ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.963.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 963/2012-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněného P. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 8 To 271/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 94/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 2 T 94/2010, byl obviněný P. G. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že
jako předseda občanského sdružení E. se sídlem P., V., poté, co jménem tohoto občanského sdružení jakožto příjemce, uzavřel dne 8. 12. 2006 s Evropským společenstvím zastoupeným Evropskou komisí grantovou smlouvu v souvislosti s plánovanou realizací projektu „Zvyšování kvalifikace českých soudců v oblasti Evropského soutěžního práva pomocí vytvoření justičně-obchodních fór“ a poté, co na základě této grantové smlouvy zmíněné občanské sdružení dne 13. 3. 2007 od Evropské komise obdrželo částku 23.565 eur z titulu 50% zálohy předpokládané celkové výše grantu vyjádřené částkou 47.129,25 eur, úmyslně nezajistil realizaci dotovaného projektu v souladu s podmínkami předmětné grantové smlouvy, načež následně při vědomí absence podmínek pro schválení konečné výše grantu jménem občanského sdružení E., jako jeho statutární orgán, dopisem doručeným Evropské komisi dne 6. 2. 2008, v úmyslu dosáhnout schválení konečného grantu v celkové výši 47.129,25 eur, zahrnující rovněž již dříve vyplacenou zálohu ve výši 23.565 eur, tj. ve výši 654.083 Kč podle kurzu platného ke dni 13. 3. 2007, záměrně předložil Evropské komisi Technickou a finanční implementační zprávu k projektu následně doplněnou dopisem ze dne 3. 3. 2008 a dopisem ze dne 14. 4. 2008, v jejichž rámci prostřednictvím zpráv o průběhu jednotlivých seminářů, údajně konaných v rámci dotovaného projektu, podal informaci o účasti jednotlivých lektorů, o přednášených tématech a o vytvoření justičně-obchodních fór, prostřednictvím zkreslených zpráv o průběhu obou konferencí údajně konaných v rámci dotovaného projektu, o tématech přednášených na těchto konferencích a o účastnících těchto konferencí, dále prostřednictvím nepravdivých prezenčních listin uvedl v rozporu se skutečností jako účastníky těchto seminářů a konferencí osoby, které se jich neúčastnily, a konečně prostřednictvím účetních dokladů zastřel skutečnost, že dotovaný projekt nebyl realizován v souladu s podmínkami grantové smlouvy, dále v rozporu se skutečným stavem věci předstíral splnění podmínek pro schválení konečné výše grantu podle shora označené grantové smlouvy, přičemž ke konečnému schválení grantu v požadované výši ze strany Evropské komise nedošlo, neboť po vyhodnocení podkladů předložených občanským sdružením E. a provedení vlastního šetření k důvodnosti a oprávněnosti požadovaného grantového plnění, bylo Evropskou komisí rozhodnuto o neschválení konečného grantu, a v návaznosti na to, též o povinnosti občanského sdružení E. vrátit již dříve tomuto občanskému sdružení vyplacenou zálohu ve výši 23.565 eur, přičemž v průběhu trestního řízení obviněný vrátil poškozené Evropské komisi částku 3.883,50 eur.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací odvolání, která proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 8 To 271/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomu usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Marie Benešové s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože má za to, že napadené rozhodnutí trpí hmotně právními vadami. Soudům vytkl, že nezkoumaly, zda čin, jenž mu je kladen za vinu, je trestným činem, event., zda tento byl správně a přiléhavě kvalifikován. Zdůraznil, že soudy nezohlednily, že občanské sdružení E. o získání projektu neusilovalo, ale že to byla sama Evropská komise, která projekt modifikovala a vnutila ho této společnosti. Obviněný poukázal na to, že od 11. 1. 2007 fyzicky v občanském sdružení E. neseděl, neboť v té době působil jako poradce tehdejšího ministra zemědělství G. Od tohoto okamžiku jeho povinnosti v občanském sdružení převzala ředitelka J. P. a on tak s jeho činností ztratil každodenní kontakt. Přesto připustil, že i v této době byl předsedou a nesl za toto sdružení plnou, avšak jen formální, odpovědnost. Nemohl proto činit každodenní zásahy ani vymýšlet triky, jak Evropskou komisi oklamat. Z těchto důvodů popřel spáchání činu ve formě přímého úmyslu, když žádný úmysl nepojal ani nechtěl podmínky obcházet, ale snažil se nově formulovaným podmínkám Evropské komise vyhovět. Odmítl rovněž tvrzení, že nekontaktoval soudce jako cílovou skupinu zadaného projektu, a pokud seznamy soudců použil a k dokumentaci je přiložil, potom se jednalo o skutečné seznamy dodané ze Soudcovské unie do občanského sdružení, které je jako autentické použilo. Soudcovské unii vyplatilo občanské sdružení na základě řádně vystavené faktury částku 70.000,- Kč za předmětné akce, čímž zpochybnil závěr o tom, že soudcovská unie se na žádných takových akcích