ECLI:CZ:NS:2012:8.TZ.6.2012.1
sp. zn. 8 Tz 6/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných L. K., a J. V. , proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 1 T 37/2010, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 1 T 37/2010, a v řízení mu předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 a §66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení §2 odst. 9 tr. ř. a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněných L. K. a J. V.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 1 T 37/2010, byli obvinění L. K. a J. V. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2009 (nadále tr. zák.), a prvně jmenovaný byl navíc uznán vinným také trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustili tím, že v L. dne 6. 8. 2003 kolem 21.45 hod. v průchodu u východní tribuny ze sektoru domácích vlajkonošů fotbalového stadionu S. U N. v ulici N. H. napadali zakročující příslušníky Policie České republiky tak, že obviněný L. K. kopal do policistů, když zranění nikomu nezpůsobil, vytrhával a házel směrem k nim plastové sedačky a obviněný J. V. kopal do policejního psa B. psovoda J. K. a způsobil mu povrchové poranění.
Obviněný L. K. byl odsouzen za tyto dva trestné činy a další sbíhající se trestný čin podle §155 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 4 T 39/2009, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněnému J. V. byl podle §202 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců.
Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce i oba obvinění, a to i za osoby oprávněné, vzdali odvolání, rozsudek proto ve vztahu k oběma obviněným nabyl právní moci dne 28. 2. 2011.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněných proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 1 T 37/2010, stížnost pro porušení zákona, v níž namítl, že napadeným pravomocným rozsudkem byl porušen čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), který stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku po zevrubné rekapitulaci průběhu hlavního líčení až do doby vyhlášení napadeného odsuzujícího rozsudku senátem ve složení předsedkyně JUDr. Blanka Škrétová a přísedící Jindřich Matuš a Pavel Stránský zvláště zdůraznil, že při přezkumném řízení bylo z obsahu trestního spisu zjištěno (úřední záznam ze dne 21. 4. 2011 založený v trestním spise na č. l. 83), že přísedícím Pavlu Stránskému i Jindřichu Matušovi skončilo volební období dnem 22. 2. 2011, a tedy ještě do vyhlášení napadeného rozsudku. Zastupitelstvu města L. byl sice již počátkem února 2011 předložen návrh na opětovné zvolení Pavla Stránského a Jindřicha Matuše do funkcí přísedících, nicméně zastupitelstvo tyto kandidáty zvolilo až dne 16. 4. 2011. Podle §66 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, může přísedící svoji funkci vykonávat, jestliže neskládá slib, ode dne následujícího po dni zvolení, což v posuzovaném případě bylo ode dne 17. 4. 2011. Odsuzující rozsudek vyhlášený Okresním soudem v Liberci dne 28. 2. 2011 pod sp. zn. 1 T 37/2010 včetně řízení, které mu předcházelo, je proto třeba považovat za vadný.
Stěžovatel dospěl k názoru, že za této situace nemůže napadený rozsudek obstát, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 1 T 37/2010, a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v čl. 38 odst. 1 Listiny, v ustanoveních §2 odst. 9 a §314a odst. 1 tr. ř. a v ustanoveních §35 a §66 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a to v neprospěch obviněných L.K. a J. V. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci, jakož i případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud s ohledem na důvod zrušení pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle článku 38 odst. 1 Listiny nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tímto zákonem je především zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), a též trestní řád.
Podle §35 odst. 1 zákona o soudech a soudcích okresní soud rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy v senátech; v ostatních případech rozhoduje samosoudcem. Podle §35 odst. 2 tohoto zákona senáty okresního soudu se skládají z předsedy a dvou přísedících. Podle §66 odst. 1 citovaného zákona přísedící vykonává svou funkci ode dne následujícího po dni složení slibu. Jestliže slib neskládá (§62 odst. 2 tohoto zákona) vykonává přísedící svou funkci ode dne následujícího po dni zvolení. Podle §62 odst. 2 tohoto zákona se složení slibu neopakuje, byl-li přísedící zvolen znovu. Podle §96 písm. a) citovaného zákona funkce přísedícího zaniká uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen, přičemž je vhodné dodat, že přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let (§61 odst. 2 tohoto zákona).
Podle §2 odst. 9 tr. ř. v trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně dovolí. Podle §314a odst. 1 tř. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Podle §314a odst. 2 tr. ř. ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.
Jak vyplývá z obsahu trestních spisů Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 37/2010 a 1 T 181/2005, byla předmětná trestní věc proti oběma obviněným vedena dříve pod sp. zn. 1 T 181/2005, a to poté, kdy usnesením ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 1 T 181/2005 (viz č. l. 148) Okresní soud v Liberci rozhodl podle §23 odst. 3 tr. ř. o spojení trestní věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 181/2005, v níž bylo původně vedeno trestní stíhání pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. proti obviněnému D. P., který byl ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou od 2 let do 10 let, s trestní věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 1 T 243/2003, v níž bylo původně vedeno trestní stíhání proti obviněným L.K., J. V. pro trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a proti obviněnému L.K. navíc také pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a proti obviněnému D. P. (jako mladistvému) pro provinění výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák. s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 1 T 181/2005. Věc pak byla projednávána před Okresním soudem v Liberci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Škrétové a přísedících Pavla Stránského a Jindřicha Matuše, přičemž v hlavním líčení konaném dne 22. 2. 2010 (viz č. l. 239 trestního spisu sp. zn. 1 T 181/2005), k němuž se obvinění J. V. a L. K. nedostavili, Okresní soud v Liberci vyhlásil usnesení, kterým podle §23 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že řízení proti oběma jmenovaným obviněným pro již popsané skutky se vylučuje ze společného řízení. Svůj postup odůvodnil Okresní soud v Liberci tím, že na 24. 2. 2010 bylo odročeno hlavní líčení za účelem vyhlášení rozsudku ve věci, přičemž obvinění L.K. a J. V. nebyli o tomto termínu řádně vyrozuměni (viz č. l. 242 trestního spisu sp. zn. 1 T 181/2005). Z obsahu spisu sp. zn. 1 T 181/2005 je pak zřejmé, že podstatná část důkazního řízení byla provedena právě v této trestní věci. Následně byla vyloučená trestní věc proti obviněným L. K. a J. V. vedena u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 37/2010, v níž byl v hlavním líčení dne 28. 2. 2011 při stejném obsazení senátu ve složení předsedkyně JUDr. Blanka Škrétová a přísedící Jindřich Matuš a Pavel Stránský vyhlášen již shora citovaný odsuzující rozsudek, a to poté, kdy byl podle §219 odst. 3 tr. ř. zopakován dosavadní průběh hlavního líčení a dokazování bylo doplněno konstatováním listinných důkazů.
Při následném přezkumném řízení však bylo z obsahu trestního spisu sp. zn. 1 T 37/2010 zjištěno, a to z úředního záznamu ze dne 21. 4. 2011 (č. l. 83 spisu), že soudním přísedícím Pavlu Stránskému a Jindřichu Matušovi skončilo volební období již dnem 22. 2. 2011, tedy ještě před vyhlášením odsuzujícího rozsudku, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Přitom zastupitelstvu města L. byl počátkem února 2011 předložen návrh na opětovné zvolení Pavla Stránského a Jindřicha Matuše do funkce přísedících, nicméně zastupitelstvo tyto kandidáty zvolilo do funkce přísedících až dne 16. 4. 2011.
Nejvyšší soud si výše uvedené informace o časových okolnostech trvání funkčního období obou výše jmenovaných přísedících ověřil na sekretariátu zastupitelstva města L. a z listin, které mu byly předloženy, zjistil, že jsou pravdivé.
Závěrem je tedy možné shrnout, jak učinil i stěžovatel, že samotná původní trestní věc vedená pod sp. zn. 1 T 243/2003 proti obviněnému L. K., který byl ohrožen trestem odnětí svobody s maximální trestní sazbou do 5 let, obviněnému J. V., jenž byl ohrožen trestem odnětí svobody s horní hranicí do 2 let, a obviněnému D. P., který byl rovněž v této trestní věci stíhán pro provinění výtržnictví podle §202 odst. tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterých se dopustil jako mladistvý, měla být podle zákona projednávána před Okresním soudem v Liberci samosoudcem, avšak po rozhodnutí soudu o spojení této trestní věci s trestní věcí obviněného D. P., vedenou proti němu pod sp. zn. 1 T 181/2005, v níž byl stíhán pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil již jako zletilý a byl ohrožen sazbou trestu odnětí svobody od 2 let do 10 let, bylo správně a v souladu se zákonem konáno ve věci řízení před senátem. Jak bylo naznačeno již shora, po vyloučení řízení proti obviněným L. K. a J. V. ze společného řízení pak bylo pokračováno v řízení vedeném proti těmto obviněným pod sp. zn. 1 T 37/2010 a v hlavním líčení konaném dne 28. 2. 2011 po zopakování dosavadního průběhu hlavního líčení a doplnění dokazování bylo ve věci meritorně rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, přičemž věc projednal a rozhodl senát Okresního soudu v Liberci ve složení předsedkyně senátu JUDr. Blanka Škrétová a přísedící Jindřich Matuš a Pavel Stránský. Oběma jmenovaným přísedícím však skončilo volební období již dnem 22. 2. 2011 a svoji funkci mohli opětovně vykonávat až ode dne 17. 4. 2011. V dané věci správně rozhodoval senát, před kterým v předchozím řízení byly prováděny důkazy; závažným nedostatkem jeho obsazení však bylo, že oba jeho přísedící nebyli již oprávněni vykonávat svoji funkci. Ve věci tudíž rozhodovaly osoby, které nesplňovaly zákonné předpoklady kladené na výkon funkce soudce a tedy i člena senátu okresního soudu. Napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci, jakož i tato část řízení mu předcházející proto vykazuje podstatnou vadu, která nemůže být zhojena jiným způsobem než novým provedením vadné části řízení s řádně obsazeným senátem, případně opakováním celého hlavního líčení, v němž bude nově nastolena i otázka obsazení soudu.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 1 T 37/2010, a v označené části řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 a §66 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, §2 odst. 9 tr. ř. a v článku 38 odst. 1 Listiny, a to v neprospěch obou obviněných. Neshledal ale pochybení v aplikaci ustanovení §314a odst. 1 tr. ř., na něž ministr spravedlnosti taktéž poukazoval. Jelikož byl zákon porušen v neprospěch obviněných, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v řádně obsazeném senátu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2012
Předsedkyně senátu
JUDr. Věra Kůrková