ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.727.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 727/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2012 o dovolání obviněného R. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 4 To 566/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 58 T 18/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 58 T 18/2011, uznal obviněného R. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:
„I. dne 7. 12. 2010 kolem 10:55 hod. v T. – P., na ulici P., řídil motorové vozidlo Honda Legend bez registrační značky, a to přestože rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 T 169/2006-34, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2009, č. j. 4 To 390/2009-72, s nabytím právní moci dne 13. 7. 2009, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků, který v současné době vykonává,
II. dne 23. 12. 2010 v době kolem 19:30 hod. v T., v ulici T., přišel do bytu své matky, poškozené A. J., v T., v domě čp., kde se se souhlasem poškozené převlékl a umyl, a když jej poškozená opakovaně žádala, aby byt opustil, odmítl tak učinit, když poškozená ve 21:30 hod. vzala sluchátko telefonu s tím, že zavolá policii, vytrhl R. J. poškozené sluchátko z ruky a přetrhl kabel od sluchátka, když se poškozená pokusila zavolat policii mobilním telefonem, vytrhl jí telefon z ruky a hodil jej na zem, následně svůj odchod z bytu podmiňoval tím, že s sebou vezme psa, o kterého se stará poškozená, a vyšel na chodbu před byt, a když se poškozená pokusila zavřít za ním dveře, přetlačoval se přes dveře s poškozenou, čímž dveře vysadil z pantů, poté si z takto zpřístupněného bytu vzal psa a z bytu odešel, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 100,- Kč přetržením kabelu od sluchátka“.
Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě I. jako trestný čin (přesněji mělo být přečin) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a v bodě II. jako trestný čin (přesněji mělo být přečin) porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což mu podle §178 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 4 To 566/2011, rozhodl tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Kateřiny Mayerové Bitterové v zákonné lhůtě dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Vyjádřil v něm přesvědčení, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho opravného prostředku, ačkoliv rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný se nejprve zabýval skutkem popsaným pod bodem II. odsuzujícího rozsudku a uvedl, že do bytu své poškozené matky A. J. vešel s jejím souhlasem, což sama potvrdila a což vyplývá i z tzv. skutkové věty. Není tedy patrné, že by do bytu vnikl a následně v něm setrval neoprávněně. Konflikty mezi ním a jeho matkou byly časté, v inkriminovaný den se v podstatě jednalo o spor o psa, bez kterého nechtěl z bytu odejít. K poškození dveří došlo právě při přetahování o psa. Proto je přesvědčen, že použitá právní kvalifikace podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku neodpovídá popisu jednání ve výroku rozsudku.
Ke skutku popsanému pod bodem I. výroku o vině odsuzujícího rozsudku obviněný uvedl, že motorové vozidlo dne 7. 12. 2010, tedy v době, kdy měl pravomocně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, sice řídil, avšak o tomto pravomocně uloženém trestu nevěděl, neboť příslušné rozhodnutí neobdržel. Odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 4 To 390/2009 totiž proběhlo dne 13. 7. 2009 jako řízení proti uprchlému, takže se o uloženém trestu zákazu činnosti nedozvěděl. Navíc před spácháním předmětného jednání mu byl Magistrátem města T. vrácen řidičský průkaz, takže byl přesvědčen, že žádný zákaz řízení uložen nemá. Proto má za to, že jeho jednání není možné posoudit podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
S ohledem na uvedené obviněný v závěru svého podání navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „napadený rozsudek zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl “(správně mělo být uvedeno usnesení).
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jež uvedla, že dovolací argumentaci obviněného (zpochybňující právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem II. rozsudku podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a poukazující na absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu ve vztahu k bodu I. rozsudku) je nutno relevantně podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Jakkoli je však tato dovolací argumentace subsumovatelná pod zvolené dovolací důvody a tím způsobilá úspěšně iniciovat dovolací řízení, postrádá ve všech směrech opodstatněnost, nezbytnou k tomu, aby bylo možné řízení o mimořádném opravném prostředku dovést do úspěšného konce.
Státní zástupkyně posléze poukázala na skutečnost, že výhrady uplatněné v dovolání již obviněný namítl v předchozích stadiích řízení a soudy obou instancí se s nimi patřičně vypořádaly. Soud prvního stupně v podrobném zdůvodnění svého rozsudku se pečlivě věnoval právní kvalifikací obou popsaných skutků a kromě jiného přesvědčivě vyvrátil tvrzení obviněného, že o uloženém trestu zákazu činnosti nevěděl. Soud odvolací se rovněž popsanými výhradami zabýval na podkladě odvolání obviněného a dospěl ke stejnému závěru jako soud nalézací. V tomto směru státní zástupkyně odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že pokud obviněný v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (poukázala konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Námitky dovolatele o absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu uvedeného pod bodem I. odsuzujícího rozsudku státní zástupkyně považovala za vyvrácené obsahem spisového materiálu již během řízení před soudem prvního stupně. Obviněný prokazatelně věděl, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem sice proběhlo jako řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř., avšak obviněný si byl probíhajícího řízení vědom. Jako klíčovou státní zástupkyně zmínila okolnost, že po jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody mu byl dne 4. 1. 2010 do vlastních rukou doručen jak rozsudek nalézacího soudu s vyznačenou doložkou právní moci, tak stejnopis rozhodnutí soudu odvolacího v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 169/2006. Proto pokud obviněný motorové vozidlo dne 7. 12. 2010 řídil, v přímém úmyslu mařil výkon rozhodnutí soudu, neboť vykonával činnost, která mu byla citovaným rozhodnutím zakázána, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
K výhradám vztahujícím se k bodu II. odsuzujícího rozsudku státní zástupkyně odkázala na odůvodnění rozsudků nižších stupňů a doplnila, že tvrzený konfliktní vztah mezi obviněným a jeho matkou a její prvotní souhlas se vstupem obviněného do bytu není pro posouzení věci podstatný, neboť byl projevem domovní svobody každého jednotlivce, aby rozhodl, kdo, v jakém čase a na jakou dobu bude akceptován jako host. Obviněný však poté, co byl vyzván k opuštění bytu, k němuž neměl žádná vlastnická, ani jiná práva, měl neprodleně byt opustit. Pokud tak sice učinil, ale v jednu chvíli, když vyšel na chodbu před byt, se snažil neoprávněně do bytu vniknout zpět, což se mu při přetlačování o dveře s poškozenou podařilo (přitom došlo k vysazení dveří z pantů), takové jeho jednání naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku.
Státní zástupkyně se posléze zmínila o podnětu obviněného ze dne 18. 12. 2011, na základě kterého bylo provedeno šetření podle §466 tr. ř. a §43 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, a uvedla, že po přezkoumání spisového materiálu nebyly zjištěny zákonné důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně shledala dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto navrhla, aby jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a takové rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , je třeba uvést, že na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, když tvrdil, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Po posouzení námitek obviněného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že sice jde o námitky způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zároveň se jedná o výhrady zjevně neopodstatněné.
Především je zapotřebí zdůraznit (jak na to poukázala již státní zástupkyně ve svém vyjádření), že obviněný i v podaném dovolání uplatnil námitky, jimiž argumentuje v průběhu celého trestního řízení. Už proto je vhodné poukázat na ustálenou judikaturu v tomto směru, podle níž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 17, č. T 408, a další).
Jelikož oba soudy nižších stupňů se v dané věci v odůvodnění svých rozhodnutí prakticky se všemi námitkami obviněného uplatněnými znovu v podaném dovolání náležitě vypořádaly a jelikož tak učinila i státní zástupkyně ve svém vyjádření, Nejvyšší soud (už z důvodu stručnosti – srov. §265i odst. 2 tr. ř.) považuje za postačující na výstižnou argumentaci tam uvedenou odkázat a jen pro úplnost dodat následující:
Pokud jde o skutek popsaný pod bodem I. odsuzujícího rozsudku prvního stupně, nemůže být pochyb o tom, že obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku i po subjektivní stránce. Nejpozději od 4. ledna 2010, kdy mu byla do vlastních rukou doručena rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, totiž věděl, že mu byl pravomocně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Proto řídil-li přes toto vědomí dne 7. 12. 2010 (tedy cca jedenáct měsíců po doručení uvedených rozhodnutí a cca jeden a půl roku po právní moci odsuzujícího rozsudku) ulicemi okresního města motorové vozidlo, je evidentní, že zcela záměrně [tedy úmyslně ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku] uložený trest nerespektoval. Na tom nemůže ničeho změnit ani jeho tvrzení, že mu byl (zřejmě v důsledku administrativního pochybení) před spácháním posuzovaného skutku Magistrátem města T. řidičský průkaz vrácen.
Podle skutku popsaného v bodě II. odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a navazující tzv. právní věty obviněný neoprávněně vnikl a setrval v obydlí jiného a při činu užil násilí . Jakkoliv odpovídá skutečnosti tvrzení obviněného, že kritického dne prvotně vstoupil do bytu své poškozené matky s jejím souhlasem, čímž by zákonné znaky skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku nemohl naplnit, je tato okolnost pro posouzení věci nepodstatná. Významné naopak je zjištění obou soudů nižších instancí, že obviněný poté, co byl svou matkou vyzván k opuštění bytu (k němuž neměl žádná vlastnická, ani jiná práva), byl povinen jej opustit. I když tak nejprve učinil, vzápětí (bezprostředně poté, co vyšel z bytu na chodbu) do bytu neoprávněně a dokonce za použití násilí (při přetlačování o dveře s poškozenou došlo k vysazení dveří z pantů) znovu vnikl. Takovým jednáním již všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku naplnil.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a