nepodílela. Rovněž zpochybnil pravdivost údajů obsažených již v samotném trestním oznámení, které považoval za odraz zkreslených údajů novopečeného pracovníka Evropské unie A. M. Obviněný v závěru dovolání shrnul, že nesouhlasí s právním posouzením jednání jako trestného činu pro nenaplnění subjektivní ani objektivní stránky, a navrhl, aby jej dovolací soud podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul, že těžiště dovolacích námitek spočívá v polemice s hodnocením důkazů soudy, na jejímž základě dovolatel odmítá prakticky veškerá skutková zjištění, aniž by zmínil konkrétní porušení pravidel formální logiky při hodnocení důkazů soudy. K takovýmto námitkám, které směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, nelze v rámci dovolacího řízení přihlížet. Výhrady týkající se absence objektivních a subjektivních znaků trestného činu státní zástupce nepovažoval za důvodné, a zdůraznil, že skutkové okolnosti vylíčené v tzv. skutkové větě a rozvedené v odůvodnění soudních rozhodnutí odpovídají všem znakům trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Pokud obviněný prostředky z dotace účelově poskytnuté používal na pořádání akcí se zcela jiným zaměřením a okruhem účastníků, pak nepochybně použil dotaci na jiný než určený účel ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle §250b odst. 2 tr. zák. Výše dotace, již obviněný skutečně zneužil, tj. částka 654.083,- Kč, je značnou škodou ve smyslu §89 odst. 11 a §250 odst. 4 písm. b) tr. zák., přičemž ke způsobení další škody nedošlo pouze v důsledku neschválení konečného grantu Evropskou komisí, což bylo na vůli dovolatele naprosto nezávislé. K subjektivní stránce zdůraznil, že z výslovně uvedených skutkových zjištění vyplývá existence úmyslného zavinění obviněného, které lze dovodit i z charakteru jeho klamavého jednání vůči Evropské komisi. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Za splnění výše uvedených podmínek Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda obviněným uplatněné argumenty dopadají na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž lze dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S odkazem na dovolací důvod podle §265bodst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Uvedená dikce svědčí o tom, že z tohoto dovolacího důvodu není možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Obviněný v rozporu s těmito zásadami vytýkal porušení pravidel pro hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a tvrdil, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že úmyslně nezajistil realizaci celého projektu s cílem oklamat Evropskou komisi a že si podvodně opatřil od Soudcovské unie seznamy soudců, jež použil jako podklad svého projektu. V rámci takto tvrzených skutečností totiž obviněný odůvodňoval vlastní verzi skutkového děje, jejíž obsahem bylo, že soudce jako cílovou skupinu zadaného projektu skutečně kontaktoval a předložené seznamy tj. prezenční listiny, jsou skutečnými a pravými seznamy dodanými ze Soudcovské unie do občanského sdružení. Takto vyjádřené výhrady obviněného nejsou právními výtkami, ale pouze polemikou se skutkovými zjištěními vyjádřenými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Jsou tedy skutkovými námitkami, jimiž obviněný nenaplnil nejen zvolený, ale ani žádný jiný zákonem stanovený důvod dovolání, a proto dovolací soud z jejich podnětu nemohl napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Námitkou, která byla uplatněna v souladu s označeným dovolacím důvodem, a jíž dovolatel brojil proti správnosti použité právní kvalifikace, je konstatování, že nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného trestného činu. Protože v této části dovolání obviněný brojí proti vadě dotýkající se hmotně právního nedostatku, což s označeným dovolacím důvodem koresponduje, Nejvyšší soud z jejího podnětu zkoumal, zda je dovolání opodstatněné.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se dopustí ten, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Trestný čin podle §250b odst. 2 tr. zák. představuje samostatnou skutkovou podstatu vztahující se k použití úvěru, subvence nebo dotace na jiný než určený účel bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby. V případě dotace se jedná o příděl peněz poskytnutý na konkrétní účel s předem stanoveným okruhem potřeb. Takto vynaložené prostředky mohou být proto použity jen na určené účely. Účel dotace je dán a musí být dodržen. Prostředky takto získané nelze použít na nic jiného, než je v dotační smlouvě stanoveno.
Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin [§4 písm. a), b) tr. zák.], přičemž úmysl v tomto případě nemusí směřovat ke způsobení škody.
Uvedený trestný čin obviněný podle tzv. právní věty odsuzujícího rozsudku naplnil v alternativě dílem dokonaného a dílem nedokonaného činu spočívajícího v tom, že bez souhlasu oprávněné osoby použil dotaci na jiný než určený účel a způsobil takovým činem značnou škodu.
