ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.639.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 639/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2012 o dovolání obviněné S. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. 1 To 8/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 12/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné S. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 52 T 12/2011, byla obviněná S. T. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustila tím, že
v blíže nezjištěné době od letních měsíců 2009 do konce měsíce srpna 2011, ačkoliv věděla, o jakou látku se jedná a že nakládání s ní je bez patřičného zvláštního povolení trestné, bez takového povolení prodávala na území města J. a jejím okolí, přinejmenším v H., metamfetamin ve formě soli – hydrochloridu, tzv. pervitin, a to
- P. K., jemuž za celé uvedené období postupně s frekvencí i vícekrát za týden prodala v řádu stovek případů celkem nejméně 500 gramů této látky za přesně nezjištěnou celkovou částku, přičemž P. K. v některých případech za pervitin neplatil, v opačném případě hradil cenu až 1.500,- Kč za gram nebo poskytoval obviněné protislužby, kdy v jednotlivých případech tuto látku v různém množství, průměrně však za všechny případy v množství nejméně jeden gram na každý případ, předávala obviněná P. K. zabalenou v plastovém sáčku tzv. dealeráku, a to zpravidla po předchozí telefonické domluvě iniciované ze strany P. K.,
- P. B., jemuž v blíže nezjištěné době od podzimu roku 2010 do konce měsíce srpna 2011, nejméně v šedesáti případech postupně vždy na jeho předchozí žádost prodala celkem nejméně 20 gramů této látky za přesně nezjištěnou celkovou částku, kdy v jednotlivých případech mu tuto látku v různém množství po 0,2 až 0,5 gramu předávala zabalenou v tzv. dealeráku nebo v tzv. psaníčku za cenu podle předávaného množství pervitinu od 200,- Kč do 700,- Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustila přesto, že látka metamfetamin včetně její soli je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Obviněná tento rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. 1 To 8/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Beránka s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. dovolání. Odvolacímu soudu vytkla, že zamítl její odvolání přesto, že rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná výhrady proti skutkovým zjištěním nevznesla (byť mimo dovolací důvod učinila poznámku, že se soudy nevypořádaly s jejími námitkami ohledně věrohodnosti svědka P. K.), ale brojila proti tomu, že zjištěný skutek neodpovídá formálním znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Brojila zejména proti okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby týkající se u §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“. Obviněná především zdůraznila, že jde o obecný znak a je formulován pojmy, které jsou méně přesné a jejichž účelem je vyhnout se přílišné strnulosti a možnosti udržet kontakt s měnícími se okolnostmi, a je tak nutné přihlížet nejen ke konkrétnímu množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale i k dalším hlediskům, jako je např. výše peněžní částky, délka doby, po niž pachatel s uvedenými látkami nakládal apod. S přihlédnutím k těmto principům a rovněž i s ohledem na měnící se okolnosti a vývoj v rozhodovací praxi soudů nebylo možné v jejím případě shledávat naplněným znak „velkého rozsahu“ proto, že jednáním, které jí je kladeno za vinu, nenaplnila všechna uvedená soudní praxí zdůrazňovaná hlediska, protože drogu prodávala jen jedné osobě, a to P. K., vždy na jeho naléhání. Pokud jí za drogu zaplatil finanční částky, pak jen v řádech desetitisíců a poskytoval protislužby (odvoz vozidlem), nemohou tyto protihodnoty vyvážit podmínky pro dosažení závažnosti odpovídající uvedenému kvalifikačnímu znaku.
Protože obviněná považovala užitou právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku za nesprávnou, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. ji uznal vinnou ze spáchání zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a uložil jí také přiměřený trest.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněné doručen dne 11. 5. 2012, se k němu do okamžiku rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud dále zkoumal, zda obviněná dovolání opřela o takové skutečnosti, které dopadají na jí označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud obviněná v dovolání označila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
Se zřetelem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněná použila uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřela i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro přezkum napadených rozhodnutí ve vztahu k tomuto důvodu.
Dovolání je možné o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněná se zásadně domáhala změny právního posouzení především proto, že neshledává naplněným zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť čin nespáchala „ve velkém rozsahu“. Protože takto vznesené námitky mají hmotně právní povahu, a tedy korespondují s uvedeným dovolacím důvodem, Nejvyšší soud dále zkoumal jejich opodstatněnost.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.
Kvalifikační znak „spáchání činu (podle §283 odst. 1 tr. zákoníku) ve velkém rozsahu“, jako takový není konkrétně vymezen zákonem ani žádným právním předpisem a není možné na něj bez dalšího použít pravidla stanovená pro škodu u majetkových trestných činů podle ustanovení §138 tr. zákoníku. U §283 tr. zákoníku uváděné rozsahy jsou zvláštní kategorií okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazbu u drogových deliktů, jimiž se rozlišují zejména společensky škodlivé dopady neoprávněného a nelegálního rozšiřování drog. Proto se zákon neomezuje ve vyjádření jednotlivých kvalifikačních okolností toliko na pojem konkrétní kategorie rozsahu jako takového tj. větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah, ale spojuje větší rozsah s konkrétní kategorií osob, u nichž se užití drog stává společensky závažnějším a více nežádoucím. Tak je tomu v odstavci 2 písm. b), kde je větší rozsah vůči dítěti, v odstavci 3 písm. d) větší rozsah vůči dítěti mladšímu patnácti let. Značný rozsah [odstavec 2 písm. c)] a velký rozsah [odstavec 3 písm. c)] s takovou okolností nespojuje, z čehož lze dovodit, že u těchto dvou kvantitativně vyšších skupin rozsahu závažnost jejich dopadu považuje za natolik škodlivou pro všechny „konzumenty“ bez rozdílu.
Z těchto teleologických úvah vychází též dosavadní soudní praxe, která se snažila vymezit kritéria a přístupy pro stanovení okolnosti, jež jsou určující pro rozhodnutí, v jakém rozsahu byl projednávaný čin spáchán. I přesto, že prozatím nebyly stanoveny podmínky, jimiž by byl „velký rozsah“ jako takový blíže definován, nelze se odchýlit od obecně uváděných kritérií určujících konkrétní rozsah, za něž se považují množství drogy, její druh a kvalita, a další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž ji předal apod. (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V každém z uvedených rozsahů, které je nutné vymezovat individuálně, je rozhodné množství těchto látek stanovené jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., a u všech z nich je nutné zvažovat zákonem stanovenou proporcionalitu mezi nimi (k tomu viz rozhodnutí č. 12/2011 Sb. rozh. tr.).
Jestliže soudní praxe vymezila tato kritéria, pak je rovněž nutné podotknout, že je zde vždy zdůrazňována individuální povaha každého případu distribuce drog se zřetelem na okolnosti, za nichž jsou distribuovány, povahu a druh drogy, osobou pachatele anebo následky, k nimž v souvislosti s nimi došlo. Uváděné výčty těchto okolností, na jejichž základě se jednotlivé rozsahy určují, jsou demonstrativní a příkladné (fakultativní), nemusí tedy nastat vždy všechny a není nutné, aby i intenzita každého z nich byla pro naplnění znaku velkého rozsahu vždy veliká. Postačí totiž, když výrazné intenzity nabudou jen některé z možných kritérií či hledisek, a není také nutné, aby byly vždy zjištěny všechny nebo aby byly dány najednou. Rozhodné je, aby celkový výsledný závěr pro posouzení v konkrétní věci zjištěných skutečností svědčil o tom, že po zvážení prokázaných okolností jde o situaci představující ohrožení srovnatelně větší, než by odpovídalo nebezpečnosti předpokládanému v odstavci 2 písm. c), jež stanoví „značný rozsah“ této drogy.
Srovnávacím kritériem může být i povaha a závažnost dalších okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazbu, jak jsou včleněny do odstavce 3 §283 tr. zákoníku, kde je vedle „velkého rozsahu“, jež je zvlášť přitěžující okolností pod písmenem c), způsobení těžké újmy na zdraví [písm. a)], spáchání činu v úmyslu získat značný rozsah [písm. b), za který se podle §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku považuje částka 500.000,- Kč] a spáchání činu ve větším rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let [písm. d)]. Jestliže jsou tyto čtyři uvedené kvalifikační znaky zařazeny do stejného kvalifikačního rámce vyjádřeného ve 3-tím odstavci, pak je namístě, aby se v zásadě tyto jinak odlišné okolnosti vyznačovaly ve svém dopadu na zákonem chráněný zájem obdobnou intenzitou škodlivosti, neboť jedině tak mohou vyjadřovat potřebou typovou nebezpečnost pro tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu drogového zločinu.
Pokud jde o množství konkrétní omamné nebo psychotropní látky, které se odvíjí od množství většího než malého, jež je stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., jímž se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, v příloze č. 2 se u metamfetaminu (pervitinu), o nějž se v nyní posuzované věci jedná, se za „množství větší než malé“ považují více než 2 gramy drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu.
Pro určení znaku „velkého rozsahu“ v této konkrétní věci Nejvyšší soud vycházel ze soudy zjištěné skutečnosti, že obviněná prodávala nebo za jiné úsluhy předávala pervitin P. K. v období od letních měsíců 2009 do konce srpna 2011, tedy po dobu trvající přibližně 2 roky. Uskutečnila tak distribuci této drogy v řádu stovek případů v množství stonásobně překračujícím základní množství větší než malé této drogy. Jako nebezpečné je potřeba zvažovat i to, co dosvědčil svědek P.K. (viz č. l. 165), že předmětnou drogu užíval nejen pro sebe, ale sám ji prodával dalším osobám. Přitom obviněná byla v zásadě tím, kdo svědkovi umožnil, aby tuto drogu mohl nejen sám konzumovat, tak, že ji užíval až třikrát v týdnu, ale i předávat dále, a byla tak i příčinou konzumace dalších nezjištěných osob. Díky obviněné se tak u P. K. po uvedenou dobu právě drogy staly centrem jeho života, protože jak svědek uvedl, „do drog šly všechny peníze, které v té době vydělal“, a podle jeho by se finanční částka, za kterou od obviněné drogy převzal, pokud by jí je pokaždé zaplatil, pohybovala kolem 750.000,- Kč.
Podle výpovědi svědka P. B. (č. l. 47, 113 spisu), který si od obviněné obstarával drogu v době necelého roku, v různých množstvích a dávkách, jak je ve výroku popsáno, je zřejmé, že ji získával tak, že obviněné telefonoval nebo psal zprávy SMS (ta však telefonní čísla měnila, a proto vždy musel zjistit její nové číslo). Kontaktoval ji různě, někdy i dvakrát týdně, jindy častěji, někdy až za 14 dní. Uživatelem pervitinu byl po dobu asi tří let.
Pro stanovení konkrétní hodnoty, za niž byla droga distribuována, jako dalšího hlediska ke stanovení zvažovaného rozsahu je nutné uvést, že za daných okolností nelze vycházet pouze z aritmetického výpočtu, neboť ten ve zjištěných souvislostech nemá dostatečný matematický podklad. Číselné údaje, které se ve skutkových zjištěních uvádějí, jsou odhady osob, které drogy užívaly po dlouhou dobu bez toho, aniž by si vedly vlastní evidenci. Proto i pro stanovení kritéria určujícího rozsah, v němž byla trestná činnost spáchána, je nutné vycházet z celého souhrnu zjištěných informací. Proto i Nejvyšší soud v této věci zvažuje pro vymezení hodnoty distribuované drogy to, co uvedli svědci k této okolnosti ve svých výpovědích. Ze všech těchto skutečností plyne, že obviněná neoprávněně prodala, dala zdarma nebo výměnou za protislužby poskytované jí ze strany odběratelů celkem nejméně 520 gramů metamfetaminu (pervitinu) v minimální celkové hodnotě pohybující se kolem 800.000,- Kč. Tato částka, za kterou by konzumenti v zásadě zaplatili, by ve svém souhrnu představovala hodnotu (škodu nebo prospěch ve smyslu §138 tr. zákoníku) dosahující u majetkových činů značného rozsahu. Tato okolnost je srovnatelná s kvalifikačním znakem okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a tudíž je zachována proporcionalita společenské škodlivosti vyjádřené v kvalifikační sazbě třetího odstavce §283 tr. zákoníku.
Pro vymezení velkého rozsahu bylo dále v této věci významné i to, že obviněná se činu dopouštěla po dlouhou dobu a drogu obstarávala v častých frekvencích jednotlivých „dodávek“. Díky této určité pravidelnosti a jisté trvalosti si obviněná oba ze zjištěných odběratelů udržovala v průběžné konzumaci této drogy, byla tak jejich jedinou dodavatelkou. Velké množství této drogy stonásobně převyšující stanovené množství je rovněž podstatnou okolností, když i výše zmíněná hodnota, za niž byla droga předávána, se pohybovala v mnoha statisících korun.
Při zvážení všech těchto skutečností, na jejichž základě lze učinit závěr o naplnění znaku velkého rozsahu, již není směrodatné, že v daném případě obviněná předávala drogy nevelkému počtu osob. Bezprostředními odběrateli pervitinu od obviněné byly toliko dvě osoby, když však minimálně P. K. odebíral pervitin nejen pro svou vlastní potřebu, nýbrž jej následně distribuoval (třebaže bez zisku pro sebe samého) mezi další drogově závislé konzumenty (č. l. 6, 43, 165 až 167 spisu).
Na základě všech těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že soudy nepochybily, pokud obviněnou za uvedený čin uznaly vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť v souladu se zákonem i výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu posoudily všechny rozhodné okolnosti a zjištěné skutečnosti způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti a dostatečně postihuje i velmi závažnou společenskou škodlivost.
Protože Nejvyšší soud v dovoláním napadených rozhodnutích neshledal obviněnou vytýkané nedostatky, a když se soudy s okolností, kterou obviněná v dovolání namítala, dostatečně vypořádaly a své úvahy v potřebné míře vysvětlily v odůvodnění napadených rozhodnutí, mohl již ze samotného dovolání v konfrontaci s obsahem připojeného spisu dojít k závěru, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Proto toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. června 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová