ECLI:CZ:NS:2012:8.TVO.28.2012.1
sp. zn. 8 Tvo 28/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 o stížnosti mladistvého „tulipána“*) , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 4 Tmo 20/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 4/2012, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost mladistvého „tulipána“ z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 4 Tmo 20/2012, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb.), se vazba mladistvého „tulipána“ prodlužuje o šest měsíců, tedy do 3. 2. 2013.
Mladistvý podal proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce stížnost. V textu stížnosti předně zdůraznil, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněno, zejména s ohledem na požadavky §73c tr. ř., což je činí nepřezkoumatelným. Podle jeho názoru se Vrchní soud v Olomouci dostatečně nezabýval tím, zda jsou dány skutečnosti, které odůvodňují vůči němu podezření ze spáchání zvlášť závažného provinění, pro které je stíhán. Napadenému usnesení vytýkal i to, že jsou v něm nedostatečně uvedeny konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou vyvozovány důvody vazby, a rovněž důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením, především proč nebyl svěřen do péče důvěryhodných osob – manželů K. a M. S. Dále namítl, že jeho trestní stíhání není odůvodněno skutkovými okolnostmi, jak to požaduje ustanovení §68 tr. ř. a ustanovení §73c písm. a) tr. ř., přičemž rozporoval i skutková zjištění učiněná v průběhu vyšetřování, jako např. důvěryhodnost spoluobviněného J. H., jenž je označen jako spolupracující obviněný. Podle mladistvého se též orgány činné v trestním řízení nezabývaly otázkou, zda věděl, jaké množství drogy je převáženo, a zda tedy vůbec přichází v úvahu právní kvalifikace podle kvalifikovaných skutkových podstat §283 odst. 2 tr. zákoníku, respektive podle §283 odst. 4 tr. zákoníku. V té souvislosti namítl, že Vrchní soud v Olomouci se nezabýval otázkou proporcionality případně hrozícího trestního opatření a délkou vazby, a to i s ohledem na možnost uložení pouze podmíněného trestu odnětí svobody, což s ohledem na §71 odst. 2 písm. b) tr. ř. odůvodňuje jeho propuštění z vazby. Zpochybnil rovněž existenci obou zákonných důvodů, pro které byl vzat do vazby. Ve vztahu k důvodu vazby uvedenému v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. uvedl, že vzhledem k tomu, že mu nehrozí trestní opatření odnětí svobody příliš vysoké, aby jej motivovalo ke skrývání se či vyhýbání se trestnímu stíhání, a k existenci důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. ř. namítl, že osoby se kterými měl páchat trestnou činnost, se nacházejí ve vazbě, a nelze si proto představit, že by se ve svém nízkém věku a bez finančních prostředků sám vypravoval na S. nakupovat drogy. Zvláště když ví, že může být sledován, odposloucháván a když je proti jeho osobě vedeno trestní stíhání a hrozí mu opětovné vzetí do vazby.
Mladistvý nesouhlasil ani se závěrem Vrchního soudu v Olomouci, že podání obžaloby vazební důvody posiluje. Naopak měl za to, že čím delší doba od jeho zadržení uplynula, tím jsou vazební důvody slabší (i přes podání obžaloby), což je logicky podpořeno tím, že zákonodárce určil nejdelší možné doby držení mladistvých (resp. obžalovaných) ve vazbě. Rovněž namítl, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly standardně, neboť ačkoli nebylo fakticky skončeno vyšetřování a dne 11. 7. 2012 byla podána obžaloba, pak i po podání obžaloby vyšetřování pokračuje, poněvadž dne 25. 7. 2012 byl proveden první výslech K. O. a M. P., velice důležitých svědků. Vyslovil proto názor, že takovýto postup obchází §71a odst. 1, 2 tr. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., tedy že vyšetřování bylo skončeno toliko formálně proto, aby mohl být spolu s ostatními spoluobviněnými dál držen ve vazbě. Svoji stížnost uzavřel v tom smyslu, že výjimečné okolnosti pro jeho další držení ve vazbě nejsou dány. Poukázal na skutečnost, že je doposud netrestaný, jeho údajná trestná činnost nebyla zásadního charakteru, a proto měl za to, že mu nehrozí uložení trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody při horní hranici trestní sazby. V případě propuštění má zajištěno bydlení a výživu. Jak M. S., tak K. S., kteří oba mají čistý trestní rejstřík (předchozí odsouzení jsou zahlazena), jsou připraveni se o něho postarat a v případě, že by soud měl za to, že by jejich dohled nebyl dostatečný, mohl mu nařídit dohled probačního úředníka, se kterým je připraven spolupracovat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2012, č. j. 4 Tmo 20/2012-1608, a rozhodnul o jeho propuštění na svobodu.
Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal dne 11. 7. 2012 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na mladistvého „tulipána“ a 4 další spoluobviněné. Mladistvému je v ní kladeno za vinu spáchání provinění nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podstatou jednání mladistvého jsou podle obžaloby skutky, jimiž měl ve spolupachatelství s dalšími spoluobviněnými neoprávněně dovézt, prodat, jinak jinému opatřit a pro jiného přechovávat omamnou látku, přičemž čin měl spáchat ve značném rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V konkrétně popsaných skutcích obžaloba klade mladistvému za vinu nejen to, že se opakovaně zúčastňoval opatřování a dovozu heroinu a fentanylu ze S. r. do České republiky, nýbrž i to, že minimálně v 10 případech osobně prodal A. V. celkem minimálně 10 g drogy obsahující fentanyl.
Mladistvý „tulipán“ je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2011, sp. zn. 0 Ntm 3117/2011, z důvodu uvedeného v §67 písm. a), b), c) tr. ř.; písemný slib mladistvého podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat. Vazba byla započtena ode dne 3. 8. 2011 v 23.55 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 1 Tmo 32/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 11. 2011 bylo rozhodnuto o tom, že pominul důvod vazby uvedený v §67 písm. b) tr. ř. Ohledně zbývajících dvou vazebních důvodů bylo tímto usnesením rozhodnuto, že nadále trvají. Mladistvý dne 8. 11. 2011 podal prostřednictví svého obhájce žádost o propuštění z vazby, která však byla usnesením Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 25. 11. 2011, č. j. 0 Ntm 4203/2011-35, zamítnuta. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl opět přijat nabízený písemný slib, podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo rozhodnuto, že nelze účelu vazby dosáhnout ani dohledem probačního úředníka, a podle §73a odst. 1 nebyla přijata ani nabízená peněžitá záruka. Toto usnesení napadl mladistvý stížností, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2011, sp. zn. 1 Tmo 42/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Pro úplnost je na místě doplnit, že proti označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal jmenovaný mladistvý ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 305/12, odmítnuta.
Z dalších četných rozhodnutí o vazbě mladistvého stojí za zmínku usnesení Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 0 Ntm 6503/2012, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení vazby mladistvého z obou výše uvedených vazebních důvodů, protože pro obtížnost věci nebylo možno trestní stíhání skončit a jeho propuštěním na svobodu hrozilo, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 1 Tmo 9/2012. Dne 8. 3. 2012 podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce další žádost o propuštění s přiloženým písemným prohlášením K. S., strýce mladistvého, který se za něho zaručil podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. Okresní soud v Ostravě, soud pro mládež, následně usnesením ze dne 26. 3. 2012, č. j. 0 Ntm 4202/2012-30, rozhodl podle §71 odst. 1 písm. a) tr. ř, §71a tr. ř., §50 zákona č. 218/2003 Sb. o propuštění mladistvého na svobodu, za současného jeho umístění do péče důvěryhodné osoby M. S., a K. S., když zároveň rozhodl o přijetí písemného slibu mladistvého podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a nad mladistvým vyslovil dohled probačního úředníka podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. Na základě stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, usnesením ze dne 17. 5. 2012, č. j. 1 Tmo 15/2012-45, uvedené usnesení Okresního soudu v Ostravě zrušil a podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §71 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl žádost mladistvého. Mladistvého nesvěřil do péče důvěryhodných osob M. S. a K. S. a nepřijal ani písemný slib mladistvého ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Naposledy bylo o ponechání mladistvého ve vazbě a o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 9. 8. 2012, č. j. 49 Tm 4/2012-1683, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 4 Tmo 28/2012.
Mladistvý byl k otázkám vazby slyšen opakovaně, v souvislosti s řízením předcházejícím napadenému usnesení to bylo vazební zasedání Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, dne 26. 7. 2012.
Dne 13. 7. 2012 byl Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu pro mládež (nadále vrchní soud) předložen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 3. 2. 2013.
Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že podle §47 odst. 3 za použití §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 3. 2. 2013, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.
Podle §47 odst. 1 citovaného zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého a rozvedl, byť poněkud stručně, okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a) i písm. c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
Mladistvý je podle jeho závěru osobou, která v České republice nemá žádné stálé bydliště a ani nemá ke konkrétnímu místu žádné pevné vazby. Jeho otec a strýc jsou vazebně stíhání ve stejné věci jako spolupachatelé, matka, pobytem ve S. r., je také přinejmenším příležitostná uživatelka drog.
Ohledně trvání vazebních důvodů se vrchní soud ztotožnil s odůvodněním usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 1 Tmo 15/2012 (č. l. 487 – 489), z něhož plyne, že existuje důvodná obava, že se jmenovaný bude skrývat na neznámém místě na S., případně pokračovat v trestné činnosti. Podle vrchního soudu trvá i nadále obava, že po propuštění mladistvého hrozí, že by trestní stíhání bylo zmařeno nebo alespoň bylo podstatně ztíženo dosažení jeho účelu, čímž je dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř., když navíc opětovné napojení mladistvého na komunitu pohybující se okolo nelegálního obchodu s drogami je vysoce pravděpodobné, což odůvodňuje uplatnění vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř.
Vědom si mimořádnosti zajišťovacího institutu v podobě vazby u mladistvého, vrchní soud konstatoval, že účelu vazby nelze dosáhnout jinak. Ohledně případného svěření do péče manželům S. se vrchní soud rovněž ztotožnil s argumentací obsaženou v usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 1 Tmo 15/2012 (č. l. 487 – 489), kde je uvedeno, že postoje prezentované K. a M. S. vykazují určitou míru účelovosti, když jejich tvrzení ohledně kontaktů s mladistvým se navzájem rozcházejí. Soudy měly pochybnosti o tom, že jejich vzájemné kontakty nejsou tak intenzivní, jak je tvrzeno, o čemž mimo jiné svědčí i to, že poprvé manželé S. projevili o osobu mladistvého zájem až po sedmi měsících trvání jeho vazby. Není proto zřejmé, z čeho by měl vyplývat takový respekt mladistvého vůči těmto osobám, aby mu byl sto zabránit v jednání předpokládaném v ustanoveních §67 písm. a) a písm. c) tr. ř., když je zřejmé, že tyto kontakty neměly takový vliv, aby jej odradily od páchání vysoce společensky škodlivé trestné činnosti. Navíc pokud se týká jak M. S., tak K. S., oba byli v minulosti trestně stíháni pro úmyslnou trestnou činnost, a to opakovaně, byť se na ně v současnosti hledí, jako by odsouzeni nebyli.
Ohledně délky prodloužené vazební lhůty soud konstatoval, že ve věci nebyly shledány žádné průtahy, když trestní stíhání probíhá s ohledem na charakter projednávané věci, zahraniční prvek, existenci čtyř dalších dospělých spolupachatelů a rozsah spisového materiálu zcela standardním způsobem. Lhůta je z výše uvedených důvodů přiměřená k potřebě pravomocného skončení trestního stíhání mladistvého. Vzhledem k povaze osobnosti mladistvého nelze vazbu nahradit ani jiným zákonným způsobem, aby při tom nedošlo ke zmaření nebo podstatnému ztížení dosažení účelu trestního stíhání.
Nejvyšší soud s uvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu, hodnocením osoby mladistvého i prostředí, z něhož vzešel. Nelze přijmout argumentaci mladistvého, že trestní stíhání není podloženo skutkovými okolnostmi. Není sporu o tom, že o vině mladistvého může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro zvlášť závažné provinění podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku v případě mladistvého zjevná zpochybňovala, o čemž svědčí – jak správně poznamenal vrchní soud – i podaná obžaloba. V této souvislosti je třeba poznamenat, že z hlediska trvání vazby není rozhodné, že důkazy v podobě výpovědí svědků K.O. a M. P., o něž orgány přípravného řízení žádaly cestou právní pomoci, byly slovenskými dožádanými orgány provedeny až po podání obžaloby. V postupu českých orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat žádnou svévoli, a to ani ve vztahu k důvodům a trvání vazby mladistvého. Pakliže mladistvý vytýkal, že o vazebním důvodu uvedeném v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. nelze reálně uvažovat již také proto, že mu nehrozí uložení vysokého trestního opatření odnětí svobody, je vhodné poznamenat, že druh a výše trestního opatření bude závislá na konkrétních skutkových zjištěních, nicméně ve stávajícím stadiu řízení nelze opodstatněně polemizovat s tím, že hrozící sankce je s ohledem na zákonná kritéria pro ukládání trestních opatření mladistvým a poměry mladistvého relativně vysoká. Navíc to není jediná okolnost významná z hlediska existence zmíněného vazebního důvodu. Významné také je, že mladistvý není pevně vázán k žádnému bydlišti a sociálnímu prostředí, což obavu, že by se v případě propuštění z vazby mohl skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání a trestu, podporuje.
Zjistil-li vrchní soud existenci označených vazebních důvodů, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění a společně s ním byla obžaloba podána i na další spoluobviněné. Ani Nejvyšší soud neshledal žádné průtahy, když trestní stíhání probíhá s ohledem na charakter projednávané věci, zahraniční prvek, existenci čtyř dalších dospělých spolupachatelů a rozsah spisového materiálu zcela standardním způsobem. Lze proto uzavřít, že trestní stíhání mladistvého nebylo možno skončit ve lhůtě dvanáctiměsíčního trvání vazby pro obtížnost věci.
Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, zváží-li se, že teprve dne 11. 7. 2012 byla podána obžaloba a řízení před soudem prvního stupně teprve započalo (hlavní líčení nařízené na dny 21. – 24. 8. 2012 bylo dne 21. 8. 2012 konáno a poté odročeno na dny 16. – 18. 10. 2012), a to v kontextu okolností, které odůvodňují existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) i §67 písm. c) tr. ř.
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno poskytnout potřebný časový prostor nejen pro skončení řízení před soudem prvního stupně, ale případně i pro odvolací řízení, čemuž odpovídá prodloužení o maximální možnou dobu, tj. do 3. 2. 2013.
Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. září 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.