ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.166.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 166/2012-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakousko, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 Hv 15/11k, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 10 Bs 221/11p, a to pro zločin výdělečné závažné krádeže vloupáním zčásti dokonaného, zčásti ve stadiu pokusu, spáchaného ve spolupachatelství , hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Ried im Innkreis, Rakousko, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 Hv 15/11k, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 10 Bs 221/11p, který nabyl právní moci dne 1. 8. 2011, byl P. M. uznán vinným zločinem výdělečné závažné krádeže vloupáním zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu, spáchaným ve spolupachatelství a přečinem zadržování listin a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků.
Podle skutkových zjištění výše označeného zemského soudu se P. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že skutky popsanými v bodě A/ 1) - 32) rozsudku společně s J. F. v období od června 2010 do prosince 2010 na různých místech v Rakousku zčásti odcizili, zčásti se pokusili odcizit (skutek A/ 13) a skutek A/ 31) cizí movité věci vloupáním, vstupem a vniknutím za pomoci protiprávně získaného klíče do budov nebo jiného uzamčeného prostoru, který se v budovách nacházel, a to s úmyslem jejich přivlastněním se neoprávněně obohatit, přičemž celková hodnota odcizených věcí činila asi 280.250,- Eur. Tím se dopustili těžké krádeže a krádeže vloupáním s úmyslem opatřit si opakovaným pácháním trestných činů trvalý příjem. Jednáním popsaným v bodě B/ rozsudku pak opět společně s J. F. dne 5. 10. 2010 ve W. odcizil dokument, jímž nebyl oprávněn disponovat, a to vinkulovanou vkladní knížku J. L. s vkladem asi 25,- Eur, s úmyslem jejím utajením zabránit, aby byla v právním styku použita k prokázání práva či právního poměru (skutek A/ 12).
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že P. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokračující zločin krádeže podle §205 tr. zákoníku zčásti dokonaný, zčásti ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. P. M. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu velkého rozsahu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil částečně společně s další osobou a rovněž i množstvím protiprávních útoků, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen velice citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík