ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.194.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 194/2012 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. K. , rozsudkem Zemského soudu pro věci trestní ve Vídni, Rakousko, ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 32 Hv 19/11p, ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 18 Bs 191/11m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro věci trestní ve Vídni ze dne 7. 4. 2011 byl V. K. uznán vinným pokusem trestného činu těžkého podvodu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu pro věci trestní ve V. tím, že se dne 3. a 4. 2. 2011 ve V. pokusil přimět oprávněné osoby bankovních ústavů k převodům částek ve výši 60 000 eur, 140 000 eur, 15 000 eur, 35 000 eur a 85 000 eur na své účty, a to uvedením, že je oprávněnou osobou k účtu u UniCredit Bank Austria, znějícího na sdružení „VINZI-RAST“, a předložením dokladů o převodu, na nichž napodobil podpis oprávněné osoby k tomuto účtu, paní C. C.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený V. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o výši částek, které se pokusil si přisvojit), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch