ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.120.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 120/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. S. , rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakousko, ze dne 28. 9. 2010, sp. zn. 15 Hv 51/10t-71, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu St. Pölten ze dne 28. 9. 2010 byl R. S. uznán vinným trestným činem krádeže, částečně ve stádiu pokusu a částečně spáchané vloupáním, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu St. Pölten tím, že spolu s dalším spolupachatelem dne 22. 7. 2010 vzali, resp. se pokusili vzít níže uvedené movité věci, aby se jejich přivlastněním obohatili, a to
I. v O. O. G. LED – reflektor pro jízdní kola v hodnotě asi 20 €,
II. vloupáním do osobního vozidla
a. v St. P. B. A. oblek, bundu, navigační přístroj, pouzdro na propisku s obsahem, mobilní telefon zn. Nokia 6230 s nabíječkou, košili, SIM kartu a peněženku v celkové hodnotě asi 1 500 €, a to rozbitím skel firemního osobního vozidla zn. Škoda Octavia, výše uvedené osoby, společnosti L.,
b. v O. M. R. pootočením zámku dveří řidiče osobního vozidla Mazda, přičemž zůstalo u pokusu, neboť byli vyrušeni pracovníkem a utekli.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch