ECLI:CZ:NS:2012:8.TVO.6.2012.1
sp. zn. 8 Tvo 6/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 o stížnosti mladistvého „tulipána“*) , proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 1 Ntm 2/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 52 Tm 1/2012, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost mladistvého „tulipána“ z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 1 Ntm 2/2012, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 3 za použití §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb.), se vazba obviněného mladistvého „tulipána“ prodlužuje o šest měsíců, tj. do 19. 8. 2012.
Proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě mladistvý podal jednak sám, jednak prostřednictvím obhájce stížnost. V odůvodnění stížnosti, již zpracoval mladistvý sám, zdůraznil, že se trestné činnosti, která se mu klade za vinu, nedopustil, a je proto v jeho zájmu, aby se věc objasnila, a nemá důvod jakkoliv mařit trestní stíhání. Tvrdil, že soudu nabídl dostatečné záruky, které by měly důvod vazby nahradit. Ve stížnosti, jež byla zdůvodněna jeho obhájcem, taktéž poukazoval na to, že dosud nebyl náležitě zjištěn skutkový stav, výpovědi svědků obsahují značné rozpory a nelze očekávat, že by byly odstraněny v řízení před soudem, přičemž se nepodařilo ani spolehlivě stanovit, kdy byly skutky, jež jsou mu kladeny za vinu, spáchány. Uvedl, že pokud před svým zadržením utíkal před příslušníky policie, jednalo se o zkratkovité jednání, které nemělo souvislost s trestnou činností, pro niž na něj byla podána obžaloba. Dával také ke zvážení, zda vazba coby podstatný zásah do osobní svobody mladistvého je adekvátní a zda nelze účelu vazby dosáhnout jinými, mírnějšími opatřeními. Mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej na svobodu.
Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podala dne 30. 1. 2012 Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci obžalobu na mladistvého „tulipána“ a spoluobviněného V. H. Mladistvému je v ní kladeno za vinu spáchání dvou provinění znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., spoluobviněnému V. H. spáchání trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Podstatou jednání mladistvého jsou podle obžaloby dva sexuální násilné útoky časově řazené do období od 8. 8. 2008 do konce měsíce listopadu 2008. V prvním případě měl jako spolupachatel společně se spoluobviněným V. H. přes odpor poškozené J. J., donutit tuto k souloži jak se spoluobviněným, tak s ním, přičemž poškozená, vůči níž užili násilí, posléze na obranu ze strachu a v důsledku jejich fyzické převahy rezignovala. Ve druhém případě je mu kladeno za vinu, že po předchozím použití násilí přinutil poškozenou I. S., k orálnímu pohlavnímu styku.
Mladistvý „tulipán“ je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 8. 2011, sp. zn. 0 Ntm 83/2011, z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.; písemný slib mladistvého podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat. Vazba byla započtena ode dne 19. 8. 2011 v 10.30 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. 55 To 497/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Již označený důvod vazby byl shledáván i v následujícím období při rozhodování o ponechání mladistvého ve vazbě. Mladistvý byl k otázkám vazby slyšen ve vazebním zasedání Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, dne 14. 2. 2012 (a naposledy též ve vazebním zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, dne 27. 2. 2012).
Dne 1. 2. 2012 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež (nadále vrchní soud) předložen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 19. 8. 2012.
Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že podle §47 odst. 3 za použití §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 19. 8. 2012, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.
Podle §47 odst. 1 citovaného zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 jmenovaného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého a zevrubně rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
Mladistvý je podle jeho závěrů osobou, která má trvalé bydliště pouze formálního charakteru, ze zpráv orgánu sociálně právní ochrany dětí i sdělení výchovných zařízení, v nichž mladistvý pobýval, zřetelně vyplývá, že nemá pevnou vazbu k žádnému jinému místu, ve vztahu k němuž by se dalo reálně očekávat, že se zde bude zdržovat. Ze zpráv výchovných zařízení se naopak podává, že to byl notorický útěkář, za zmínku stojí, že již v roce 2007 se pokusil o útěk při svém výslechu policejním orgánem a o útěk se pokusil i při svém zadržení dne 19. 8. 2011 policií v nyní projednávané věci, jak o tom svědčí obsah úředního záznamu na č. l. 53 spisu (byť mladistvý hovoří o zkratkovitém jednání bez souvislosti s posuzovanou trestnou činností). Navíc při kontrole před svým zadržením policejním orgánům uvedl, že nemá občanský průkaz a jako své jméno uvedl cizí jméno. V dané věci s orgány činnými v trestním řízení nespolupracoval, z výchovného ústavu utekl, bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání a zadržen byl až téměř po půlroce dne 19. 8. 2011. Proto je podle vrchního soudu odůvodněna obava, že v případě propuštění na svobodu mladistvý uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a hrozícímu citelnému trestnímu opatření vyhnul, čímž je dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř.
Vědom si mimořádnosti zajišťovacího institutu v podobě vazby u mladistvého, vrchní soud konstatoval, že účelu vazby nelze dosáhnout jinak. Zevrubně rozvedl, že není známa žádná důvěryhodná osoba, které by bylo možno svěřit mladistvého, který nadto již dovršil 18. rok věku, do péče, vzhledem k povaze osobnosti mladistvého nelze vazbu nahradit ani jeho písemným slibem, poněvadž jim nelze věřit, a za dostatečnou náhradu nepokládal ani dohled probačního úředníka, když ani nařízená ochranná výchova neplnila svůj účel. S ohledem na věk mladistvého nepřichází v úvahu ani jeho umístění do ústavní výchovy.
Nejvyšší soud s uvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu, hodnocením osoby mladistvého i prostředí, z něhož vzešel. Naopak za nepřesvědčivé nutno v daných souvislostech hodnotit tvrzení mladistvého, že on sám má zájem na tom, aby trestní stíhání řádně proběhlo, v důsledku čehož se mu nechce vyhýbat. Argumenty vrchního soudu byla vyvrácena i výhrada mladistvého, že účelu vazby by bylo možno dosáhnout i jinými, mírnějšími prostředky.
Zjistil-li vrchní soud existenci označeného vazebního důvodu, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba pro dvě zvlášť závažná provinění a společně s ním byla obžaloba podána i na dalšího spoluobviněného. Žádné neodůvodněné průtahy v průběhu přípravného řízení a ani v dosavadním řízení před soudem zaznamenány nebyly. Přípravné řízení probíhalo standardním způsobem odpovídajícím náročnosti dokazování v trestní věci této povahy. Lze proto uzavřít, že trestní stíhání mladistvého nebylo možno skončit ve lhůtě šestiměsíčního trvání vazby pro obtížnost věci.
Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, zváží-li se, že teprve dne 30. 1. 2012 byla podána obžaloba, a to v kontextu okolností, které odůvodňují existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno poskytnout potřebný časový prostor nejen pro skončení řízení před soudem prvního stupně, ale případně i pro odvolací řízení, čemuž odpovídá prodloužení o maximální možnou dobu, tj. do 19. 8. 2012.
Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.