ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.319.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 319/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. 7 To 443/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 94/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 94/2011, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že nejméně dne 24. 10. 2011 se zdržoval v P., ve V. ulici, kde byl v supermarketu B. v souvislosti s drobnou krádeží kontrolován hlídkou Policie České republiky, vydával se za osobu jménem O. V., ze zpráv Interpolu a z policejních evidencí byla ověřena jeho shora uvedená skutečná totožnost a bylo zjištěno, že v České republice vystupoval a byl i odsouzen i pod jménem S. Š., přitom si byl plně vědom toho, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 30 T 93/2011, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2011, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, uložen mimo jiné trest vyhoštění na dobu čtyř let, a že na základě tohoto rozhodnutí bylo dne 29. 7. 2011 provedeno vyhoštění z území České republiky.
Za tento přečin byl obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. 7 To 443/2011, odvolání, které podal obviněný proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně, podle §256 tr. ř. zamítl.
Toto usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Beno Jeřábka s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l ) tr. ř. dovoláním zaměřeným výlučně proti výroku o trestu, v němž vytkl nesprávné uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Za vadu považoval nerespektování omezení vyplývajícího z ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že trestu vyhoštění v jeho případě bránila překážka spočívající v tom, že v České republice má dlouhodobé sociální zázemí, protože již tři roky žije s přítelkyní A. K. a považuje se za součást její velké rodiny zde žijící. Současně obviněný zpochybnil správnost vyhodnocení hledisek zakotvených v §80 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v případě, že byl odsouzen za bagatelní trestný čin, není splněna základní podmínka pro uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Napadená rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění tohoto trestu označil za nepřezkoumatelná.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. 7 To 443/2011, jakož i výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 94/2011, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a při nezměněném výroku o vině a trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu trest vyhoštění neuložil.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 2. 3. 2012, se k němu do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o skutečnosti naplňující jím označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř.
Pokud obviněný v dovolání označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je tento dovolací důvod naplněn.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za takovou zákonem předpokládanou skutečnost lze považovat i uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pokud je vytýkáno, že nebylo přihlédnuto k podmínkám vymezeným v ustanovení §80 odst. 3 písm. a) až f) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto shledal, že námitky dovolatele, že mu byl vyměřen trest vyhoštění na dobu neurčitou v rozporu s ustanovením §80 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jsou relevantní a způsobilé obsahově naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda jsou opodstatněné.
Trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu může soud uložit podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku pachateli, který není občanem České republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. Je tak patrné, že soud nejprve zkoumá, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a poté, co shledá jejich existenci, zkoumá dále, zda nejsou na straně obviněného dány některé z okolností uvedených v §80 odst. 3 písm. a) až f) tr. zákoníku vymezující skutečnosti, při jejichž existenci tento trest uložit nelze. Jelikož jsou tyto negativní podmínky stanoveny alternativně, uložení trestu vyhoštění bude bránit i zjištění jen jediné (kterékoli) z nich.
Z hlediska obsahu podaného dovolání, v němž obviněný poukazoval na svůj vztah k přítelkyni v České republice žijící, je významné znění §80 odst. 3 pod písm. c) tr. zákoníku, jehož aplikace se obviněný dovolává, a v němž je kromě jiného stanoveno, že trest vyhoštění nelze uložit, jestliže pachatel zde má pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin.
O rozpor se zájmem na spojování rodin, na který obviněný svými výtkami naráží, jako o okolnost vylučující možnost uložení trestu vyhoštění, se však jedná jen tehdy, když jde o skutečné rodinné či jim obdobné vazby, které vycházejí z faktických a skutečných rodinných poměrů a z nich plynoucích citových a sociálních pout a vazeb. Protože je v této podmínce zdůrazněna ochrana rodiny a rodinného života, předpokládá se zde existence takových rodinných vztahů pachatele, které vyžadují jeho pobyt na území České republiky, přičemž důvodem bude zejména trvalé bydliště nebo jiný dlouhodobý pobyt nejbližších příbuzných pachatele na zdejším území; přitom jde zejména o akceptování a plné zajištění nejen příbuzenských sounáležitostí, ale zejména práv dítěte (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 29/1982, 4/1996, 13/1998 Sb. rozh. tr.).
K těmto obecným kritériím Nejvyšší soud z obsahu projednávané věci shledal, že obviněný je osobou, která na území České republiky nemá trvalý pobyt, ani mu nebyl přiznán status uprchlíka či azylanta. Naproti tomu bylo zjištěno, že obviněný je občanem Slovenské republiky, který opakovaně přicestoval do České republiky, a to navíc i pod nepravými jmény, pod nimiž vystupoval i v případě trestního stíhání proti němu vedenému. Poprvé byl obviněný pod smyšleným jménem S. Š. v B. Š. odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 30 T 11/2011, pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který mu byl uložen podle §205 odst. 2 za použití §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spojení s §53 odst. 2 tr. zákoníku a s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest vyhoštění na dobu tří let (viz č. l. 24-26 spisu). Dalším trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 30 T 93/2011, byl uznán vinným pod vlastním jménem M. P., v L., přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu byl podle §53 odst. 1 tr. zákoníku a §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. uložen trest vyhoštění na dobu čtyř let (viz č. l. 27-30 spisu).
Obviněný však i přesto, že bylo dne 29. 7. 2011 realizováno jeho vyhoštění z území České republiky na základě v pořadí druhého z výše uvedených trestních příkazů, již dne 24. 10. 2011 znovu neoprávněně pobýval v naší republice. Byl kontrolován a zadržen hlídkou Policie České republiky v souvislosti s činem, jak je popsán ve výroku přezkoumávaného rozhodnutí. I v tomto případě obviněný vystupoval pod zcela jiným jménem, aby skryl svou pravou totožnost.
Soudy nižších stupňů všechny tyto skutečnosti v dostatečné míře zcela v souladu se shora vymezenými zákonnými podmínkami zvážily. Zejména nepochybily v závěru, že uložení trestu vyhoštění u obviněného vyžaduje ve smyslu §80 odst. 1 tr. zákoníku jiný obecný zájem. V daném případě se sice nejedná o vysokou škodlivost činů, jichž se obviněný na našem území dopouští, neboť jde v zásadě o drobné krádeže, ale rozhodná je osoba obviněného, který se odmítá podrobit zákazu pobývat na území naší republiky, nerespektuje vyslovené zákazy, klame svými postoji orgány činné v trestním řízení tím, že tají svou skutečnou totožnost a vydává se opakovaně za jiné osoby. Soudy proto správně shledaly podmínky uvedené v §80 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení trestu vyhoštění za splněné, a není pochyb, že jsou dána i hlediska §80 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení tohoto trestu na dobu neurčitou.
Rovněž závěr, o neexistenci vylučující okolnosti jako negativní podmínky, jíž se obviněný v dovolání domáhal, je v souladu se zákonem. Obviněný se jí domáhal argumentem, že „již tři roky žije s přítelkyní A. K., a považuje se za součást její velké rodiny žijící na území ČR“. Z uvedeného plyne, že jde jen o přechodný a nikterak trvalý a pevný vztah s družkou, a proto nenaplňuje podmínku, jak ji má na mysli ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to tím spíše, že obviněný je občanem cizího státu, který již byl z našeho území vyhoštěn. Žil-li obviněný při svých krátkých pobytech v České republice s jím jmenovanou družkou, nevytvořil s ní žádné pevné vztahy a vazby obdobné rodinným.
Nejvyšší soud ze všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že soudy obou stupňů nepochybily, jestliže obviněnému na podkladě shora rozvedených zjištění uložily za splnění podmínek §80 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Když Nejvyšší soud neshledal v napadených rozhodnutích vady, které jim obviněný v dovolání vytýkal, ale naopak dospěl k závěru, že obviněný byl k trestu vyhoštění na dobu neurčitou odsouzen v souladu s podmínkami, na jejichž základě lze tento druh a výměru trestu uložit, námitky obviněného podřazené pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová