ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.183.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 183/2012-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, M. B., rozsudkem Obvodního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2010, sp. zn. 1 Ds 36 Js 11260/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2010, sp. zn. 1 Ds 36 Js 11260/10, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2010, byl M. B. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže v jednotě činu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Hofu se M. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 9. 9. 2010 poté, co automechanik L. M. začal v areálu autodílny s opravou nákladního vozidla Fiat Ducato, majitele D. G. a za tím účelem pomocí klíče vozidlo otevřel a strčil klíč do zapalování, odešel vyřídit telefonát do své kanceláře, přičemž nechal ležet nářadí uvnitř motoru vozu, kdy kapotu motoru sice uzavřel, ale nenechal zaskočit do zámku; takto otevřené vozidlo zpozoroval odsouzený, který do něj sedl, oblékl si tréninkovou bundu D. G. ve voze se nacházející, nastartoval a s úmyslem tento odcizit a ponechat si jej pro sebe, odjel směrem k českým hranicím. V tom mu bylo zabráněno zaměstnanci firmy, kteří poté, co toto zpozorovali, jej začali pronásledovat a přinutili vozidlo zastavit. Na ložné ploše Fiata Ducato se nacházely různé věci a i s vozidlem představovaly hodnotu minimálně 10.000,- euro. Odsouzený v době jízdy neměl řidičské oprávnění, když mu bylo známo, že v České republice má zákaz řízení až do 23. 2. 2013.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Jednání odsouzeného M. B. směřovalo ke spáchání majetkové trestné činnosti s úmyslem způsobit škodu na cizím majetku a rovněž porušil zákaz činnosti, který mu byl soudem uložen. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že odsouzený se předmětné trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl již na území Spolkové republiky Německo odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík