ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.178.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 178/2012 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Obvodního soudu Weiden v Horním Falci, Spolková republika Německo, ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 3 Ls 25 Js 1131/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Weiden v Horním Falci ze dne 27. 9. 2011 byl L. B. uznán vinným trestnými činy výdělečného přechovávání kradených věcí ve čtyřech případech a padělání listin ve čtyřech případech a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Weiden v Horním Falci tím, že si v již přesně nezjistitelné době spolu s dalším spolupachatelem obstarali celkem čtyři osobní motorová vozidla, o nichž věděli, že byla ukradena a čísla jejich podvozků byla přeražena. Též jim bylo známo, že doklady k těmto vozům jsou falzifikáty. Jednalo se o osobní vozidla Audi A8, odcizené dne 21. 9. 2010 na Slovensku, Toytota RAV4, odcizené mezi 23. 11. 2010, 16.30 hod. a 24. 11. 2010, 6.30 hod. ve Weidu, Toytota RAV4, odcizené v Bratislavě mezi 24. 8. 2010, 20.00 hod. a 25. 8. 2010, 8.00 hod., a VW Passat, odcizené ve Vídni mezi 10. 1. 2010, 19.50 hod. a 11. 1. 2010, 9.30 hod., prostřednictvím dalšího spolupachatele pak vozidla v Německu s pomocí padělaných dokladů nechali zaregistrovat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený L. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podílnictví podle §214 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství vozidel, také se činu dopustil s dalším spolupachatelem), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch