ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.156.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 156/2012-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Obvodního soudu Mnichov, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 1112 Ls 315 Js 30001/10, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., Spolková republika Německo ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 21 Ns 315 Js 30001/10, a to pro trestný čin krádeže ve zvlášť těžkém případě, v reálném souběhu s trestným činem krádeže ve spolupachatelství, v reálném souběhu s pokusem o krádež ve zvlášť těžkém případě a tomu odpovídajícímu úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a (3) tří měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Obvodního soudu Mnichov, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 1112 Ls 315 Js 30001/10, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., Spolková republika Německo ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 21 Ns 315 Js 30001/10, a to pro trestný čin nedovoleného přechovávání omamných látek podle německého trestního zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Mnichov, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 1112 Ls 315 Js 30001/10, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 21 Ns 315 Js 30001/10, který nabyl právní moci dne 21. 1. 2011, byl J. J. uznán vinným trestným činem krádeže ve zvlášť těžkém případě, v reálném souběhu s trestným činem krádeže ve spolupachatelství, v reálném souběhu s pokusem o krádež ve zvlášť těžkém případě a v reálném souběhu s nedovoleným přechováváním omamných látek a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a (6) šesti měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Mnichov, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., se J. J. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 10. 12. 2009 společně s K. D. odcizili v obchodních prostorách P. – marketu v H. – S. v M. I. zboží v hodnotě 85 až 95 euro. Tentýž den v L. na G.U. se pokusili odcizit zboží v hodnotě cca 15 až 20 euro, a když byli při opuštění obchodu osloveni zaměstnanci obchodu, nastoupili na parkovišti před supermarketem do osobního vozu, kdy na pokyn obviněného J. začal obv. D. couvat, takže svědek F., který se nacházel za vozidlem a klepal na okénko, musel uskočit stranou, aby nebyl přejet. Následně se v Mnichově pokusili vloupat do odstaveného osobního vozidla VW poškozeného W. a toto odcizit. Dne 12. 12. 2009 obviněný s K. při silniční kontrole u Z., ačkoliv obviněný J. věděl, že k tomu nemá potřebné oprávnění, vezl s sebou 5,1 g heroinu s obsahem účinné látky 0,15 gramů hydrochloridu heroinu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u odsouzeného J. J. spatřován trestný čin nedovoleného přechovávání omamných látek podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, když tento skutek spočívá v tom, že dne 12. 12. 2009 kolem 10.15 hod. byli obviněný a jinak stíhaný K. D. na spolkové silnici .... u Z. podrobeni kontrole. Přitom vědomě a chtěně obviněný s sebou vezl 5,1 g heroinu s obsahem účinné látky 0,15 gramů hydrochloridu heroinu. Jak věděl, neměl k tomu potřebné oprávněn.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Trestnost za v úvahu přicházející trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky podle §284 odst. 2 tr. zákoníku je totiž podmíněna současným splněním dvou kumulativních podmínek – jednak že v případě heroinu jde o směs dosahující svou hmotností „množství větší než malé“ – tj. …. více než 1,5 g, ale současně nejmenší množství účinné látky (tj. 3,6 - diacetylmorfinu) musí činit nejméně 0,2 g, resp. u hydrochloridu 0,22 g (viz §289 odst. 2 tr. zákoníku, Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb.). Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu, zamítl, když v případě odsouzeného činil obsah účinné látky 0,15 g.
Pokud jde o zbývající skutky, jsou v nich spatřovány trestné činy krádeže podle §205 tr. zákoníku a pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v tomto případě se tedy odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. J. J. se dopustil majetkové trestné činnosti ve více případech, společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se jí dopustil společně s další osobou a pokusil se uchovat si odcizené věci násilím. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu J. J. ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík