ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.188.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 188/2012-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. D. , rozsudkem Zemského soudu v Madridu, Španělsko, ze dne 24. 7. 2009, č. 797/2009, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Madridu ze dne 24. 7. 2009 byl M. D. uznán vinným trestným činem ohrožení veřejného zdraví a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a jednoho dne se zákazem možnosti kandidovat do veřejných funkcí a k pokutě 177 287,97 euro.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Madridu tím, že dne 23. 5. 2008 přiletěl na letiště v B. ze S. D. (Dominikánská republika) letem č. ..... se společností Iberia s letenkou a plánem cesty S. D.- M. – S. – S. D. a s podacím lístkem na plátěný kufr typu „troley“ černé barvy značky Airliner, který obsahoval čtrnáct balíčků, z nichž osm obsahovalo 2 869 g kokainu 78,6 % kvality a zbývajících šest obsahovalo 2 085 g kokainu 79,1 % kvality. Ty byly uschovány připevněné k látce na zadní části stehen v sedmi džínových kalhotách, které převážel mezi ostatními svršky v kufru.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. D. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství převážené látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch