ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.169.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 169/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. Z. U. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení Z. U., rozsudkem Obvodního soudu v Düsseldorfu sp. zn. 126 Ds-11 Js 902/09-8/10 ze dne 4. 5. 2010, pro spáchání trestného činu krádeže a podílnicky výdělečného podvodu ve čtyřech případech v jednotě činu se zneužitím dokladů, za které mu byl uložen podle §242 odst. 1, §263 odst. 1 a 3 bod 1, §281, §22, §23, §25 odst. 2, §52, §53 německého tr. zákona a §17 odst. 2 Spolkového zákona o ústředním rejstříku trestů úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Düsseldorfu (Spolková republika Německo) sp. zn. 126 Ds-11 Js 902/09-8/10 ze dne 4. 5. 2010, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2010, byl obv. Z. U. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Düsseldorfu odsouzený U.:
1.) v nezjištěné době (kolem 14. 11. 2009) odcizil z batohu poškozeného B. jeho osobní průkaz (pas) a EC-kartu, a na základě společného plánu a dělby práce s jinak stíhaným B. tyto doklady použil, aby
2.) dne 13. 11. 2009 u pobočky Vodafone v D.-O.,
3. a 4.) dne 14. 11. 2009 u pobočky Mobilcom v D. A. (F.) a
5.) dne 14. 11. 2009 u pobočky O2 v D. na H.
uzavřel smlouvy na mobilní telefony, přičemž se vždy jednalo o mobilní telefony získané kvůli době platnosti smlouvy bezplatně, resp. za 1,00 €. Takto získané mobilní telefony následně se ziskem prodal, za účelem získání finanční hotovosti. (K naplnění posledního případu nedošlo, protože rozlišení identity zákazníka a majitele pasu byla nápadná, takže obžalovaní mohli být na místě zatčeni.)
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 1429/2010-MOT-T/10 ze dne 9. 11. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 14. 11. 2012.
Podle §4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený Z. U. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a podvodu podle §209 tr. zákoníku). Co se týče závažnosti trestného činu, odsouzený se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, která se stala prostředkem k následnému pokračujícímu podvodnému jednání, páchaném za účelem získávání finančního prospěchu. Pokud jde o druh a výměru uděleného trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen trest odpovídající závažnosti spáchaných trestných činů, tj. trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Z toho vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. Z. U. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman