ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.209.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 209/2012-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občanů České republiky, obv. J. C. , obv. O. C. , a obv . J. U. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení J. C. rozsudkem Zemského soudu Krems nad Dunajem ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 29 Hv 23/11y, pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním, za který mu byl uložen podle §127, §128 odst. 2, §129 bod 1 a 2, §130 druhá věta (druhý případ) a přečinu podle §50 odst. 1 bod 2 zákona o zbraních trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení O. C. rozsudkem Zemského soudu Krems nad Dunajem ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 29 Hv 23/11y, pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním, za který mu byl uložen podle §127, §128 odst. 1 bod 4, §129 bod 1 a 2, §130 druhá věta (druhý případ) rakouského tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení J. U. rozsudkem Zemského soudu Krems nad Dunajem ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 29 Hv 23/11y, pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním, za který mu byl uložen podle §127, §128 odst. 1 bod 4, §129 bod 1 a 2, §130 druhá věta (druhý případ) rakouského tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Krems nad Dunajem (Rakouská republika) ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 29 Hv 23/11y, byli obvinění J. C. , O. C. a J. U. uznáni vinnými ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzeni – v případě J. C. trestem odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, v případě O. C. trestem odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců a v případě J. U. trestem odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Krems nad Dunajem:
I. J. C. , O. C. a J. U. jsou vinni tím, že v období s úmyslem se neoprávněně obohatit, odcizili vloupáním cizí movité věci, a to tak, že:
A) mezi 26. 6. 2010 a 2. 10. 2010 J. C. ve vědomé a chtěné spolupráci s jinak stíhaným P. N. odcizili movité věci v celkové hodnotě 27.529,57 €,
B) mezi 11. 11. 2010 a 31. 12. 2010 J. C. ve vědomé a chtěné spolupráci s O. C. odcizili movité věci v celkové hodnotě 20.433,- €,
C) mezi 7. 1. 2011 a 4. 3. 2011 J. C. ve vědomé a chtěné spolupráci s O. C. a J. U. odcizili movité věci v hodnotě 8.457,80 €.
II. J. C. dne 3. – 4. 3. 2011 v 4261 D. –H. a na jiným místech v Rakousku, vlastnil neoprávněně z nedbalosti zakázanou zbraň, tzv. „zabiják“.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 1425/2011-MOT-T/11 ze dne 22. 11. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 27. 11. 2012.
Podle §4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzení J. U. , J. C. a O. C. jsou občané České republiky, byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Co se týče závažnosti spáchaných skutků, všichni odsouzení se dopustili závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, a to formou pokračování, přičemž rozsah spáchané škody dosahuje celkové výše 56.419,- €. Na prokázané trestné činnosti se však obvinění nepodíleli ve stejném rozsahu – pouze u obv. J. C. byla prokázána jeho vina ve všech případech (tj. I. A, B, C), zatímco obv. O. C. se dopustil předmětné trestné činnosti v případech popsaných pod body I. B, C a obv. J. U. v případech popsaných pod bodem I. C. Tomu také odpovídá druh a výměra udělených trestů, které byly rakouským soudem odstupňovány podle míry prokázaného provinění – takže odsouzeným českým občanům byly uloženy tresty, které odpovídají závažnosti jimi spáchaných trestných činů (u odsouzeného C. byla zohledněna také vina ze skutku, popsaném pod bodem II.).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení obviněných C. , C. a U. , hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman