ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.899.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 899/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2012 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 5 To 13/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Karviné pod sp. zn. 3 T 188/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 3 T 188/2011, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Pro jeho výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu, a jež Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 5 To 13/2012, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný toto usnesení odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jany Graňákové dovoláním podaným s odkazem na důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání. Obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními obou soudů a provedenými důkazy a v neposlední řadě také na procesní pochybení. Ve vztahu k existenci extrémního rozporu obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 39/2010 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž je podán výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a podle něhož nesprávné skutkové zjištění nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace. Obviněný rovněž zdůraznil, že nebyl naplněn formální znak trestného činu spočívající ve výši způsobené škody, a vysvětlil, že ke spáchání trestného činu jej vedl hlad a skutečnost, že v inkriminované době nepobíral žádné dávky. Má tudíž za to, že jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako přestupek.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 5 To 13/2012, zrušil a Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 3. 7. 2012 Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jež prostřednictvím u něj působícího státního zástupce zaslalo Nejvyššímu soudu sdělení, v němž poukázalo na zjevnou nepřípustnost dovolání pro nedostatek spočívající v tom, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno výlučně do výroku o trestu, zatímco dovoláním je napadán výrok o vině.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti, neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto je nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Na základě těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné , jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací nebo stížnostní soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek §254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 3, roč. 2004, č. T 666).
Nejvyšší soud v projednávané věci zjistil, že obviněný odvolání podané proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 3 T 188/2011, zaměřil výhradně proti výroku o trestu, který podle jeho obsahu považoval za nepřiměřeně přísný. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, který usnesením ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 5 To 13/2012, uvedené odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, v odůvodnění napadeného usnesení zdůraznil, že z podnětu podaného odvolání přezkoumával pouze výrok o trestu, jakož i správnost postupu a řízení jemu předcházejícího (viz strana 1 citovaného usnesení).
Podle §254 odst. l tr. ř., podle něhož odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky, nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Na základě takto jednoznačně vymezené přezkumné činnosti odvolacího soudu je zřejmé, že soud druhého stupně v projednávané věci v souladu se smyslem ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. z podnětu podaného odvolání se otázkou viny nezabýval a k odvolání obviněného přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze výroku o trestu a správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Proto obviněný mohl jako dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tomto rozsahu. Směřovalo-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný mohl v dovolání uplatnit námitky proti výroku o trestu. Dovolání proti výroku o trestu by tak mohlo být podáno v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný však skutečnosti dopadající na tento dovolací důvod neuvedl. Jestliže uplatnil námitky s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výhradně proti výroku o vině, není dovolání proti tomuto výroku přípustné.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
Tento dovolací důvod spočívá na dvou alternativách, a to že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tedy že řádný opravný prostředek byl odmítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo podle §253 tr. ř., anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut z jakýchkoliv jiných důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami uvedenými v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je patrné, že k tomuto důvodu obviněný v dovolání nevznesl žádný konkrétní argument, ale jen obecně konstatoval, že shledal i procesní pochybení, která však nikterak nekonkretizoval. Neuvedl ani, kterou z uvedených alternativ má na mysli, ani neuplatnil žádné konkrétní argumenty na tento důvod dopadající. Proto lze s ohledem na takto neurčitou argumentaci zmínit, že odvolací soud dovolání obviněného v rozsahu, v němž bylo podáno, přezkoumal, a tudíž již nemůže být zmíněný dovolací důvod naplněn v první z uvedených alternativ.
Citovaný dovolací důvod se tedy mohl týkat už jen jeho druhé alternativy. V rámci ní je však významné, jakou vadu obviněný ve smyslu důvodů uvedených pod písmeny a) až k) vytkne. Dovolatel, jak je uvedeno výše, po obsahové stránce vytýkal jen nedostatky ohledně výroku o vině, jež podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného bylo proto i se zřetelem na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. soustředěno výhradně proti výroku o vině, a tedy i v této části je ze stejných důvodů, jak na ně bylo poukázáno výše, nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. B. zaměřené výhradně proti výroku o vině podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. srpna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová