ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.201.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 201/2012-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. R., rozeného K., rozsudkem Zemského soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 6 KLs 862 Js 11535/2008, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 6 KLs 862 Js 11535/2008, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2008, byl P. R. uznán vinným trestným činem nedovoleného předávání a prodeje omamných prostředků/drog nezletilé osobě v 17 případech, podle německého trestního zákona, a následně odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Würzburg se P. R. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v době od 10. 5. 2008 až do 31. 5. 2008 ve svém bytě ve W., B. S., v přítomnosti své manželky předal celkem v 17 případech pokaždé 3-5 ml L-Polamidonu K. S. Ve dvou případech jí L-Polamidon aplikoval nitrožilně, v ostatních případech jí drogu podával k pití, ačkoli věděl, že v době činu jí bylo teprve sedmnáct let. Rovněž si byl vědom toho, že není oprávněn k zacházení s drogami.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. R. pro svůj finanční prospěch celkem v sedmnácti případech prodal drogu nezletilé osobě. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil na nezletilé osobě a rovněž i množstvím případů. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík