| Jmenovaný obhájce dále uvedl, že dne 8. 3. 2010 podal osobně na podatelně Okresního soudu v Českém Krumlově odůvodnění stížnosti, kterou podal obviněný přímo do protokolu při jednání o vazbě (na důkaz toho připojil fotokopii této stížnosti). Pokud se tento úkon v trestním spise nenašel, mohlo se tak stát proto, že byl přiřazen do jiného spisu (zřejmě sp. zn. Nt 101/2010). Proto se domnívá, že v daném případě zákon nebyl porušen. Obdobně vyúčtování cestovného z Č. K. do Č. B. a zpět bylo založeno na údajích tachometru jeho vozidla, který vykazoval ujetou vzdálenost 56 km. Nejsou mu známy skutečnosti, na základě nichž stěžovatel zjistil, že skutečná vzdálenost je 48 km a trvání cesty 29 min. Podle počítačového programu Škoda Auto-plánovač (výpis z něho připojil k písemnému vyjádření) je vzdálenost z Č. K. do Č. B. 26 km, tj. tam i zpět 52 km, doba jízdy z Č. K. a Č. B. je stanovena na 31 min. Rozdíl mezi vzdáleností zjištěné údajem na tachometru a vzdáleností stanovenou uvedeným počítačovým programem (2 km na jednu jízdu) může být vysvětlen tím, že při cestě ze sídla jeho kanceláře musí objíždět prakticky celé město Č. K. a v Č. B. vyhledat volné parkoviště. I v případě vyúčtování cestovného z Č. K. do V. B. dne 29. 3. 2010 vycházel z údajů na tachometru vozidla. Vzdálenost mezi městy uvedená ve stížnosti (24 km) odpovídá vzdálenosti takříkajíc vzdušnou čarou. Podle zmíněného počítačového programu je vzdálenost mezi uvedenými městy 32 km a čas strávený na cestě představuje 32 minut. Na zpáteční cestě byla silnice v úseku mezi obcemi Z. D. a V. odkloněna z neznámých příčin po objízdné trase přes obec B. Zpáteční cesta byla o 6 km a o 11 minut delší. Podle údajů zmíněného programu činila vzdálenost mezi městy Č. K. a V. B.a zpět 70 km, nikoli 48 km, jak uvádí stěžovatel. V této části rozhodnutí týkající se náhrady cestovného proto byl zákon porušen toliko v otázce početní chyby při výpočtu cestovného, nikoli však otázce ujetých vzdáleností a času stráveného na cestě podle §14 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu a výpočtu náhrady podle §4 odst. 4 advokátního tarifu.
V samém závěru svého vyjádření obhájce JUDr. Ivo Puffer uvedl, že se připojuje k návrhu stěžovatele, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Českém Krumlově k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud sdílí názor ministra spravedlnosti, že napadené usnesení je podkladem pro rozhodnutí soudu o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem podle §155 odst. 1 tr. ř., a proto by bylo v rozporu se zájmy spravedlnosti, aby obviněnému bylo ukládáno hradit státu částku, kterou stát obhájci sice uhradil, ale která byla pochybením soudu přiznána a vyplacena přesto, že její výše neodpovídá úkonům právní služby a případně též skutečně vynaloženým nákladům obhájce.
Podle §151 odst. 2 tr. ř. obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu); tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. Ustanovení věty druhé se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie a plátcem daně je tato právnická osoba.
Podle §151 odst. 3 tr. ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.
V návaznosti na to a se současným odkazem na ustanovení §1 odst. 1 a §12 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VSÚ“), lze učinit první závěr, že vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Českém Krumlově byla oprávněná vydat usnesení ze dne 13. 1. 2011, č.j. 10 T 100/2010-504, jímž podle §151 odst. 2, 3 tr. ř. a příslušných (v usnesení citovaných) ustanovení advokátního tarifu stanovila odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného obhájce JUDr. Ivo Puffera.
Pokud jde o podanou stížností pro porušení zákona kritizovaný způsob stanovení výše této odměny a náhrady hotových výdajů, je třeba uvést, že podle §10 odst. 3 advokátního tarifu při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odstavce 2, se považuje za tarifní hodnotu
a) částka 1000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok,
b) částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let,
c) částka 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let,
d) částka 50 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let anebo za který lze uložit výjimečný trest.
V souvislosti s tím je zapotřebí citovat i ustanovení §7 advokátního tarifu, podle něhož sa zba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty
1. do 500 Kč
300 Kč,
2. přes 500 Kč do 1 000 Kč
500 Kč,
3. přes 1 000 Kč do 5 000 Kč
1 000 Kč,
4. přes 5 000 Kč do 10 000 Kč
1 500 Kč,
5. přes 10 000 Kč do 200 000 Kč
1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč,
6. přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč
9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč,
7. přes 10 000 000 Kč
48 300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč.
Konečně je nutno zmínit i ustanovení §15a advokátního tarifu, podle něhož mimosmluvní odměna za úkony právních služeb, které advokát jako ustanovený obhájce v trestním řízení poskytl po 1. říjnu 1997, se snižuje o 10 %.
Lze tak učinit další závěr, že vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Českém Krumlově pochybila, pokud v napadeném usnesení při výpočtu odměny ustanovenému obhájci za všechny účtované úkony právní služby ve smyslu §11 odst. 1 advokátního tarifu vycházela z ustanovení §10 odst. 3 písm. c) a §7 položky 5. advokátního tarifu (tímto způsobem vypočetla odměnu ve výši 2.300,- Kč, kterou snížila podle §15a advokátního tarifu o 10% na částku 2.070,- Kč). Vycházela zřejmě z toho, že ustanovený obhájce provedl všechny účtované úkony právní služby při obhajobě obviněného pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestní zákoníku (sazba trestu odnětí svobody v tomto ustanovení činí tři roky až deset let). Jak však vyplývá z předchozího textu, odměna v této výši náležela ustanovenému obhájci až ode dne 4. 6. 2010 , kdy předseda senátu Okresního soudu v Českém Krumlově upozornil obviněného a jeho obhájce na (přísnější) změnu právní kvalifikace. Do tohoto okamžiku ovšem bylo trestní stíhání proti obviněnému vedeno (pouze) pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku (sazba trestu odnětí svobody v tomto ustanovení činí až jeden rok), a proto odměna za úkony právní služby provedené obhájcem do té doby měla být vypočtena podle §10 odst. 3 písm. a) a §7 položky 2. advokátního tarifu ve výši 500,- Kč, což po snížení o 10% ve smyslu §15a advokátního tarifu činí za každý takový úkon právní služby 450,- Kč . Jen takový postup by odpovídal zákonu i soudní judikatuře (srov. například odůvodnění rozhodnutí č. 7/2006 Sb. rozh. trest., podle něhož odměna i náhrada hotových výdajů musí odpovídat aktuální právní kvalifikaci v tom kterém stadiu trestního stíhání .
Už z tohoto důvodu Nejvyšší soud shledal, že ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona proti napadenému usnesení ve prospěch obviněného opodstatněně.
Dalším argumentům obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona však Nejvyšší soud při současném stavu věci nemohl bezezbytku přisvědčit. To se týká především ministrem spravedlnosti tvrzeného pochybení vyšší soudní úřednice při přiznání odměny ustanovenému obhájci podle §11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu ve výši jedné poloviny za úkon právní služby, který měl spočívat v podání stížnosti dne 8. 3. 2010 proti usnesení o vazbě obviněného, neboť prý nebylo doloženo, že takováto stížnost by uvedeného dne byla podána. Ustanovený obhájce totiž v písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona namítl, že dne 8. 3. 2010 podal osobně na podatelně Okresního soudu v Českém Krumlově odůvodnění stížnosti, kterou učinil obviněný přímo do protokolu při jednání o vazbě (na důkaz toho připojil fotokopii této stížnosti), a dodal, že pokud se tento úkon v trestním spise nenašel, mohlo se tak stát proto, že byl přiřazen do jiného spisu (zřejmě sp. zn. Nt 101/2010).
Stejně tak Nejvyšší soud při současném stavu věci nemohl souhlasit ani s tvrzeními ministra spravedlnosti o údajném pochybení vyšší soudní úřednice při způsobu výpočtu náhrady za cestovné a náhrady za ztrátu času ustanovenému obhájci (podrobnosti srov. shora). Nejenže ministr spravedlnosti tato tvrzení nikterak nedoložil (zdá se, že argumentoval v podstatě jen obsahem odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 4. 2011, č.j. 3 To 313/2011-527, které však – pokud jde o údaje o počtu ujetých kilometrů, o času stráveném na cestě, o spotřebě pohonných hmot apod. – také není nikterak podloženo), ale především jsou v zásadním rozporu s údaji ustanoveného obhájce v jeho písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona (podrobnosti rovněž srov. shora).
Přes naposledy uvedené výhrady k některým argumentům ministra spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 13. 1. 2011, č.j. 10 T 100/2010-504, byl porušen zákon v ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením §7 položkou 5. a §10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, a to v neprospěch obviněného. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na vyšší soudní úřednici tohoto okresního soudu bude, aby po vrácení spisového materiálu nejprve zvážila případnou povinnost postupovat podle §7 písm. a) zákona o VSÚ a předložit věc předsedovi senátu (ten by měl současně zvážit eventuelní postup podle §8 tohoto zákona). V každém případě (ať už bude nové rozhodnutí činit vyšší soudní úřednice nebo předseda senátu) bude povinností okresního soudu, aby při novém rozhodování o uplatněném nároku ustanoveného obhájce jednak respektoval výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, jímž je vázán (srov. §270 odst. 4 tr. ř.), jednak se náležitě vypořádal s problematikou vztahující se jak k odměně za úkon právní služby, jenž měl spočívat v podání stížnosti dne 8. 3. 2010 proti usnesení o vazbě obviněného, tak k výpočtu náhrady za cestovné a náhrady za ztrátu času ustanovenému obhájci.
Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť tímto rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
|