ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1633.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1633/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*) , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 4 Tmo 65/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 6 Tm 8/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 7. 3. 2011,
sp. zn. 6 Tm 8/2011, byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„1) ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 0 Rod 290/2007, mu byla uložena ochranná výchova, kterou má vykonávat
ve V. ú. V., okr. J., tak se opakovaně bez povolení vzdálil z tohoto zařízení, a to dne 11. 7. 2010, kdy 19. 8. 2010 byl vypátrán a předán Policií ČR do D. ú. pro m. O., odkud dne 20. 8. 2010 opětovně utekl a na útěku se zdržoval až do 22. 9. 2010, kdy byl zadržen Policií ČR v O.,
ačkoliv mladistvému „tulipánovi“ byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008, č. j. 0 Rod 290/2007-115, jenž nabyl právní moci dne 31. 1. 2009, uložena ochranná výchova, k jejímuž výkonu byl dne 29. 9. 2010 přemístěn do D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., ul. Š., a to i s poučením o tom, že se nesmí z ústavu svévolně vzdálit pod sankcí trestního postihu,
přesto
2) dne 22. 9. 2010 v odpoledních hodinách v O., ul. Š., v době osobního volna cíleně utekl z volného prostranství D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., přičemž zpět do tohoto ústavního zařízení byl předán dne 30 .9. 2010 matkou S. Š.,
3) dne 5. 10. 2010 kolem 16:00 hod. v O., ul. Š., vědomě utekl ze zahrady D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., přičemž zpět do tohoto ústavního zařízení byl předán dne 7. 10. 2010 matkou S. Š.,
4) dne 11. 10. 2010 kolem 14:40 hod. v O., ul. Š., záměrně utekl oknem tělocvičny z budovy D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., přičemž zpět do tohoto ústavního zařízení byl předán přítelem jeho matky dne 11. 10. 2010,
5) dne 2. 11. 2010 kolem 17:30 hod. v O., ul. Š., cíleně opustil budovu D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., přičemž zpět do tohoto ústavního zařízení byl předán Policií ČR dne 9. 11. 2010,
6) dne 9. 11. 2010 kolem 16:30 hod. v O., ul. Š., vědomě utekl z budovy D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., přičemž zpět do tohoto ústavního zařízení byl předán Policií ČR dne 12 .11. 2010
7) dne 13. 11. 2010 kolem 00:50 hod. v O., ul. Š., záměrně utekl oknem tělocvičny z budovy D. ú. pro m., s. v. p. a š. j. v O., přičemž dne 5. 1. 2011 byl zadržen policisty a následně vzat do vazby,
8) společně s dalším spolupachatelem dne 17. 6. 2010 kolem 21:50 hod. v O. v objektu Z., na železničním mostě přes P. ulici za O. B. záměrně přesekli za použití seker kabel typu AYKCY 3 x 240 AL, ve kterém probíhalo napětí 6 kV, přitom však došlo k výbuchu a oba utrpěli zranění ve formě popálenin, pro něž byli hospitalizování v nemocnici, navíc v důsledku přerušení kabelů pak došlo k přerušení dodávek elektrické energie, v době od 17. 6. 2010 21:59 hod. do 18. 6. 2010 17:28 hod. pro Čerpací stanici společnosti ČEZ Energetické služby, s. r. o., v O., která zásobuje vodou koncové uživatele, dále k výpadku elektrické energie v době od 17. 6. 2010 21:59 hod. do 18. 6. 010 00:30 hod. pro kyslíkárnu společnosti Linde Vítkovice a. s., čímž způsobili poškozené společnosti ČEZ Energetické služby, s r. o., se sídlem O., V., přímou škodu poškozením dvou kusů kabelů s příslušenstvím ve výši 103.900,- Kč bez DPH a následnou škodu vyplývající z nutnosti zajištění náhradního zásobování Č. s. N. V. elektrickou energií ve výši 21.402,- Kč“.
Takto popsané jednání mladistvého soud prvního stupně právně posoudil pod body 1) až 7) jako provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku a pod bodem 8) jako provinění poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a podle §337 odst. 1 trestního zákoníku, §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), mu uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §31 odst. 4 zákona č. 218/2003 Sb. zařadil do zvláštní věznice nebo oddělení pro mladistvé. Za skutek pod bodem 8) a za sbíhající se provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 Tm 11/2010-44, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2010, mladistvému podle §276 odst. 2 trestního zákoníku, §43 odst. 2 trestního zákoníku, §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., uložil souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání devíti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §31 odst. 4 zák. č. 218/2003 Sb. zařadil do zvláštní věznice nebo oddělení pro mladistvé. Současně soud zrušil výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 Tm 11/2010-44, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené společnosti ČEZ Energetické služby s r. o., O., V., na náhradě způsobené škody částku ve výši 125.302,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání mladistvý, v jeho prospěch jeho obhájce a zákonná zástupkyně S. Š. Krajský soud v Ostravě o nich rozhodl usnesením ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 4 Tmo 65/2011, tak, že je podle §256
tr. ř. zamítl.
Mladistvý s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba Vepřeka podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. [zde je nutné uvést, že evidentně omylem uvedl dovolací důvod podle §265b odst. písm. h), neboť z citace znění dovolacího důvodu a i z kontextu dovolání je zřejmé, že tvrdí existenci důvodu uvedeného pod písm. l) s odkazem na důvod podle písm. g)].
Dovolatel ve svém podání uplatnil stejné námitky, které uplatnil již předtím v odvolání. Nejprve namítl, že skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jenž byl posouzen jako dílčí útok provinění uvedeného v bodech 1) až 7) téhož výroku, je dílčím útokem provinění, pro které byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, ze dne 24. 8. 2010 sp. zn. 1 Tm 11/2010. Zároveň uvedl, že toto řízení bylo proti němu vedeno jako proti uprchlému, a to až do 22. 9. 2010, kdy byl zadržen na útěku. Věc přitom byla projednávána ve zkráceném řízení, tedy trestní stíhání bylo zahájeno okamžikem doručení návrhu na potrestání soudu. S odkazem na §12 odst. 11 tr. ř. dovodil, že okamžikem, který odděloval páchání předchozího pokračujícího deliktu od dalšího, bylo faktické doručení návrhu na potrestání jemu, což se stalo až dne 23. 9. 2010, tedy po spáchání útoku popsaného pod výše uvedeným bodem 1) výroku o vině.
V další části dovolání mladistvý napadl právní posouzení jednání popsaného v bodě 8) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež. Poukázal na definici obecně prospěšného zařízení podle §132 trestního zákoníku
a vyjádřil přesvědčení, že jím nebyla kyslíkárna společnosti Linde Vítkovice, a. s. Mohla jím být případně jen Č. s. N. V., ovšem pouze za předpokladu, že by v daném okamžiku byla v provozu. Tato stanice však byla toliko nefungující zálohou, proto nemohla být vyřazena z provozu a o obecně prospěšné zařízení se tudíž jednat nemohlo.
S ohledem na uvedené námitky mladistvý navrhl (aniž přitom citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, a aby mu věc vrátil k novému projednání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
V první části dovolání státní zástupce dovolateli přisvědčil v tom, že pokračuje-li pachatel v trestním jednání před sdělením obvinění (resp. před doručením návrhu
na potrestání mladistvému ve zkráceném řízení), jedná se o jeden pokračující delikt,
po sdělení obvinění (resp. po doručení návrhu na potrestání obviněnému ve zkráceném řízení) se obdobné jednání posuzuje jako nový skutek (§12 odst. 11 tr. ř.). Současně je zřejmé, že zmíněný dělící okamžik je určen sdělením předmětné skutečnosti obviněnému, tedy nikoli např. vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání či doručením návrhu na potrestání soudu. Zároveň však státní zástupce uvedl, že je-li vedeno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., má obviněný vždy obhájce, který má stejná práva jako obviněný. Proto měl-li mladistvý i v řízení vedeném
u Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 11/2010, obhájce, kterému byl návrh na potrestání doručen, je nutné toto doručení považovat za doručení obviněnému, se všemi jeho důsledky, umožňujícími vůbec dané trestní řízení vést
a učinit v něm rozhodnutí, tedy včetně důsledku ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. Závěr předložený v dovolání, podle něhož nebyl-li návrh na potrestání mladistvému fakticky doručen, nelze ho za doručený považovat, by totiž zpochybnil podstatu řízení proti uprchlému (v němž obviněný osobně nevystupuje a veškeré úkony za něj realizuje obhájce) vůbec.
Nad rámec uvedeného státní zástupce doplnil, že i kdyby tvrzení mladistvého bylo akceptováno, nemělo by pro jeho postavení žádný praktický význam. I při dovoláním požadované změně rozhodnutí by totiž byl v konečném důsledku shledán vinným ze spáchání dvou provinění maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku, kterých by se dopustil celkem osmi útoky a pro spáchání provinění poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku (pouze s jiným podřazením jednoho dílčího útoku), a byl by proto odsouzen ke dvěma, s největší pravděpodobností, shodným trestním opatřením.
Pokud jde o další námitku mladistvého, státní zástupce předeslal, že Č. s. N. V. nebyla v činnosti, nicméně sloužila jako 100% záloha Č. s. H., která zásobuje koncové uživatele. Proto také muselo být do provedení opravy zajištěno náhradní zásobování Č. s. N.V. elektrickou energií. Není pochyb o tom, že vodárenská čerpací stanice je obecně prospěšným zařízením i tehdy, pokud je sice v době útoku pachatele nečinná, ale přitom funkčně připravená k aktivaci.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání mladistvého obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas
i pro případ jiného, nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst.1 písm. c) trestního řádu].
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Mladistvý v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž z logiky věci je nejprve třeba zmínit druhý z nich. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě a uvedl, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Mladistvý v dovolání nejprve namítl, že za dílčí útok pokračujícího trestného činu označený bodem 1) odsuzujícího rozsudku byl již stíhán a odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 Tm 11/2010. Dále pak namítl nesprávné právní posouzení jeho jednání pod bodem 8) odsuzujícího rozsudku jako provinění poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přičemž nesouhlasil s tím, že se měl dopustit poškození obecně prospěšného zařízení.
Nejvyšší soud shledal, že námitky podřazené mladistvým pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly uplatněny relevantně, zároveň je však považoval za zjevně neopodstatněné.
K první z výše uvedených námitek dovolatele je třeba uvést, že podle ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. platí, že pokračuje-li pachatel v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek . Jinými slovy vyjádřeno pokračuje-li pachatel v trestním jednání před sdělením obvinění (resp. před doručením návrhu na potrestání mladistvému ve zkráceném řízení), jedná se o jeden pokračující delikt, zatímco po sdělení obvinění (resp. po doručení návrhu na potrestání obviněnému ve zkráceném řízení) se obdobné jednání posuzuje již jako nový skutek.
Z uvedeného je zřejmé, rozhodným dělícím okamžikem je sdělení obvinění . K tomu je vhodné dodat (ve shodě se státním zástupcem), že je třeba vycházet z okamžiku sdělení předmětné skutečnosti obviněnému (v dané věci mladistvému), nikoliv například z data vyhotovení usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z data doručení návrhu na potrestání soudu pro mládež. Současně je však zapotřebí zdůraznit, že pokud je vedeno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. (jak tomu bylo i v posuzované věci), má obviněný vždy obhájce, který má stejná práva jako obviněný. Proto měl-li mladistvý i v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 11/2010, obhájce, jemuž byl návrh na potrestání doručen, je třeba právě toto doručení považovat za doručení obviněnému, a to se všemi jeho důsledky umožňujícími vůbec dané trestní řízení vést a učinit v něm rozhodnutí (tedy včetně důsledku odpovídajícímu §12 odst. 11 tr. ř.). Z těchto důvodů nelze přisvědčit dovolací argumentaci mladistvého, že pokud mu nebyl návrh na potrestání fakticky doručen, nelze ho za doručený považovat. Tím by totiž byla zpochybněna sama podstata řízení proti uprchlému, v němž obviněný (v dané věci mladistvý) osobně nevystupuje a veškeré úkony za něj realizuje obhájce.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že jednotlivé dílčí útoky jednání mladistvého byly správně podřazeny pod jediné pokračující provinění maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku, a proto nebylo možné uplatněné dovolací námitce přitakat. Ostatně v případě, že by soudy argumentaci mladistvého akceptovaly, došlo by k situaci, že by byl v konečném důsledku shledán vinným ze spáchání dvou provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku, což by nepochybně bylo v jeho neprospěch.
Pokud jde o druhou dovolatelovu námítku, že jeho jednáním popsaným pod bodem 8) odsuzujícího rozsudku nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §276 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, resp. že objektem útoku nebylo obecně prospěšné zařízení, je třeba nejprve (alespoň ve stručnosti a v obecné rovině) uvést, že poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně poškodí obecně prospěšné zařízení nebo ohrozí jeho provoz nebo využívání, způsobí-li činem poruchu provozu obecně prospěšného zařízení .
Podle §132 trestního zákoníku se obecně prospěšnými zařízeními rozumí veřejné ochranné zařízení proti požáru, povodni nebo jiné živelní pohromě, obranné nebo ochranné zařízení proti leteckým a jiným podobným útokům nebo jejich následkům, ochranné zařízení proti úniku znečišťujících látek, zařízení energetické nebo vodárenské, podmořský kabel nebo podmořské potrubí, zařízení a sítě elektronických komunikací a koncová telekomunikační a rádiová zařízení, zařízení držitele poštovní licence, zařízení pro veřejnou dopravu, včetně součástí dráhy a drážních vozidel
ve veřejné drážní dopravě a svislých zákazových nebo příkazových dopravních značek
a dopravních značek upravujících přednost.
Způsobením poruchy podle §276 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se rozumí vyřazení obecně prospěšného zařízení z provozu. Doba trvání poruchy není zákonem stanovena, avšak s ohledem na to, že smyslem je postižení nastalé nefunkčnosti takového zařízení, nemůže jít jen o zcela krátkou dobu přerušení provozu, neboť takové přerušení, které je lehce odstranitelné, nelze považovat za poruchu provozu obecně prospěšného zařízení.
Při aplikaci těchto východisek na posuzovaný případ Nejvyšší soud nesledal v rozhodnutích soudů nižších instancí žádná pochybení. Ve shodě s výstižnou argumentací státního zástupce obsaženou v jeho vyjádření, je třeba akcentovat, že podle zjištění soudů Č. s. N. V., jakkoliv nebyla v kritickém okamžiku v činnosti, sloužila jako 100% záloha Č. s. H., která zásobuje vodou koncové uživatele. Pokud by tato čerpací stanice byla vyřazena z provozu, musela by ji okamžitě, bez prodlení nahradit právě záložní Č. s. N. V. Proto také muselo být až do provedení opravy poškozeného zařízení zajištěno náhradní zásobování Č. s. N. V. elektrickou energií. Lze jen dodat, že už ze smyslu samotného účelu existence záložního zařízení je zcela zjevné, že se jedná o stejné obecně prospěšné zařízení (v tomto případě vodárenské), které je připraveno v pohotovosti pro případ výpadku jiné čerpací stanice.
Jestliže se podle zjištění soudů mladistvý ( společně s dalším spolupachatelem) dopustil jednání, které je shora popsáno tak, že „…v objektu…, na železničním mostě… záměrně přesekli za použití seker kabel typu AYKCY 3 x 240 AL, ve kterém probíhalo napětí 6 kV, …, navíc v důsledku přerušení kabelů pak došlo k přerušení dodávek elektrické energie, v době od 17. 6. 2010 21:59 hod. do 18. 6. 2010 17:28 hod. pro Čerpací stanici společnosti ČEZ Energetické služby, s r. o., v O., která zásobuje vodou koncové uživatele, dále k výpadku elektrické energie v době od 17. 6. 2010 21:59 hod. do 18. 6. 010 00:30 hod. pro kyslíkárnu společnosti Linde Vítkovice a. s., …“, nemůže být pochyb o tom, že skutečně zákonné znaky citované skutkové podstaty naplnil.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) shledal, že soudy nižších instancí použitá právní kvalifikace jednání mladistvého jako provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku a provinění poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku je správná a zákonná. Proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání mladistvého odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.