ECLI:CZ:NS:2012:8.TZ.119.2011.1
sp. zn. 8 Tz 119/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2010, č.j. 3 To 478/2010-108, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2010, č.j. 3 To 478/2010-108, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v předcházejícím řízení rovněž v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného M. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje jednak napadené usnesení, jednak výrok o souhrnném trestu odnětí svobody a propadnutí věci z jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. 15 T 161/2009-76.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí (příp. jen jejich části) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněnému
M. B.
s e u k l á d á
- za trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. 15 T 161/2009-76, ve výroku o vině nedotčen,
- a za sbíhající se trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, č.j. 15 T 57/2007-233, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, č.j. 3 To 343/2009-287,
- a za dále se sbíhající trestné činy zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §205b odst. 1 tr. zák., svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, č.j. 1 T 63/2009-386, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, č.j. 3 To 644/2009-461,
podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest
- odnětí svobody v trvání čtyř roků a dvou měsíců , pro jehož výkon se zařazuje podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou ,
- a podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- mobilního telefonu SAGEM VF 527, se SIM kartou,
- mobilního telefonu NOKIA 3330, se SIM kartou,
- mobilního telefonu NOKIA 3200,
- mobilního telefonu NOKIA 6530,
které byly předány Policii České republiky, Odboru kriminalistické techniky a expertiz O., a jsou vedeny pod č.j. KPŘT – 745-2/KT-2009,
- fotografie, které jsou přílohou spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 63/2009.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. se zrušuje výrok
- o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, č.j. 1 T 63/2009-386, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, č.j. 3 To 644/2009-461, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- o úhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, č.j. 15 T 57/2007-233, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, č.j. 3 To 343/2009-287, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ve výroku o náhradě škody zůstal rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. 15 T 161/2009-76, nedotčen.
Odůvodnění:
Obviněný M. B. (dále převážně jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, sp.zn. 15 T 161/2009, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „dne 14.10.2006 kolem 8:30 hodin v O., na ul. M., na chodbě v 1. patře ubytovny během hádky odstrčil rukama do oblasti prso u B. Š., pohybujícího se toliko s pomocí francouzských holí tak silně, až tento upadl na zem a způsobil mu tak oděrku kůže na rozhraní temenní a spánkové krajiny vlevo, zhmoždění s krevní podlitinou v místě pravého zápěstí, oděrku kůže na pravém rameni, zhmoždění v oblasti levého kolene a bérce, projevující se otokem a zlomeninu pánve bez posunu úlomků, lokalizovanou v místě pravé kyčelní jamky s průměrnou dobou léčení v trvání nejméně 4 týdnů, přičemž toto zranění si vyžádalo hospitalizaci poškozeného v době do 14.10.2006 do 27.10.2006, během léčby poškozený trpěl bolestivostí poranění, omezení pohyblivosti v důsledku odlehčení při chůzi, během hospitalizace byl upoután na lůžko a byl léčen klidovým režimem na lůžku, podáváním léků proti bolesti a dechovou gymnastikou“ .
Soud prvního stupně výrok o trestu v citovaném rozsudku formuloval tak, že obviněný se odsuzuje podle §235 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 2 měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ve vztahu k věcem v rozsudku přesně vyjmenovaným. Současně soud zrušuje výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 1 T 63/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 3 T 644/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajská pobočka pro M. k., Územní pracoviště O., S., na náhradě škody částku 42.535,60 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 6. 8. 2010, č.j. 3 To 478/2010-108, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti poté, co citoval ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a ustanovení §124, §254 odst. 1 a §256 tr. ř., uvedl, že těmito ustanoveními se Krajský soud v Ostravě při svém rozhodování důsledně neřídil. Jak patrno z rozsudku soudu prvního stupně, již tento soud nepostupoval v souladu s prvním z těchto ustanovení, když podle §35 odst. 2 tr. zák. vyslovil zrušující výrok pouze ve vztahu k výroku o trestu z bezprostředně předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 1 T 63/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 3 To 644/2009, aniž vzal v úvahu skutečnost, že již tímto výrokem byl ukládán souhrnný trest k rozsudku téhož soudu ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 15 T 57/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 To 343/2009, a navíc vůbec nespecifikoval, pro jakou sbíhající se trestnou činnost je souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. vlastně ukládán. V tomto směru proto považoval výrok o trestu uloženém obviněnému okresním soudem za neúplný a neodpovídající znění §124 tr. ř. Z dikce ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. totiž plyne, že v rámci zrušujícího výroku musí být zrušeny výroky o trestech ve všech dřívějších rozsudcích, ve vztahu k nimž se ukládá souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost. Tento závěr je mj. v souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010, podle něhož pokud soud ukládá pachateli další souhrnný trest poté, co mu již byl uložen souhrnný trest dřívějším rozsudkem za jinou část sbíhající se trestné činnosti, musí uložit tento (další) souhrnný trest za všechny sbíhající se trestné činy a současně zrušit nejen výrok o souhrnném trestu, který byl uložen bezprostředně předcházejícím rozsudkem, ale též výrok o trestu v dřívějším rozsudku. Je tedy třeba zrušit výroky o trestech ve všech dřívějších rozsudcích, ve vztahu k nimž se ukládá souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost, neboť v případě zrušení rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, se obnoví platnost výroku o trestu v předcházejícím rozsudku zrušeném při ukládání souhrnného trestu. V této konkrétní trestní věci tak byly obviněnému za trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. fakticky uloženy dva tresty. Stalo se tak proto, že výrok o zrušení trestu z dřívějšího rozsudku pro sbíhající se trestnou činnost je integrální a nedělitelnou součástí výroku o souhrnném trestu, nemůže tedy stát samostatně, a při zrušení výroku o souhrnném trestu „obživl“ dřívější výrok o trestu, který byl tímto souhrnným trestem zrušen.
Podle ministra spravedlnosti Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v dané věci posléze nedostál své přezkumné činnosti uložené mu v §254 odst. 1 tr. ř. Podaná odvolání obviněného a státního zástupce směřovala proti výroku o vině i trestu, takže na jejich základě bylo povinností odvolacího soudu stávající pochybení napravit nebo k jejich nápravě přispět postupem podle §259 odst. 2 tr. ř. Jestliže tak neučinil, došlo postupem obou soudů k porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť v dané situaci je v platnosti vedle uloženého souhrnného testu též rozhodnutí o trestu, které mělo být zrušeno v rámci ukládání souhrnného trestu v jiné trestní věci.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud:
1. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2010, č.j. 3 To 478/2010-108, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v předcházejícím řízení rovněž v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.,
2. a dále postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
Jelikož tyto zákonné předpoklady byly v dané věci splněny, Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §124 tr. ř. platí, že v rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Při aplikaci citovaných ustanovení na přezkoumávaná rozhodnutí Nejvyšší soud musel přisvědčit ministru spravedlnosti, že zákon byl porušen.
Krajský soud v Ostravě při rozhodování o podaných odvoláních se shora citovanými ustanoveními bezezbytku neřídil. V rámci své přezkumné činnosti měl totiž zjistit, že již Okresní soud v Ostravě nepostupoval v plném souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák., když v rozsudku ze dne 11. 5. 2010, č.j. 15 T 161/2009-76, při ukládání souhrnného trestu nejenže nespecifikoval, pro jakou sbíhající se trestnou činnost je obviněnému tento trest vlastně ukládán, navíc pak podle věty druhé citovaného ustanovení zrušil pouze výrok o trestu z bezprostředně předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 1 T 63/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 3 To 644/2009, aniž přihlédl k tomu, že již výroky těchto soudů byl obviněnému ukládán souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 15 T 57/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 To 343/2009, takže měl zrušit výrok o trestu i z tohoto rozsudku. Především v tomto směru je třeba považovat výrok o souhrnném trestu uloženém obviněnému shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě za neúplný a neodpovídající znění §124 tr. ř. Z dikce ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. totiž jednoznačně plyne, že v rámci zrušujícího výroku musí být zrušeny výroky o trestech ve všech dřívějších rozsudcích, ve vztahu k nimž se ukládá souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost .
Takový závěr je plném souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010 (publikovaným pod č. 48/2010 Sb. rozh. trest.), podle něhož „jestliže soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu. Byl-li dřívější trest, ve vztahu k němuž se ukládá souhrnný trest, uložen rozsudkem odvolacího soudu po zrušení výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, je třeba při ukládání souhrnného trestu zrušit oba tyto dřívější rozsudky ve výrocích o trestech“.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2010, č.j. 3 To 478/2010-108, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v předcházejícím řízení rovněž v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil jednak napadené usnesení, jednak výrok o souhrnném trestu odnětí svobody a propadnutí věci z jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. 15 T 161/2009-76. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí (příp. jen jejich části) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Po těchto výrocích Nejvyšší soud zvažoval, zda je namístě dále postupovat podle §270 odst. 2 tr. ř., jak navrhoval ministr spravedlnosti, nebo zda volit postup jiný. Rozhodl-li se nakonec pro postup podle §271 odst. 1 tr. ř. a sám ve věci rozhodl, je to odůvodněno jednak tím, že tak mohl učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn (zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu obviněnému za veškerou sbíhající se trestnou činnost byly splněny), dále tím, že svým rozhodnutím neporušil žádnou z omezujících podmínek zakotvených pod písm. a) až c) citovaného ustanovení, a konečně (a především) tím, že obviněný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, bude i po tomto rozhodnutí uložený trest odnětí svobody plynule vykonávat.
Nejvyšší proto poté učinil vzorové rozhodnutí nejen v tom směru, jak má výrok o uložení souhrnného trestu (k předchozímu souhrnnému trestu) vypadat, ale i v tom směru, jak má v takovém případě znít výrok ve smyslu §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. (srov. shora výrok tohoto rozsudku). Nakonec jen pro pořádek dodal, že ve výroku o náhradě škody zůstal rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. 15 T 161/2009-76, nedotčen.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou další opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a