ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.20.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 20/2013 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. I., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 022 SHv 109/10y, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 022 SHv 109/10y, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2010, byl D. I. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže vloupáním, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se D. I. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 23. 8. 2010 ve Vídni odcizil cizí movitou věc, a to motocykl zn. Honda, reg. zn. ...... v hodnotě nepřesahující 3.000,- Euro ing. G. B., ukroucením zámku zapalování, vylomením blokovacího zařízení, s úmyslem se jeho přivlastněním neoprávněně obohatit, přičemž krádež spáchal v úmyslu opatřit si jejím pácháním trvalý příjem.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. I. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. I. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i násilným způsobem provedení činu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. I. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík