ECLI:CZ:NS:2012:8.TZ.66.2012.1
sp. zn. 8 Tz 66/2012-42
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. října 2012 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnosti pro porušení zákona, které podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. B., roz. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, a proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, a rozhodl takto:
I.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129 , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 věty první tr. zák. a §49 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného R. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje ve výroku o trestu. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 věty první tr. zák., §49 odst. 1 tr. zák. a v řízení mu přecházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 4. 1992, sp. zn. 6 T 10/92-107, byl obviněný R. B., roz. B., (dále „obviněný“) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), ve znění novely zákona č. 175/1990 Sb., trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. Za tyto a sbíhající se trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do první nápravně výchovné skupiny, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Současně byl zrušen výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 1. 1992, sp. zn. 9 T 65/91, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 7. 1992.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k peněžitému trestu ve výši 25 000 Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 10. 1997.
Obviněný byl posléze trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na pět let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 12. 1998.
Ministr spravedlnosti České republiky podal dne 20. 8. 2012 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného směřující proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23 (nesprávně uvedeno č. j. 5 T 71/98-23). Věc byla u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 8 Tz 66/2012. Dne 21. 8. 2012 potom podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch téhož obviněného směřující proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129. Věc byla u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 8 Tz 67/2012. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Tz 67/2012-10, byly podle §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam obě trestní věci spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí a nadále vedeny pod sp. zn. 8 Tz 66/2012.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona zaměřené proti výroku o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, připomněl, že obviněný od roku 1992 vykonával jednotlivé nepodmíněné tresty odnětí svobody, přičemž v souladu s ustanovením §49 odst. 3 tr. zák. (ve spojení s §74 odst. 1 tr. zákoníku) není možné, aby po dobu výkonu těchto trestů odnětí svobody běžel také výkon trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Pokud byl obviněnému výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997 k dřívějšímu trestu zákazu činnosti v délce čtyř let uložen stejný druh trestu ve výměře sedmi let, došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák., neboť soud překročil nejvyšší dovolenou hranici pro výměru tohoto druhu trestu, která podle §49 odst. 1 tr. zák. činí deset let. Ke dni vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, vykonal obviněný z předchozího uloženého trestu zákazu činnosti ve výměře čtyř roků pouze osm měsíců a dvacet pět dní. Samosoudce Okresního soudu v Karviné, ačkoliv měl k dispozici opis z rejstříku trestů, z něhož vyplývaly výměry uložených trestů, nepřihlédl k trestu stejného druhu, jenž byl uložen obviněnému Okresním soudem v Opavě rozsudkem ze dne 21. 4. 1992 pod sp. zn. 6 T 10/1992 a nebyl dosud zcela vykonán.
Vzhledem ke shora specifikovanému pochybení samosoudce Okresního soudu v Karviné došlo k situaci, že trest zákazu činnosti ukládaný rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, odporuje ustanovení §36 věty prvé, §49 odst. 1 tr. zák., v tehdy účinném znění, jelikož spolu s dosud nevykonanými, druhově stejnými tresty přesáhl nejvyšší výměru přípustnou trestním zákonem pro definovaný typ sankce, a to zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře sedmi let je tak v intencích §266 odst. 2 tr. ř. jednak ve zřejmém nepoměru ke konkrétnímu stupni nebezpečnosti činu pro společnost, jednak ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Stěžovatel zároveň podotkl, že uvedené pochybení nelze napravit v rámci obnovy řízení, neboť shora popsané skutečnosti byly soudu známé v době jeho rozhodování, pouze k nim nebylo přihlédnuto. Jelikož restriktivní kritéria uvedená v §266 odst. 2 tr. ř. je nutno posuzovat vzhledem k celému výroku o trestu, byť by vadným byl toliko výrok o uložení trestu zákazu činnosti, stížností pro porušení zákona je formálně napadán celý výrok o trestu.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že ve výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §36 věty první, §49 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok zrušil a zrušil i všechna rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu, a dále postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř., popř. využil ustanovení §271 odst. 1 tr. ř.
Obdobně ve stížnosti pro porušení zákona směřující proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, ministr spravedlnosti uvedl, že samosoudce Okresního soudu v Karviné se důsledně neřídil zákonnými ustanoveními upravujícími ukládání trestů (§36 tr. zák., §49 odst. 1, 3 tr. zák. ve spojení s §74 odst. 1 tr. zákoníku). Nadto mělo být podle právního názoru ministra porušeno i ustanovení §314e odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1998, podle něhož samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz pouze tehdy, je-li skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Ministr spravedlnosti měl za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu podle §314e odst. 1 tr. ř., když spolehlivé prokázání skutkového stavu se nepochybně dotýká nejen otázky viny, nýbrž i podmínek pro ukládání trestu.
Opakoval, že obviněný od roku 1992 vykonával jednotlivé postupně uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody. Samosoudce Okresního soudu v Karviné, ačkoliv měl k dispozici opis z rejstříku trestů, z něhož vyplývaly výměry dříve uložených trestů, přesto nepřihlédl k trestům stejného druhu, jež byly obviněnému uloženy rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2l. 4. 1992 pod sp. zn. 6 T 10/1992 a rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997 pod sp. zn. 9 T 167/97 a nebyly dosud zcela vykonány.
V době vydání trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, vykonal obviněný z časově prvého trestu zákazu činnosti ve výměře čtyř let pouze necelých devět měsíců (v roce 1997 dva a v roce 1998 necelých sedm); zároveň již v té době měl pravomocně uložený další trest stejného druhu ve výměře sedmi roků. Z toho vyplývá, že s ohledem na maximální přípustnou délku příslušného druhu trestu ve smyslu §36 tr. zák. již Okresní soud v Karviné v předmětné trestní věci nebyl oprávněn ukládat trest zákazu činnosti, byť jinak by zákonné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu byly splněny. Za těchto okolností je uložený trest rovněž ve zřejmém nepoměru ke konkrétnímu stupni nebezpečnosti činu pro společnost i účelu trestu ve smyslu podmínek uvedených v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. Třebaže se vadným jeví toliko výrok o trestu a v jeho rámci výrok o trestu zákazu činnosti, je formálně napadán trestní příkaz v celém rozsahu, jelikož nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vydání.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §36 věty první, §49 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil i všechna rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu, a dále postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř., případně využil ustanovení §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že obě stížnosti pro porušení zákona jsou důvodné.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Pro úplnost nutno dodat, že toto ustanovení již nemá v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, obdobu.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
Podle §49 odst. 3 tr. zák. (a shodně i podle §74 odst. 1 tr. zákoníku) se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1998, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Nejvyšší soud si pro své rozhodnutí opatřil potřebné trestní spisy o předchozích odsouzeních obviněného. Po jejich prostudování zjistil, že obviněný se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v relevantním období následovně:
do 2. 2. 1994 ve věci Okresního soudu v Opavě sp. zn. 6 T 10/92,
od 2. 2. 1994 do 2. 11. 1994 ve věci Okresního soudu v Opavě sp. zn. 1 T 75/90,
od 2. 11. l994 do 2. 8. 1995 ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 13 T 273/92,
od 2. 8. 1995 do 2. 9. 1995 ve věci Okresního soudu v Opavě sp. zn. 1 T 75/90,
od 2. 9. 1995 do 2. 9. 1996 ve věci Okresního soudu v Lounech sp. zn. 4 T 29/94,
od 29. 5. 1997 do 29. 10. 1997 ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 167/97,
od 28. 12. 1998 do 28. 6. 1999 ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 71/98,
od 28. 6. 1999 do 28. 7. 1999 ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 167/97,
od 17. 8. 2002 do 17. 12. 2002 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 8/2002,
od 17. 12. 2002 do 17. 6. 2003 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 190/2001,
od 17. 6. 2003 do 17. 6. 2004 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 31 T 123/2002,
od 3. 2. 2006 do 14. 5. 2006 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 270/2000,
od 14. 5. 2006 do 13. 10. 2006 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 25 T 82/2004.
Z uvedeného vyplývá, že trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uložený rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 4. 1992, č. j. 6 T 10/92-107, obviněný mohl vykonávat a také vykonával od 2. 9. 1996 do 29. 5. 1997, od 29. 10. 1997 do 28. 12. 1998, od 28. 7. 1999 do 6. 12. 2001, kdy jej vykonal (nikoliv až 6. 12. 2011, jak zmiňuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona). Na to navázal výkon trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let uložený rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, v intervalu od 6. 12. 2001 do 17. 8. 2002, od 17. 6. 2004 do 3. 2. 2006, od 13. 10. 2006 do 15. 6. 2011 a od té doby vykonával posledně uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na pět let.
Je tak zřejmé, že v době ukládání trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na sedm let rozsudkem Okresním soudem v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129, měl obviněný z předchozího trestu stejného druhu v délce čtyř let vykonáno pouze necelých devět měsíců, přičemž mu zbývalo ještě vykonat část předchozího trestu v délce tři roky, tři měsíce a tři dny. Tato doba společně s délkou nově ukládaného trestu přesahuje maximální délku trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák., která činí deset let. Samosoudce okresního soudu, ač měl k dispozici opis z rejstříku trestů i spis Okresního soudu v Opavě sp. zn. 6 T 10/92, jimiž také provedl důkaz, tato ustanovení trestního zákona nerespektoval.
Jestliže byl výše označeným rozsudkem Okresním soudem v Karviné ze dne 29. 10. 1997 uložen stejný druh trestu v délce trvání sedmi let, bylo tímto rozhodnutím porušeno ustanovení §36 věty první tr. zák., které omezuje maximální délku trestu, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, tak, že tento nesmí spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu, tedy deset let. Za této situace nelze pochybovat o tom, že uložený trest je jednak ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, jednak je v zřejmém rozporu s účelem trestu, čímž je splněn předpoklad pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud musel zrušit v napadeném rozhodnutí celý výrok o trestu týkající se všech uložených druhů trestů, třebaže stížnost pro porušení zákona byla podána a byla také důvodná jen ve vztahu k jednomu z více druhů uložených trestů. Zrušením oddělitelného výroku pouze ohledně jednoho druhu trestu a ponecháním nedotčeného výroku o uložení jiného druhu trestu by totiž zůstala věc pravomocně skončená a následnému trestnímu řízení vedenému jen o dalším druhu trestu by bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 40/2011-II. Sb. rozh. tr., přiměřeně rozhodnutí pod č. 10/1997 Sb. rozh. tr.). Na okresním soudu také bude, aby v dalším řízení odstranil vadu výroku o trestu spočívající v tom, že ukládal úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák., aniž by však odsuzoval obviněného za dva či více trestných činů (jednalo se o pokračování v trestném činu).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 1997, č. j. 9 T 167/97-129 , byl porušen zákon v ustanoveních §36 věty první tr. zák., §49 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obdobně je třeba konstatovat, že v době vydání trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let, nebyly dány zákonné podmínky pro uložení takového druhu trestu, neboť tento spolu s dosud nevykonanými, druhově stejnými tresty, zjevně přesáhl nejvyšší výměru přípustnou trestním zákonem pro definovaný typ sankce, a to zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. I zde nutno uzavřít, že uložený trest je jednak ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, jednak je v zřejmém rozporu s účelem trestu, čímž je splněn předpoklad pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud souhlasí se stížností pro porušení zákona, že samosoudce okresního soudu pochybil, pakliže si neujasnil, zda s ohledem na dřívější potrestání obviněného a jeho pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody může ukládat trest zákazu činnosti záležející v zákazu řízení motorových vozidel a v jaké výměře, třebaže obě předchozí zmiňovaná odsouzení mimo jiné i k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byla v opisu z rejstříku trestů zaznamenána. Jestliže nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav ohledně dosud uložených a nevykonaných trestů určitého druhu, nebyly dány podmínky pro rozhodnutí formou trestního příkazu ve smyslu ustanovení §314e odst. 1 tr. ř.
V tomto případě se uplatní zásada, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5, věta první, tr. ř.) stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (k tomu rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 7. 1998, č. j. 9 T 71/98-23, byl porušen zákon v ustanoveních §36 věty první tr. zák., §49 odst. 1 tr. zák. a v řízení mu přecházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková