ECLI:CZ:NS:2012:8.TVO.23.2012.1
sp. zn. 8 Tvo 23/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 o stížnosti obviněného mladistvého „tulipána“*), a o stížnosti jeho matky S. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 1 Ntm 21/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 52 Tm 3/2012, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněného mladistvého „tulipána“ a jeho matky S. T. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze, soud pro mládež (dále jen „vrchní soud“), usnesením ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 1 Ntm 21/2012, rozhodl na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež, tak, že podle §47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“) se v uvedené trestní věci prodlužuje lhůta vazby obviněného mladistvého „tulipána“ (dále převážně jen „mladistvý“) o dalších šest měsíců, tj. do 8. února 2013.
Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím obhájkyně JUDr. Kláry Samkové, Ph.D., v zákonné lhůtě stížnost. V jejím úvodu uvedl, že je v současné době ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. ř., neboť podle názoru soudů ze shromážděných skutečností vyplývá obava, že při pobytu na svobodě uprchne nebo se bude skrývat, zejména s ohledem na hrozící vysoký trest, resp. trestní opatření. K tomu namítl, že vrchní soud ve svém rozhodnutí neoznačil konkrétní skutečnosti, které takovou obavu odůvodňují, a proto v takovém rozhodnutí lze spatřovat libovůli.
V další části stížnosti mladistvý zopakoval své dřívější argumenty, že vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. není u něho dán, neboť má stálé a pevné zázemí své rodiny, u níž má i stálé bydliště, takže v případě propuštění z vazby by byl pod jejím dohledem. Pokud soud v napadeném usnesení též zdůrazňuje, že (mladistvý) ve svých šestnácti letech nemá žádné vzdělání, nemá ukončenou ani základní školu a nemá pracovní kvalifikaci, pak tuto skutečnost mu nelze v žádném případě přičítat k tíži vzhledem k tomu, že dokončit základní školu, ačkoliv je to jeho ústavně zaručené právo, mu nebylo umožněno právě z důvodu, že byl vzat do vazby.
S odkazem na usnesení Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 185/2001, a nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99, mladistvý dále uvedl, že soud stále opomíjí jeho rodinné zázemí, ačkoliv z jednání jeho matky je dostatečně zřejmé, že se o něho stará i ve vazbě a je schopna mu vytvořit rodinné zázemí. Stejně tak má (mladistvý) úzkou vazbu se svým bratrem, který je stíhán pro totožnou trestnou činnost, je však na svobodě, chová se řádně a spolupracuje s probačním úředníkem. Nelze tedy ani v nejmenším předpokládat, že by se pokusil o útěk, když jeho středobodem jsou zejména jeho matka a bratr. Vzít je třeba rovněž v úvahu, že podle posudků lékařů je na hranici lehké mentální retardace, nejedná se tedy o osobu ve svém jednání aktivní ve smyslu přípravy útěku a samotného uskutečnění útěku. Ze všech těchto okolností je tak více než zřejmé, že prodloužení vazby z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. není relevantní, jelikož tento vazební důvod u něho netrvá.
K vazebnímu důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. mladistvý namítl, že vrchní soud uvedl jako důvod pouze to, že v minulosti bylo proti němu (mladistvému) opakovaně vedeno řízení pro další provinění (resp. před dosažením věku patnácti let pro činy jinak trestné) a bylo mu rovněž uloženo opatření spočívající v dohledu probačního úředníka, takže trvá reálné nebezpečí, že v případě pobytu na svobodě by v trestné činnosti pokračoval. Ani v tomto případě tedy soud neuvedl konkrétní důvod pro prodloužení vazby z výše uvedeného důvodu, což je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky (odkázal přitom na nález Ústavního soudu „ÚS 156/1999n“). Svým rozhodnutím, které odůvodnil pouhým citováním zákonných ustanovení vazebních důvodů bez odůvodnění jakýmikoliv konkrétními důvody, tak soud vytvořil jakýsi konstrukt bez respektování reality a možností mladistvého.
Mladistvý rovněž připomněl, že již několikrát zdůrazňoval, že je připraven spolupracovat s probačním úředníkem a podrobit se jeho dohledu s tím, že by od září (2012) pravidelně navštěvoval školské zařízení, a že na důkaz pravdivosti svých shora uvedených tvrzení přiložil písemný slib v souladu s ustanovením §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a navrhl nahradit vazbu dohledem probačního úředníka. Pokud soud v napadeném usnesení uvedl, že „matka, případně nejbližší příbuzní mladistvého, na něj nemají takový vliv, aby se mohli zaručit, že v případě jeho propuštění nedojde ke ztěžování nebo zmaření průběhu trestního stíhání, případně k opakování trestné činnosti“, pak mu není zřejmé, jakými úvahami se při tomto konstatování řídil; nelze přeci předjímat, jaký bude vliv rodiny, zejména pak matky v případě jeho propuštění z vazby.
V závěru své stížnosti mladistvý uvedl, že jeho vazba trvá již téměř rok. Vezme-li se v úvahu, že je mu 16 let a vazba sama o sobě je institutem výjimečným, což platí zejména u mladistvých, na něž má pobyt ve vazbě zásadně velmi nepříznivý vliv, zesiluje zde naléhavá potřeba obnovit respekt k jeho základním právům. Prodloužení lhůty trvání jeho vazby o dalších šest měsíců proto nepovažuje za legitimní. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení zrušil a svým rozhodnutím přijal slib mladistvého nebo nahradil jeho vazbu dohledem probačního úředníka a propustil jej z vazby.
Proti usnesení vrchního soudu podala v zákonné lhůtě stížnost (nepřesně označenou jako „odvolání“) i matka mladistvého S. T. Uvedla v ní, že s vazebními důvody svého syna nesouhlasí. Její syn by se ke každému soudnímu jednání dostavoval, stejně jako jeho spoluobviněný bratr J. H., který je stíhán na svobodě. Celá široká rodina by se o něho postarala, má už pro něho i vyhlédnuté a zajištěné učení v oboru kuchař. Prosila o pochopení, neboť mladistvý je ještě dítě, vazba ho velice ponaučila a zanechala na něm psychické následky. (Na závěr podání byly připojeny podpisy více než desítky osob, které údajně s mladistvým „v domě bydlí a zaručují se za něj“.)
Z podnětu podaných stížností Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž oba stěžovatelé mohli podat stížnost, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že stížnosti nejsou důvodné.
Jak se podává z obsahu spisového materiálu, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal dne 21. 6. 2012 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež (dále jen „krajský soud“) na mladistvého „tulipána“ obžalobu. Kromě mladistvého tak učinil i na další čtyři obviněné (V. H., mladistvého X, A. S. a J. Ž.) a klade jim za vinu, že (zkráceně vyjádřeno) dne 7. 8. 2011 v baru S. T. v N.B., P., v úmyslu pomstít se za předchozí fyzické napadení mladistvého „tulipána“ poškozeným L. H. společně fyzicky napadli za použití mačety a předmětů tyčovitého tvaru, úderů pěstmi a kopů nohama poškozené Z. K., L. H., M. K. a P. J., přičemž v důsledku jejich útoku utrpěl Z. K. úraz hlavy, pravé horní a obou dolních končetin, sečnou ránu na temeni hlavy, sečnou ránu na pravém bérci, podkožní krevní výrony na obou lýtkách a pravé ruce, M. K. otřes mozku, tři tržně zhmožděné rány, luxaci třetího zubu vpravo nahoře, P. J. zhmožděniny loktu levé ruky a v oblasti klíční kosti, L. H. sečnou ránu na hlavě, zlomeninu týlní kosti s vpáčením úlomků a tržnou ránu levého bérce .
Takto popsané jednání obviněných státní zástupce právně kvalifikoval u V. H., A. S. a J. Ž. jako zločin vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. a), j) trestního zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, u mladistvého X jako provinění vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. a), j) trestního zákoníku za použití §6 zák. č. 218/2003 Sb., spáchané ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a jako provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, a u mladistvého „tulipána“ jako provinění ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. a), h) trestního zákoníku za použití §6 zák. č. 218/2003 Sb., spáchané ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a jako provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku.
Mladistvý „tulipán“ se nachází ve vazbě, do níž byl vzat usnesením soudce Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 7 Ntm 3/2011, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř.; vazba byla započtena ode dne 8. 8. 2011 v 10.25 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která byla usnesením krajského soudu ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 18/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci usnesením ze dne 8. 11. 2011, č.j. 4 KZV 34/2011-263, rozhodl tak, že důvod vazby podle §67 písm. b) tr. ř. u mladistvého odpadl, zatímco ostatní vazební důvody podle §67 písm. a) a c) tr. ř. u něho i nadále trvají. Tyto důvody vazby u mladistvého shledal Okresní soud v Liberci, soud pro mládež, i v usnesení ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 7 Ntm 501/2012, tedy ještě v přípravném řízení, jímž podle §47 odst. 1, 2 zák. č. 218/2003 Sb. rozhodl, že lhůta trvání vazby mladistvého se prodlužuje do 8. 8. 2012.
Po podání obžaloby krajský soud rozhodoval o vazbě mladistvého ve vazebním zasedání konaném dne 11. 7. 2012, kdy usnesením pod sp. zn. 52 Tm 3/2012 rozhodl, že mladistvý se podle §72 odst. 3 tr. ř. ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., že podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se jeho písemný slib nepřijímá a že §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. se jeho vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka. Stížnost, kterou mladistvý proti tomuto usnesení podal, vrchní soud usnesením ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 1 Tmo 14/2012, zamítl.
Pokud vrchní soud svým dalším usnesením z následujícího dne (25. 7. 2012) pod sp. zn. 1 Ntm 21/2012 na návrh předsedkyně senátu krajského soudu (podaný v zákonné lhůtě) rozhodl, že podle §47 odst. 1, 3 zák. č. 218/2003 Sb. se lhůta trvání vazby mladistvého prodlužuje o dalších šest měsíců, tj. do 8. února 2013, nepochybil.
Podle §47 odst. 1 naposledy citovaného zákona platí, že vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění [jímž provinění ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. a), h) trestního zákoníku za použití §6 zák. č. 218/2003 Sb., spáchané ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, je] až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 jmenovaného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého a zevrubně rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
Uvedené důvody vazby trvají u mladistvého i nadále. Přes výhrady, které mladistvý prostřednictvím své obhájkyně v tomto směru vznesl v podané stížnosti, je třeba vrchnímu soudu přisvědčit jak v tom, že z dosud shromážděných důkazů vyplývá obava, že mladistvý při pobytu na svobodě uprchne nebo se bude skrývat, zejména s ohledem na hrozící vysoký trest (resp. trestní opatření), tak v tom, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Do vazby byl vzat v době, kdy mu bylo 15 let a 8 měsíců a ani do té doby nestačil ukončit základní školu (ze zprávy školy lze usuzovat, že tomu tak bylo především proto, že své povinnosti zanedbával, neboť ve školním roce 2010-2011 zameškal celkem 341 omluvených a 180 neomluvených hodin). Podle zprávy Městského úřadu v N. B. se ve volném čase potuloval po městě se staršími kamarády. Byla proti němu zahájena dvě správní řízení, věci však dosud nebyly projednány. Okresní soud v České Lípě mu dne 25. 7. 2011 uložil podle §93 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb. dohled probačního úředníka, neboť se dopustil činu jinak trestného. Existuje proto i reálné nebezpečí, že v případě pobytu na svobodě bude trestnou činnost opakovat. Ani po uplynutí cca jednoho roku od vzetí mladistvého do vazby nelze mít za to, že by došlo k takové změně v důkazní situaci nebo v jeho osobních poměrech, které by mohly vést k závěru, že pominula obava, že v případě pobytu na svobodě naváže na předchozí způsob života a bude se trestnímu stíhání vyhýbat pobytem na neznámém místě.
Vrchní soud, vědom si mimořádnosti zajišťovacího institutu v podobě vazby u mladistvého pachatele, správně konstatoval i to, že účelu vazby nelze u mladistvého „tulipána“ dosáhnout jinak a že nepřichází ani v úvahu nahradit je jiným opatřením (v podrobnostech stačí odkázat na příslušné pasáže napadeného usnesení). Nejvyšší soud s takovými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu, hodnocením osoby mladistvého i prostředí, z něhož vzešel.
Zjistil-li vrchní soud existenci označených vazebních důvodů, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že u mladistvého jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba (kromě provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku) pro zvlášť závažné provinění ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. a), h) trestního zákoníku za použití §6 zák. č. 218/2003 Sb., spáchané ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a společně s ním byla obžaloba podána i na další čtyři spoluobviněné. Žádné neodůvodněné průtahy v průběhu přípravného řízení a ani v dosavadním řízení před soudem zjištěny nebyly. Přípravné řízení probíhalo standardním způsobem odpovídajícím náročnosti dokazování v trestní věci této povahy, takže lze uzavřít, že trestní stíhání mladistvého nebylo možno skončit ani ve lhůtě již dříve prodlouženého trvání vazby pro obtížnost věci.
Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, zváží-li se, že teprve dne 21. 6. 2012 byla podána obžaloba, a to v kontextu s okolnostmi, které odůvodňují existenci vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. ř.
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud s ohledem na to, že o prodloužení lhůty trvání vazby lze v řízení před soudem rozhodnout pouze jedenkrát, přičemž nelze předem odhadnout, jak dlouho ještě potrvá trestní stíhání, rozumně uvážil, že je nutno poskytnout potřebný časový prostor nejen pro skončení řízení před soudem prvního stupně, ale případně i pro odvolací řízení, čemuž odpovídá prodloužení o maximální možnou dobu, tj. do 8. 2. 2013. Je ovšem samozřejmé, že v závislosti na dalším průběhu trestního řízení není vyloučeno, aby mladistvý byl propuštěn z vazby i před tímto datem.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud v neveřejném zasedání stížnosti obviněného mladistvého „tulipána“ a jeho matky S.T. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.