ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.236.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 236/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. J. J. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení J. J., rozsudkem Zemského soudu v Salzburku ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 39 Hv 176/10i 21 pro spáchání zločinu krádeže z části dokonané, z části ve stádiu pokusu a z části vloupáním podle §127, §128 bod 1, §15 odst. 1 rakouského tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Salzburku (Rakouská republika) ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 39 Hv 176/10i 21, byl obv. J. J. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Salzburku odsouzený J. J.:
1. dne 26. 11. 2010 ve F. odcizil H. M mobilní telefon Nokia X2, sériové číslo ........., vč. nabíječky v hodnotě 120,- €, jakož i hnědou koženou peněženku v hodnotě 50,- €, vč. finanční hotovosti ve výši 440,- €,
2. dne 13. 12. 2010 v K. vypáčil pomocí šroubováku a zednického kladiva balkonové dveře a vloupal se do obytného domu v H. M. S., kde doufal, že najde předměty neznámé hodnoty, přičemž v důsledku odhalení policejním úředníkem M. S. zůstalo jen u pokusu .
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 142/2012-MOT-T/12 ze dne 6. 12. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 11. 12. 2012.
Podle §4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený J. J. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Co se týče závažnosti spáchaných skutků, odsouzený se dopustil úmyslné pokračující majetkové trestné činnosti, a to celkem dvěma útoky, přičemž první útok byl ze strany obviněného zrealizován (čímž způsobil poškozenému škodu v celkové výši 610,- €), ale druhý útok zůstal ve stádiu pokusu. Pokud jde o druh a výměru uděleného trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen trest odpovídající závažnosti předmětných trestných činů, tj. trest odnětí svobody ve výměře 18 (osmnácti) měsíců.
Z toho vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. J. J. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman