ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1664.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1664/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání obviněného E. E., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 6 To 243/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 199/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. E. odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněného směřuje proti rozsudku Krajského soud v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 6 To 243/2011, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 34 T 199/2009 (jehož obsah proto není nutné uvádět), a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněný byl v bodech 1. až 6. uznán vinným v bodě 1. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a v bodech 2. až 6. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil tím, že
1. ve S., okres Z., dne 02.01.2007 při uzavření smlouvy o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla – osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Polo 1.9 D, v pořizovací ceně 115.000,- Kč se společností GE Money Multiservis, a. s., P., zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů, přičemž uhradil 14 splátek úvěru a dále již splátky úvěru poskytnutého společností GE Money Multiservis, a. s. P. nehradil,
2. ve Z. dne 10.05.2007 při uzavření úvěrové smlouvy na úhradu kupní ceny zájezdu od společnosti Sunny Days, s. r. o., v pořizovací ceně 23.140,- Kč se společností Home Credit, a. s., B., zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů, přičemž uhradil 7 splátek úvěru a dále již splátky úvěru poskytnutého společností Home Credit, a. s., B. nehradil,
3. v O., okres Z., dne 29.07.2007 při uzavření úvěrové smlouvy na úhradu kupní ceny vozidla – osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1.9 SDi, na částku 214.624,- Kč se společností Santander Consumer Finance, a. s., P. zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů a vzhledem ke své finanční situaci tak nebude dlouhodobě schopen splátky úvěru poskytnutého společností Santander Consumer Finance, a. s., P. hradit, uhradil tak pouze 5 splátek poskytnutého úvěru a další splátky úvěru již nehradil, společnosti Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem Š., P., způsobil popsaným jednáním škodu v uvedené výši,
4. v K. dne 21.09.2007 při uzavření smlouvy o hypotečním úvěru na úhradu kupní ceny bytu v budově v K. na částku 1.160.350,- Kč, se společností Česká spořitelna, a. s., P., zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů, přičemž splátky úvěru poskytnutého společností Česká spořitelna, a. s., P. následně nehradil v souladu s uzavřenou úvěrovou smlouvou,
5. v K., dne 03.10.2007 při uzavření smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření na rekonstrukci bytu v K. ve výši 300.000,- Kč se společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., P. zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů a vzhledem ke své finanční situaci tak nebude schopen splátky úvěru poskytnutého společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., P. hradit, což ani nečinil, a dosud neuhradil ani jedinou splátku úvěru, a společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., se sídlem V., P., způsobil popsaným jednáním škodu v uvedené výši,
6. ve V., dne 07.11.2007 při uzavření úvěrové smlouvy na úhradu kupní ceny spotřebního zboží na částku 14.098,- Kč se společností Home Credit, a. s., B. zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů a vzhledem ke své finanční situaci tak nebude dlouhodobě schopen splátky úvěru poskytnutého společností Home Credit, a. s., B. hradit, uhradil tak pouze 2 splátky poskytnutého úvěru a další splátky úvěru již nehradil, společnosti Home Credit, a. s., se sídlem M., B., způsobil popsaným jednáním škodu v uvedené výši.
Za tyto uvedené trestné činy a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 11. 2009, č.j. 34 T 199/2009-480, byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájce JUDr. Jaromíra Heta s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. dovoláním, v němž brojil proti tomu, že odvolací soud o vině obviněného rozhodl sám rozsudkem. V jeho obsahu poukázal na to, že dokazování bylo od počátku trestního řízení prováděno pro objasnění znaku „uvádění nepravdivých údajů“, jak v právní větě také vyjádřil soud prvního stupně. Jestliže odvolací soud toliko v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a právní větu změnil tak, že obviněný naplnil znak „zamlčel“ v žádostech o poskytnutí úvěrů podstatné údaje, nemohl odvolací soud rozhodnout ve věci rozsudkem, ale měl nejprve znovu provést některé důkazy pro takto nově vyslovený právní závěr podstatné. Právě posouzení toho, zda se jednalo o „uvádění nepravdivých údajů“ či o „zamlčení podstatných skutečností“, mělo vliv na správnost výroku o vině i o trestu. Krajský soud chtěl sice napravit to, co bylo od zahájení trestního stíhání chybně označeno jako uvádění nepravdivých údajů, avšak sám změnu nakonec učinil bez odpovídajícího dokazování rozhodných skutečností.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek (chybně uvedeno usnesení) Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřila, avšak vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Za splnění výše uvedených podmínek Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda obviněným uplatněné argumenty dopadají na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž lze dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tj. že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Uvedená dikce svědčí o tom, že z tohoto dovolacího důvodu není možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Se zřetelem na uvedené zásady obviněný označený dovolací důvod uplatnil v souladu s uvedenými kritérii jen v části jeho obsahu. Výtkami, že odvolací soud nemohl rozhodnout o vině obviněného bez toho, aniž by provedl sám dokazování, a že tím porušil ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., jsou výhrady, které mají povahu procesních námitek, a proto o ně uvedený dovolací důvod nelze opírat. Těmito námitkami obviněný nenaplnil ani žádný jiný zákonem stanovený důvod dovolání, a proto dovolací soud z jejich podnětu nemohl napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil jen námitky, jimiž brojil proti tomu, že odvolací soud upravil, resp. změnil rozsudek soudu prvního stupně v právní větě tím, že znak „uvedení nepravdivých údajů“ nahradil znakem „zamlčel podstatné údaje“. V této části Nejvyšší soud zkoumal, zda je dovolání obviněného opodstatněné.
Nejvyšší soud z obsahu odůvodnění uvedeného v rozsudku odvolacího soudu k uvedené změně shledal, že odvolací soud na straně 6 vysvětlil, že při správnosti skutkového stavu věci vymezeného soudem prvního stupně, který považoval za zjištěný v souladu se všemi zásadami stanovenými pro provádění a hodnocení důkazů, a proto ho v celém jeho znění převzal do svého výroku o vině, upravil pouze právní větu. V ní nahradil znak „uvedl nepravdivé údaje“ znakem „zamlčel podstatné údaje“ proto, aby v ní, oproti rozsudku soudu prvního stupně, vymezil znaky dopadající na užitou právní kvalifikaci tak, aby odpovídaly učiněným skutkovým zjištěním popsaným ve skutkové větě.
Na podkladě takto vyjádřených závěrů je třeba zdůraznit, že odvolací soud poté, co ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. sám nově o vině a trestu obviněného rozhodl, do skutkových zjištění nezasahoval, ale při závěru o jejich správnosti je zcela do svého rozhodnutí beze změny převzal tak, jak je zjistil a popsal soud prvního stupně. Teprve na základě toho, jak jsou skutkové okolnosti u jednotlivých útoků v bodech 1. až 6. soudem prvního stupně zjištěny, posuzoval, který znak předmětné skutkové podstaty úvěrového podvodu obviněný činem, který mu je takto kladen za vinu, naplnil. S ohledem na obsah skutkových zjištění, jež je ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu uveden, a odůvodnění napadených rozhodnutí, Nejvyšší soud shledal tento postup odvolacího soudu správným a vady, jež jsou obviněným vytýkány, neshledal.
Na podporu správnosti úvah odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
O zamlčení podstatných údajů jde tehdy, když pachatel neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence anebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla uzavřena, subvence nebo dotace by nebyla poskytnuta, anebo by sice úvěrová smlouva byla uzavřena či subvence nebo dotace byla poskytnuta, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. O zamlčení takových údajů jde i tehdy, když pachatel takové údaje neuvede v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, jestliže je úmyslně neuvede, v některém z tzv. pomocných dokumentů, které byly předloženy v průběhu procesu sjednávání smlouvy (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 36/2009 Sb. rozh. tr.).
Za nepravdivé údaje se považují ty údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí subvence nebo dotace.
V projednávané věci bylo podle skutkových zjištění ve všech popsaných útocích v bodech 1. až 6. jednání obviněného dotýkající se přezkoumávaného znaku popsáno stejným způsobem tak, že při uzavírání úvěrových smluv s uvedenými institucemi (např. GE Money Multiservis, a. s., Home Credit, a. s., Santander Consumer Finance, a. s.) „zatajil, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů“. Okolnost, že obviněný „zatajil….“, vyplývá z obsahu spisu a má podklad v konkrétním textu jednotlivých úvěrových smluv, příp. v úvěrových či všeobecných obchodních podmínkách úvěry poskytujících institucí. V každém případě z takto zjištěného „zatajení“ šlo o přímý rozpor s podmínkami jednotlivých poskytovatelů úvěrů, přičemž této skutečnosti si obviněný byl vědom, neboť vlastnoručním podpisem úvěrových smluv současně stvrzoval i poučení, že byl s úvěrovými či všeobecnými obchodními podmínkami seznámen a případných sankcí za jejich porušení si je vědom (viz č. l. 21, 48 – 49, 53 – 54, 68, 76, 106 – 108, 170, 598, 599 – 600, 607 – 611, 619, 647 spisu). Trestné jednání obviněného tedy spočívalo v tom, že poskytovatele úvěru vůbec neinformoval o své špatné finanční situaci, čímž jim nesdělil, a proto zatajil, že je již smluvně úvěrově zavázán vůči dalším subjektům, ač jde o podstatnou skutečnost významnou z hlediska rozhodnutí o přiznání či nepřiznání nároku na poskytnutí úvěru pro jeho poskytovatele, neboť vypovídá (spolu s potvrzením o výši příjmů, daňovým přiznáním a dalšími informacemi) o bonitě žadatele o úvěr. Je proto důležitým podkladem pro rozhodnutí poskytovatele úvěru o tom, zda je žadatel schopen dostát svým smluvním závazkům a řádně v souladu s nimi splácet žádaný úvěr v případě, že mu bude poskytnut.
Pokud jde o skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný „zatajil skutečnost, že má hradit u jiných finančních institucí splátky dalších úvěrů“, je nutné připustit, že toto zatajení, jak soudy v popisu skutku konstatují, může naplnit jak znak „zamlčení podstatných údajů“, tak i znak „uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů“. Gramatickým výkladem slovesa „zatajit“ lze totiž připustit oba zvažované znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Tím, že je o rozhodných skutečnostech zcela pomlčeno, jde o jejich „zamlčení“, kdežto v případě, že je sděleno, že takové skutečnosti neexistují, dojde k tomu, že je dána informace o tom, že neexistují rozhodné skutečnosti, tzn. že jsou v rámci konkrétního dotazu popřeny, a tudíž je o této skutečnosti uvedena nepravda. I zde pak půjde o „uvedení nepravdivého údaje“. Rozdílné však je, že u těchto dvou znaků zákon rozlišuje, že v případě „zamlčených“ údajů musí jít o podstatné údaje, což je podmínka, která se u „uvedení nepravdivých údajů“ nepožaduje. Tato okolnost však v projednávané věci není důležitá, neboť není pochyb o tom, že se jednalo o údaje mající podstatný význam pro poskytnutí úvěru, což koresponduje s oběma alternativními posuzovanými znaky.
Nejvyšší soud z důkazů vyplývajících z obsahu spisu ve shodě s oběma soudy nižších stupňů dospěl k závěru, že skutková zjištění vymezená v bodech 1. – 3. a v bodě 6. spočívající v tom, že obviněný „zatajil“ uvedenou skutečnost, jsou zcela v souladu se závěrem odvolacího soudu, že obviněný „zamlčel podstatné údaje“, neboť, ač takové okolnosti existovaly, tak je vědomě vůbec v rámci požadavku o úvěr nesdělil.
Pokud jde o stejnou formulaci skutkového zjištění u skutků pod body 4. a 5. výroku o vině, u nichž bylo skutkově prokázáno, že obviněný „zatajil, že má hradit i jiným finančním institucím splátky dalších úvěrů“, z obsahu spisu se u bodu č. 4. podává, že obviněný v žádosti o úvěr ke stavebnímu spoření mimo jiné uvedl, že nemá povinnost hradit jiné splátky úvěrů či závazků vůči úvěrovým společnostem (viz č. l. 619 spisu), a v bodě 5., že kromě splátky úvěrů u České spořitelny, a. s., ve výši 6.500,- Kč měsíčně není zatížen povinností splácet jiné úvěry. Tuto informaci podal obviněný tím způsobem, že ve formuláři proškrtl příslušnou kolonku (viz č. l. 170 spisu). Je tak patrné, že v těchto dvou případech spíše než znak „zamlčel podstatné údaje“, naplnil znak a „uvedl nepravdivé údaje“.
V projednávané věci však tento jen formální a pro vlastní právní kvalifikaci nevýznamný nedostatek nelze napravit. Taková náprava, tj. aby byla právní věta plně v souladu s uvedeným skutkovým stavem, a aby v ní byly uvedeny oba zmiňované znaky, by byla v neprospěch obviněného, neboť vedle jednoho, správně vymezeného znaku „zamlčení podstatných údajů“, by bylo nutné přidat i druhý znak „uvedení nepravdivých údajů“. Takový postup je proto, že dovolání podal jen obviněný, vyloučen s ohledem na zákaz reformationis in peius vyslovenou v ustanovení §265s odst. 2 tr. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že právní závěr odvolacího soudu je správný. Použitá právní kvalifikace v bodě 1. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a v bodech 2. až 6. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. nevykazuje žádné nedostatky. Dovolání obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je nutno uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.
V tomto ustanovení jsou zakotveny dvě alternativy naplňující tento dovolací důvod. Podle první lze namítat, že postupem přezkumného orgánu (tj. soudu druhého stupně, resp. ve vztahu k posuzované věci soudu odvolacího) došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup. V podstatě jde o situaci, kdy dovolateli byl odepřen přístup k soudu druhého stupně, resp. k přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí v rámci řádného opravného řízení. V případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně lze prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu (této jeho alternativy) namítat, že došlo k zamítnutí či k odmítnutí odvolání postupem podle §253 odst. 1 nebo §253 odst. 3 tr. ř.
Druhá alternativa, na kterou se vztahuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., míří na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán některý z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Žádná z těchto námitek na uvedenou alternativu dovolacího důvodu nedopadá, neboť nejde o výhrady naplňující některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l ), jak zákon předpokládá. Proto k těmto námitkám nebylo možno přihlédnout ve smyslu tohoto uplatněného dovolacího důvodu.
Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud, když shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová