ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.158.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 158/2012 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Okresního soudu v Považské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 1 T/98/2010, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Považské Bystrici ze dne 26. 7. 2010 byl M. B. uznán vinným trestným činem loupeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu v Považské Bystrici tím, že dne 12. 3. 2010 v 8.00 hod. v P. na ulici P. vešel do obytného domu č. ...., kde na mezipodlaží mezi přízemím a prvním pochodím přistoupil zezadu k E. V., bytem P., P., která nesla v levé ruce nákup ve dvou taškách, tuto chytil pravou rukou tak, že jí zakryl ústa a nos a řekl jí: „dej sem peněženku“, přičemž jí začal trhat tašky z rukou, a když je nepustila, zatáhl ji až doprostřed mezipodlaží, kde oba spadli na podlahu tak, že E. V. nejprve spadla na pravý bok a loket a zůstala ležet na zádech, přičemž odsouzený se jí neustále snažil vytrhnout tašky a opakoval, aby mu dala peněženku, a když se jí podařilo ze sevření pravé ruky vysmeknout, začala křičet, načež z bytu vyšla sousedka I. B., kterou když spatřil, tvářil se, že pomáhá E. V. vstát ze země, a potom beze spěchu odešel pryč, přičemž E. V. nechal ležet na zemi, čímž jí způsobil pohmoždění pravého lokte a křížové oblasti s dobou léčení do pěti dnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně svobody jednotlivce a současně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti na osobě vyššího věku), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch