel přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání a byl nahrazen principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Podle §254 odst. 1 tr. ř. platí, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
V posuzované věci je z tohoto hlediska stěžejní, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 4 T 254/2010, nepodal . Pokud ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě (srov. shora jeho rozsudek ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 6 To 110/2012), činil tak výhradně z podnětu odvolání obviněných M. Ř. R. Ř. V takovém případě byl limitován výše rozvedenou zásadou zákazu reformationis in peius , a proto nemohl – a to ani v případě, že by z hlediska doby páchání trestné činnosti obviněným M. Ř. dospěl ke stejným skutkovým závěrům, které ve svém podání prezentoval dovolatel – změnit rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch jmenovaného obviněného.
O identickou situaci se jednalo i při rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání nejvyššího státního zástupce. Právě vzhledem k tomu, že proti rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce nepodal odvolání v neprospěch obviněného M. Ř., nemohl se ani nejvyšší státní zástupce svým dovoláním domáhat změny rozhodnutí v neprospěch tohoto obviněného. Přiměřeně lze přitom odkázat i na rozhodnutí č. 35/2004 Sb. rozh. trest., podle něhož jestliže proti rozsudku soudu prvního stupně podá odvolání toliko obviněný, rozhodnutím odvolacího soudu nemůže dojít ke zhoršení jeho postavení. Pokud proti rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodoval pouze na podkladě odvolání obviněného, podá v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce dovolání, které Nejvyšší soud shledá důvodným, pak ani v dalším řízení následujícím po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem nemůže dojít k vydání rozhodnutí, jímž by došlo ke zhoršení postavení obviněného oproti stavu vyplývajícímu z rozsudku soudu prvního stupně. I za této situace se uplatňuje zákaz reformace in peius (§259 odst. 4 tr. ř., §264 odst. 2 tr. ř.).
Zbývá tak zopakovat, že soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem uznal oba obviněné vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přičemž obviněný M. Ř. se podle jeho zjištění dopouštěl trestné činnosti od 1. 1. 1997 do 9. 2. 2004 a obviněný R. Ř. od 9. 2. 2004 do 30. 1. 2007. Při takovémto vymezení doby páchání trestné činnosti obviněným M. Ř. bylo povinností odvolacího soudu (ale předtím i povinností soudu nalézacího) zabývat se otázkou, zda trestní stíhání tohoto obviněného je promlčeno, či nikoliv. S touto zásadní otázkou se soud druhého stupně vypořádal naprosto odpovědně a v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho stranu 5) přesvědčivě vyložil, jaké důvody jej vedly jednak k závěru, že je namístě aplikovat trestní zákon č. 140/1961 Sb. účinný do 31. 12. 2009, a jednak k závěru, že trestní stíhání obviněného M. Ř. je s ohledem na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tohoto zákona promlčeno (k tomu došlo dokonce více než jeden rok předtím, než proti němu bylo trestní stíhání zahájeno).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Krajský soud v Ostravě postupoval zcela správně a v souladu se zákonem, pokud rozsudkem ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 6 To 110/2012, poté, co podle §258 odst. 1 písm. b), d), tr. ř. zrušil (také) odvoláním obviněného M. Ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně, za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že trestní stíhání tohoto obviněného stíhaného obžalobou okresního státního zástupce v Bruntále ze dne 30. 12. 2010, 1ZT 277/2010, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným shora, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, neboť je promlčeno.
Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a