ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.716.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 716/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2012 o dovolání obviněného E. L. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To 105/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 190/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného E. L. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. 6 T 190/2011, uznal obviněného E. L. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:
„dne 26. 7. 2011 v době od 15:00 hod. do 17:00 hod. v obci T. – P., vnikl na pozemek rodinného domu, kde nezjištěným předmětem vylomil prkna dřevěných vrat u stodoly, kam následně vnikl a odcizil odtud napařovací žehličku, zn. Team v hodnotě 300,- Kč, nový postroj od křovinořezu zn. Stihl v hodnotě 1.385,- Kč, různý elektromateriál v celkové hodnotě 11.933,- Kč, přenosnou lampu v hodnotě 200,- Kč, alkohol – Pivní režná – Černá hora v hodnotě 117,48 Kč, a kalvádos domácí 1l v hodnotě 260,28 Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 296/2009 ze dne 25. 1. 2010 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 30. 10. 2010“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku, jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což mu podle §205 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a okresní státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch obviněného). Krajský soud v Hradci Králové o nich rozhodl usnesením ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To 105/2012, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Kateřiny Perthenové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Dovolatel vznesl námitky toliko proti právní kvalifikaci skutku jako dvou přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) a §205 odst. 2 trestního zákoníku, neboť je přesvědčen, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako dva uvedené přečiny, ale pouze jako jeden přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), který se k dané problematice vyjádřil v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011. Obviněný se odvolával také na státní zástupkyni, která stejný návrh učinila před odvolacím soudem.
Další část dovolání obviněného směřovala do výroku o trestu, který mu byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně. Namítl, že soud správně nezohlednil jeho zdravotní stav a zejména kritéria pro ukládání trestu v §37 až 39 trestního zákoníku. Zdůraznil, že trpí epilepsií a častými epileptickými záchvaty, jejichž intenzita se stupňuje, soudy nižších stupňů však tuto skutečnost náležitě nezohlednily a uložily mu nepřiměřený trest. Nakonec vyjádřil svůj kladný postoj k případnému uložení ochrannému opatření ve formě ústavního protialkoholního léčení a vyslovil přesvědčení, že takové ochranné opatření by přispělo k jeho nápravě, resocializaci a ochraně společnosti.
S ohledem na uvedené dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že první výhradě dovolatele lze zcela přisvědčit. V době rozhodování odvolacího soudu již zmíněná judikatura Nejvyššího soudu existovala. Zároveň však podotkl, že změna této právní kvalifikace na jediný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku by pro obviněného oproti současnému stavu neznamenala žádné beneficium a že na jeho postavení by se v podstatě nic nezměnilo.
Uložený trest státní zástupce nepovažoval za nepřiměřený vzhledem k „zatvrzelé recidivě“ obviněného. Výhrady uplatněné ve druhé části dovolání nepovažoval za relevantní, protože nesměřují proti závazným hmotně právním ustanovením trestního práva. Navíc uplatněné námitky nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce dále vyjádřil názor, že pokud obviněnému jeho zdravotní stav nebránil v páchání trestné činnosti, o to méně mu může bránit ve výkonu trestu odnětí svobody, a odkázal na vyjádření obviněného ze dne 27. 7. 2011, v němž uvedl, že se cítí zdráv, dříve bral na epilepsii léky, ale ty už nebere.
Vzhledem k tomu, že relevantně namítaná vada týkající se nesprávné právní kvalifikace skutku by neměla na postavení obviněného reálný vliv a že otázka není zásadního právního významu, státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl a takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného, nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst.1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b
odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je zapotřebí zmínit nejprve druhý z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1
písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému
v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami
v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak,
že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky obsažené v dovolání obviněného byly z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně uplatněny jen částečně – konkrétně v námitce nesprávné právní kvalifikace zjištěného skutku jako dvou přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) a §205 odst. 2 trestního zákoníku.
Pokud jde o dovolací námitku nepřiměřenosti uloženého trestu, tu v dané věci za relevantně uplatněnou považovat nelze. K tomu je zapotřebí uvést, že ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která se týká „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“, se na výrok o trestu nevztahuje, neboť ze systematiky, v jejímž rámci jsou v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k samotnému výroku o trestu se vztahují pouze dva z nich, a to důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Zatímco první z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Jinými slovy řečeno, stanoví-li ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. o důvodech dovolání výslovně dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, znamená to, že se k tomuto výroku nemůže vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení, jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za této situace pak ovšem nebylo lze z hlediska tohoto dovolacího důvodu akceptovat ani námitky obviněného, jimiž výrok o uloženém trestu odnětí svobody zpochybnil. Dovolatel totiž ve svém podání uplatnil pouze výhrady směřující do výroku o trestu, přičemž soudům nižších stupňů vytknul, že nezohlednil všechny okolnosti věci a neaplikoval ustanovení §37 až 39 trestního zákoníku.
Přestože lze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napravit některé vady výroku o trestu, je striktně vymezeno, které vady to jsou. Pod žádný z dovolacích důvodů však nespadají tzv. jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. nyní §41, §42 trestního zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
K dovolatelem relevantně uplatněné problematice správnosti právní kvalifikace je zapotřebí alespoň ve stručnosti uvést, že přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchá vloupáním. Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku se pak dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití §205 odst. 1 písm. a) až e) trestního zákoníku [v konkrétním případě §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku] a současně i podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. Dovolatel nesouhlasil s právním posouzením svého jednání jako dvou přečinů podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku a zároveň podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a tvrdil, že skutek má být posouzen jako jeden přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku.
V této souvislosti obviněný poukázal na skutečnost, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v §205 odst. 1 trestního zákoníku a §205 odst. 2 trestního zákoníku se již zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu, a to jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I. Dospěl přitom k závěru, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, spáchá čin též za existence některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) až e) trestního zákoníku, uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v §205 odst. 1 písm. a) až e) trestního zákoníku, tak i podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 trestního zákoníku. Uvedená právní kvalifikace odpovídá smyslu trestní odpovědnosti pachatele a je v souladu s obecnými zásadami pojmu trestného činu a jeho znaků (§13 a §111 trestního zákoníku), přitom respektuje, že čin pachatele musí být posouzen vždy podle všech znaků vyjádřených v zákoně, jakož i to, že obviněný nemůže být uznán vinným dvakrát za materiálně jeden přečin krádeže. Současně je tímto právním posouzením eliminována nadměrná tvrdost zákona, neboť pachatel je za jedno jednání, jež se odráží jen v jednom trestném činu, odsouzen toliko za tento jeden trestný čin, a nedochází tak k nelogickému jednočinnému souběhu dvou stejných trestných činů. Za toto jednání je pachatel postižen pouze podle přísnější podoby vyjádřené ve zvláštní skutkové podstatě, která však odráží dostatečně nejen společenskou škodlivost, ale i povahu a závažnost spáchaného činu (§39 trestního zákoníku). V podrobnostech lze odkázat
na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené tak Nejvyšší soud
dospěl k závěru, že dovolání obviněného je důvodné potud, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutek ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže jako dvou přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) a §205 odst. 2 tr. zákoníku, v důsledku čehož jsou jejich rozhodnutí zatížena vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud se však současně ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, popř. zda řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam. Dospěl přitom k závěru, že projednání dovolání by v daném případě postavení obviněného výrazněji ovlivnit nemohlo (popsaná vada by prakticky neměla vliv na úvahy o druhu a výměře trestu). V této souvislosti je vhodné připomenout, že rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Vzhledem k tomu, že dovolání podal pouze obviněný, byl by odvolací soud vázán tzv. zákazem reformationis in peius (to znamená, že v případě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu by tento soud v dalším řízení nemohl obviněnému uložit přísnější trest, než jaký mu uložil soud prvního stupně). Nejvyšší soud tedy nezjistil podmínky, které by s ohledem na existenci výše zjištěné a vytknuté vady v právní kvalifikaci skutku odůvodňovaly uložení podstatně odlišného trestu, než se stalo rozsudkem soudu prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem (zejména autoritativnímu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu) je evidentní, že dovoláním nastolená právní otázka v současné době již nemá po právní stránce zásadní význam.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a