Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2013, sp. zn. 11 Tcu 122/2012 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.122.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.122.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 122/2012-10 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky L. B. , rozsudkem Obvodního soudu Lipsko, Spolková republika Německo, ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 251 Ls 135 Js 6897/08. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Lipsko ze dne 19. 10. 2009 byl L. B. uznán vinným trestným činem úmyslného ublížení na těle a byl odsouzen k jednotnému trestu odnětí svobody mladistvého v trvání tří let a deseti měsíců, do něž byly zahrnuty pravomocné rozsudky Obvodního soudu Hainichen ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 12 Ds 413 Js 21917/06, Obvodního soudu Hainichen ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 15 Ls 413 Js 5113/07, Obvodního soudu Chemnitz ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 9 Ls 413 Js 26355/07 a Obvodního soudu Hainichen ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 15 Ls 413 Js 9205/07. O zaznamenání dřívějších odsouzení do evidence Rejstříku trestů bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 68/2010. Trestné činnosti, pro kterou byl L. B. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Lipsko ze dne 19. 10. 2009, se dopustil podle zjištění tohoto soudu tím, že poté, co dne 15. 1. 2008 došlo ve věznici pro mladistvé Regis-Breitingen k fyzické výměně názorů mezi mladistvými vězni P. W. a M. S., se cítil povolán k tomu, aby P. W. domluvil. Proto dne 16. 1. 2008 kolem 8.30 hod. v oblasti skladové logistiky věznice oslovil P. W., který jej udeřil pěstí do obličeje. Odsouzený jej na to dvakrát udeřil rovněž pěstí do obličeje, což bylo německým soudem posouzeno jako nutná obrana. Následně však v 10.00 znovu šel do oblasti skladové logistiky za jmenovaným spoluvězněm, přičemž mu bylo jasné, že to může mít za následek ublížení na těle a byl s tím ztotožněn. P. W. jej znovu udeřil do obličeje, na což jej odsouzený udeřil pěstí do obličeje dvakrát. Zatímco odsouzený neutrpěl žádná zranění, P. W. utrpěl velký hematom a otok pod levým okem. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený L. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který tak, jak byl německým soudem popsán, nevykazuje znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky. Z citovaného rozhodnutí německého soudu totiž nevyplývá, že by poškozený byl v důsledku jednání odsouzeného omezen v obvyklém způsobu života minimálně po dobu sedmi dnů, že by jeho jednání byly přítomny další osoby, resp. jiné okolnosti, které by umožnily posoudit skutek jako trestný čin podle českého práva. Nejsou proto splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dále nezkoumal naplnění materiálních podmínek podle tohoto ustanovení. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. ledna 2013 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/29/2013
Spisová značka:11 Tcu 122/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.122.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26