Jednání obviněného, jež mu je kladeno za vinu, podle popsaných skutkových zjištění v zásadě spočívalo v tom, že jako předseda občanského sdružení, jeho jménem, jakožto příjemce, uzavřel s Evropským společenstvím zastoupeným Evropskou komisí grantovou smlouvu na „Zvyšování kvalifikace českých soudců v oblasti Evropského soutěžního práva pomocí vytvoření justičně-obchodních fór“. Cílem tohoto projektu tak bylo zvýšení kvalifikace soudců v oblasti Evropského soutěžního práva a prostředkem k tomuto cíli měla být justičně obchodní fóra, která by byla za tímto účelem utvořena. Pouze k tomuto účelu občanské sdružení, zastoupené jako předsedou obviněným, obdrželo od Evropské komise jako padesáti procentní zálohu částku 23.565 eur. Obviněný však, aniž by podle sjednané grantové smlouvy postupoval, při vědomí nedodržení sjednaných podmínek, jakož i dalších skutečností důležitých pro schválení konečné výše grantu (druhé poloviny z celkové částky celkové výši 47.129,25 eur), jménem občanského sdružení předložil Evropské komisi Technickou a implementační zprávu, v níž tvrdil nepravdivé skutečnosti jak o průběhu projektu, tak i o jeho výsledcích, a to prostřednictvím zaslaných zpráv neodpovídajících realitě o průběhu jednotlivých seminářů, o účasti jednotlivých lektorů, o přednášených tématech, jakož i prostřednictvím nepravdivých prezenčních listin, podle nichž měly být účastníky těchto seminářů a konferencí osoby, které se jich neúčastnily. Nadto prostřednictvím účetních dokladů zastřel skutečnost, že účelově určené finanční prostředky nebyly realizovány v souladu s podmínkami grantové smlouvy. Rovněž v rozporu se skutečným stavem věci předstíral i splnění podmínek pro schválení konečné výše grantu, k čemuž však z důvodů opatrnosti Evropské komise nedošlo, neboť bylo zjištěno, že předložené podklady nejsou pravdivé.
Především je potřeba zdůraznit, že soudy obou stupňů na základě takto zjištěných skutečností dovodily právní závěry, které plně korespondují s použitou právní kvalifikací. Nelze odhlédnout zejména od velmi podrobného a důsledného postupu odvolacího soudu, který se s obdobnými námitkami obviněného vznesenými v rámci řádného opravného prostředku pečlivě a vyčerpávajícím způsobem vypořádal (srov. strany 3 až 6 rozsudku soudu prvního stupně a strany 5 až 16 usnesení odvolacího soudu). Pro úplnost lze jen z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu připomenout, že soudy věnovaly pozornost prověření obhajoby obviněného, vyslýchaly celou řadu svědků a byl dostatečně zjištěn faktický stav o průběhu některých akcí, jež obviněný dokladoval zcela v rozporu s realitou a tvrdil, že jde o činnost související s předmětným grantem, ač se ve skutečnosti jednalo o aktivity s předmětem grantové smlouvy vůbec nesouvisející (viz. listinné důkazy v podobě fakturace nákladů organizace semináře ze dne 29. 5. 2007 v hotelu M. v P., ze dne 12. 7. 2007 v Č. a ze dne 3. 9. 2007 v restauraci P., včetně související dokumentace obsahující program těchto seminářů, fakturace překladatelských služeb). Významným poznatkem je však zjištění vyplývající z výslechu všech soudců uvedených v předmětném seznamu, kteří se podle obviněného měli účastnit na grantové činnosti, když tito o ničem nevěděli a žádných akcí se v této souvislosti nezúčastnili. Z provedených důkazů bylo spolehlivě zjištěno, že obviněný konference a semináře, na jejichž konání byl grant zaměřen a určen, buď vůbec nepořádal, anebo, pokud konferenci a přednášky realizoval, pak byly zaměřeny na zcela jiná témata a okruhy účastníků, než pro které měly být podle grantových podmínek určeny (srov. zejména stranu 9 usnesení odvolacího soudu).
K výsledkům provedeného dokazování Nejvyšší soud nad rámec uvedených skutečností považuje za vhodné z obsahu spisu zmínit, že se předmětný grant týkal projektu, který mělo v České republice realizovat občanské sdružení E., jež pro tyto účely jako předseda jmenovitě zastupoval obviněný (obsah grantové smlouvy na č. l. 981). Tento grant byl přidělen na základě žádosti (922 a násl.) této společnosti a měl jednoznačně vymezený cíl, účel a využití finančních prostředků, které byly poskytnuty, a to ke „Zvyšování kvalifikace českých soudců v oblasti evropského soutěžního práva pomocí vytvoření justičně-obchodních fór“. Projekt měl být realizován formou seminářů, konferencí, zasedání a sympozií (č. l. 982 až 1000 spisu). Na základě této smlouvy byl příjem vyplacených finančních prostředků v čl. I.1.2., shodně též čl. II.1.1. (č. l. 982 a 986 spisu) poskytnut na účet občanského sdružení E., jako příjemce byl jmenovitě uveden obviněný, který se zavázal učinit vše, co bude v jeho silách, aby akci na vlastní odpovědnost provedl tak, jak je popsáno v příloze I grantové smlouvy.
Ze zmíněné Přílohy I obsahující popis garantované akce vyplývá, že projekt je zaměřen na další vzdělávání českých soudců ve vztahu k příslušnému (obchodnímu) Krajskému soudu v Brně a Nejvyššímu správnímu soudu a 8 krajským soudům (včetně Krajského soudu v Brně) a jeho výsledkem mělo být založení justičně-obchodních fór v P. a B., jakožto platforem pro další vzdělávání soudců v této oblasti práva (č. l. 1014 spisu). Podle čl. I.10. Přílohy bylo možné v souladu s tímto grantem vyplácet z poskytnutých finančních prostředků „pouze náklady spojené s účastí národních soudců, včetně státních zástupců, justičních čekatelů a právnického personálu kanceláří soudců nebo vnitrostátních soudů členských států EU a dalších smluvních stran EHS“. Byla dále stanovena i další pravidla, jak použít vyplacené prostředky v případě jiných než uvedených účastníků.
I přes takto přesně stanovené a vymezené závazné podmínky tohoto grantu obviněný neoslovil žádné soudy či soudce a nesměřoval vůči nim dotaz, zda vůbec mají o zmíněná témata zájem a zda přijmou případnou účast na uvedené akci. Bez zodpovězení této základní a primární otázky nemohla být žádná jistota, zda bude možné reálně splnit podmínky grantu, a tudíž i podmínky pro čerpání účelové dotace od Evropské komise. Pokud by obviněný měl od počátku vážný zájem k uvedenému grantu přistoupit čestně a v jeho zájmu předmětný cíl realizovat, potom by oslovení posluchačů a účastníků předmětných konferencí bylo nezbytným prvotním úkonem, který by obviněný musel provést ještě před samotným podáním žádosti o účelovou dotaci. Z obsahu spisu ovšem žádná taková skutečnost nevyplývá nejen před podáním žádosti, ale ani před či po poskytnutí tohoto grantu. Naopak ze svědeckých výpovědí jednotlivých, obviněným údajně kontaktovaných předsedů soudů, jakož i konkrétních soudců vyplývá, že obviněným nikdy nebyli osloveni s nabídkou účasti na vzdělávací akci se zaměřením na evropské soutěžní právo, a v žádném případě se žádné takové akce v daných termínech ani osobně neúčastnili (č. l. 2062 - 2388).
Ve shodě se soudy nižších stupňů také Nejvyšší soud shledal, že úmysl obviněného směřující k podvodnému vylákání účelové dotace je zřejmý rovněž z jeho následného jednání, kdy v rámci finanční a technické implementační zprávy předložil Evropské komisi údaje (č. l. 1129 – 1175 atd.), jež se nezakládaly na pravdě – mimo jiné – i seznamy a prezenční listiny s podpisy soudců, kteří se měli předmětných seminářů a konferencí pořádaných v rámci projektu zúčastnit. Obviněný tak Evropské komisi záměrně a cíleně předložil nepravdivé informace ve snaze získat i zbývající část plánované a za splnění předem stanovených podmínek přislíbené dotace, ačkoli věděl, že předkládaná dokumentace byla účelově upravena tak, aby v souladu s požadavky Evropské komise zdánlivě dokládala průběh akcí, jež se však nikdy neuskutečnily, a pokud ano, potom nikoli v souladu s podmínkami poskytovaného grantu a účelově vázané dotace.
Ze všech těchto skutečností plyne, že o naplnění subjektivní stránky v podobě úmyslu na straně obviněného tedy nemůže být pochyb, neboť to byl právě obviněný, kdo vedl komunikaci a předkládal Evropské komisi veškerou počáteční, průvodní i následnou dokumentaci týkající se předmětného projektu. V této korespondenci také uváděl záměrně nepravdivé informace s cílem vylákat účelovou dotaci nejen v její polovině, jak se také stalo, ale následně i v její plné výši, tj. 47.129,25 eur, což se mu již nepodařilo, neboť k vyplacení zbývající padesátiprocentní části dotace v důsledku obezřetnosti a včasného prověření obviněným poskytnutých údajů ze strany Evropské komise nedošlo.
Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal právní kvalifikaci trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák., podle níž soudy obou stupňů čin obviněného posoudily, správnou a učiněnou v souladu se všemi zákonnými zásadami a pravidly, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová