ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.227.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 227/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. Č., rozsudkem Soudu v Bolzanu, Italská republika, ze dne 29. 7. 2006, sp. zn. 5349/06 (Státní zastupitelství) a sp. zn. 4324/06 (Úřad vyšetřujícího soudce), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Soudu v Bolzanu, Italská republika, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2006, byl T. Č. uznán vinným trestným činem podle čl. 81, čl. 609bis. odst. 3 a čl. 582 italského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Soudu v Bolzanu se T. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v noci z 23. na 24. července 2006 několika po sobě jdoucími skutky, vyznačujícími se stejným zločinným úmyslem, dopustil pohlavního zneužití patnáctiletého K. J. tím, že ho neustále objímal, pronásledoval ho do koupelny kempu, kde uchopil chlapcovu ruku a násilím ji třikrát přiložil na svůj pohlavní úd i přes to, že se chlapec snažil osvobodit, a nakonec ho uhodil pěstí do obličeje a způsobil mu zranění, spočívající v pohmoždění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. Č. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin znásilnění podle §185 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. Č. se dopustil sexuálního násilí na nezletilé osobě. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována způsobem jejího provedení, a jejím pokračováním více útoky. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. Č. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík