ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.216.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 216/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 7 To 304/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 1 T 47/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – jih rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 1 T 47/2011, uznal obviněného J. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:
„v areálu bývalého vojenského letiště L. v k. ú. obce N. V., okres P., poblíž čističky odpadních vod areálu ke škodě jeho provozovatele spol. Planestation Pilsen s. r. o.
1) dne 27. 4. 2011 v době od 09:30 hod. do 11:30 hod. rozřezal autogenem celkem 216 m ocelového potrubí o průměru 150 mm a tloušťce stěny 4 mm v celkové hodnotě 11.405,- Kč, rozřezané trubky za pomoci T. S. odtáhl
a naložil na přívěs zn. Agados, k vozidlu zn. Mitsubishi Pajero, poté je odvezl a následujícího dne prodal v K. S. v P.,
2) dne 10. 5. 2011 v době od 09:30 do 11:20 hod. rozřezal autogenem celkem 145m ocelového potrubí o průměru 150 mm a tloušťce stěny 4 mm v celkové hodnotě 7.656,- Kč, při odtahování rozřezaných trubek za pomoci T. S.
a M. M. za účelem naložení a odvozu trubek však byl přistižen policejní hlídkou,
a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 1 T 159/2010, který nabyl právní moci dne
20. 9. 2010, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání dvou let, kdy výrok o trestu byl následně zrušen souhrnným trestem z rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 1 T 108/2010, kdy byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků se stanovením zkušební doby v trvání 30 měsíců a nad obviněným byl stanoven dohled“.
Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem pod bodem 2) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a podle
§205 odst. 2 trestního zákoníku mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozené Planestation Pilsen s. r. o., se sídlem L. L., L., na náhradě škody částku 19.061,- Kč, přičemž se zbytkem nároku odkázal poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 7 To 304/2011, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu obviněnému uložil povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené Planestation Pilsen s. r. o., se sídlem L. L., L., na náhradě škody částku 11.500,- Kč, přičemž se zbytkem nároku tuto poškozenou odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil
a prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Knoblocha podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soud prvního stupně dne 29. 6. 2011 konal hlavní líčení bez jeho přítomnosti, ačkoliv se z účasti na něm řádně omluvil, byť k omluvě nepřipojil žádost
o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud prvního stupně sice omluvu akceptoval, ale v hlavním líčení pokračoval bez jeho účasti, čímž prý zasáhl do práva na projednání věci v přítomnosti obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Porušení práva zakotveného v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dovolatel spatřoval dále v tom, že on ani jeho obhájce neměli možnost zúčastnit se výslechu usvědčujících svědků a podání vysvětlení v přípravném řízení. Pokud by mu bylo umožněno být přítomen hlavnímu líčení, trval by na výslechu těchto svědků a nesouhlasil by s postupem podle §211 tr. ř.
Druhý důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný zdůvodnil tím, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok, který by se vypořádal s jeho odvolacími námitkami. Řízení před soudem prvního stupně bylo totiž stiženo vadami podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., které měly vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí. Odvolací soud vynesl pouze výrok o náhradě škody, ale k dalším odvolacím námitkám se již nevyjádřil.
Obviněný vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolatel konečně učinil podnět podle §265h odst. 3 tr. ř., aby předseda senátu Okresního soudu Plzeň – jih navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že jej považuje za zjevně neopodstatněný. Shodnou námitku obviněný totiž uplatnil již v odvolání a soud druhého stupně se s ní podrobně vypořádal. Předvolání k hlavnímu líčení bylo obviněnému řádně doručeno a obviněný na ně reagoval až ráno v den konání hlavního líčení prostřednictvím e-mailu své manželky sdělením, že se hlavního líčení z důvodu pracovního zaneprázdnění nezúčastní. O odročení hlavního líčení nepožádal, takže nalézací soud měl s ohledem na splnění všech podmínek vyplývajících z ustanovení §202 tr. ř. důvodně za to, že obviněný na osobní účasti u hlavního líčení zájem nemá, a že ho lze provést v jeho nepřítomnosti. Obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán a bylo výlučně jeho věcí, že dal přednost jiným aktivitám než své osobní účasti u něj.
Také výhrady podřazené obviněným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považoval státní zástupce za zjevně neopodstatněné. Odvolací soud odvolání obviněného částečně vyhověl a snížil částku, kterou má zaplatit na náhradě škody. Jelikož není možné, aby odvolání bylo současně vyhověno a zamítnuto, pak neexistence samostatného zamítacího výroku není pochybením.
Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání opřít, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
V citovaném ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Listiny“). Podle tohoto článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána … v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Úmluvy“). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
Přítomnost osob při hlavním líčení obecně upravuje ustanovení §202 tr. ř., kde je uvedeno, že 1) hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; §111a se užije obdobně.
(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut
a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1). (3) Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze
v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát za podmínek uvedených v §211. (4) Hlavní líčení
v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. (5) Ustanovení první věty odstavce 4
se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu užije přiměřeně.
Ve vztahu k těmto zákonným ustanovením lze poukázat na fakta zjištěná v projednávané trestní věci. Obviněný v přípravném řízení ani v řízení před soudem prvního stupně nebyl zastoupen obhájcem. Předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na den 29. 6. 2011 mu bylo řádně a včas (dne 30. 5. 2011, tedy s dostatečným předstihem) doručeno. Obviněný teprve v den konání hlavního líčení zaslal soudu prvního stupně prostřednictvím své manželky omluvný e-mail (č . l. 98 trestního spisu), že se nemůže k hlavnímu líčení dostavit z důvodů montáže (o odročení hlavního líčení však v něm současně nepožádal). Tuto omluvu vzal soud na vědomí a vyhlásil usnesení, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného.
Po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně se již obviněný nechal zastoupit obhájcem a jeho prostřednictvím podal proti němu odvolání, v němž uplatnil stran své nepřítomnosti u hlavního líčení totožné námitky jako v dovolání. Odvolací soud při veřejném zasedání, jemuž byl obviněný přítomen, provedl jeho výslech, a jelikož strany žádné další návrhy na doplnění dokazování neučinily (obviněný k dotazu obhájkyně, zda by chtěl vyslechnout svědky, uvedl, že „asi ne, nemám na co se jich ptát“; k dalším dotazům obhájkyně ohledně svědeckých výpovědí odpověděl, že „nemluvili pravdu a že v případě jejich výslechu by došlo ke konfrontaci“), další důkazy neprováděl a o odvolání obviněného rozhodl shora popsaným způsobem.
Z dosud uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného při dodržení všech zákonných požadavků. Obviněný byl k hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán, z účasti na něm se sice omluvil, zároveň však nepožádal o jeho odročení, ani netrval na své účasti na něm. Jestliže jako důvod své neúčasti uvedl „montáž“, nejednalo se o překážku objektivní povahy (např. nemoc), nehledě na to, že pokud se projednání věci u hlavního líčení neúčastnil (údajně) z pracovních důvodů, žádný doklad v tomto směru nepředložil. Nejvyšší soud tudíž neshledal okolnosti, které by mohly vést k závěru, že postupem okresního soudu došlo ke zkrácení ústavně garantovaného práva obviněného vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny, příp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , jenž je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící výrok je výrok jako celek, pokud není obsažen v některém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části rozhodnutí. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje určitou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu.
Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že soud druhého stupně neučinil výrok o tom, jak se vypořádal s jeho dalšími odvolacími námitkami. Nejvyšší soud považoval také tuto výhradu za zjevně neopodstatněnou, neboť nedospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Řízení u odvolacího soudu je ovládáno principem apelačně – kasačním, což v praxi znamená, že soud druhé instance může za přesně zákonem vymezených podmínek (srov. zejména §254, §258 odst. 1, 2 a §256 tr. ř.) rozhodnout ve věci sám rozsudkem. V rámci rychlosti a hospodárnosti přitom může samostatně rozhodnout o části výroku, která je oddělitelná. To odvolací soud také učinil, když poté, co podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil vadou stižený výrok o náhradě škody, který bylo možné oddělit od ostatních částí rozsudku soudu prvního stupně, sám nově rozhodl o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody. Výroky o vině i trestu z rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčené, což vyplývá z povahy věci. Částečné zamítnutí odvolání nepřicházelo v úvahu, neboť podle §256 tr. ř. odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže shledá, že odvolání je nedůvodné v celém rozsahu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 23/2003, pod č. T 531).
Lze tak uzavřít, že absenci samostatného zamítacího výroku v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu nelze považovat za pochybení, neboť nepřicházelo v úvahu, aby tento soud svým výrokem jednak odvolání obviněného vyhověl a jednak je zamítl.
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Zcela na závěr je třeba uvést, že pokud obviněný v závěru svého podání dal podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně navrhl podle §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, předseda senátu uvedeného soudu tak v předkládací zprávě neučinil. Bez takového návrhu ovšem Nejvyšší soud nemohl o uvedeném podnětu obviněného rozhodovat. Předseda senátu Nejvyššího soudu, který by případně mohl postupovat podle §265 o odst. 1 tr. ř., zákonné podmínky pro takový postup neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a