ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.244.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 244/2012-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, J. M. , rozsudkem Soudu v Bologni, Italská republika, ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 848/08, ve spojení s rozsudkem Dovolacího soudu v Bologni ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 4245/2008, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu v Bologni, Italská republika, ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 848/08, ve spojení s rozsudkem Dovolacího soudu v Bologni ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 4245/2008, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2009, byl J. M. uznán vinným trestným činem svedení, napomáhání a kořistění z prostituce, spáchaným ve spolupachatelství, podle italského trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců a k peněžitému trestu 500,- Eur.
Podle skutkových zjištění cizozemských soudů se J. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že od července 2007 do 12. listopadu 2007 v O. E. , A. E. a v B. společně s další osobou jménem „F. “ opakovaným jednáním napomáhali a kořistili z prostituce mladých žen českého původu, a to P. P. a L. P. tím, že vyhledali místo k výkonu prostituce na via E. v oblasti obce A. E. , přikázali jim čas a způsob jejího výkonu, odvezli je automobilem Opel Corsa vlastníka a zároveň řidiče K. R. , na místo výkonu prostituce a poté do jejich přechodného bydliště v B. , kontrolovali je během výkonu prostituce častými průjezdy automobilem v uvedené oblasti nebo telefonicky, a to z důvodu proti napadení a vnějšímu nebezpečí, jednak pro ujištění o provádění co možná nejvýnosnějšího způsobu prostituce bez rozptylování, obstarávali jim ubytování v bytě v B. Kořistění pak spočívalo v tom, že jim odebrali veškerý zisk z prostituce, který si s F. a dalším komplicem mezi sebou rozdělili, a ženám neponechali žádné prostředky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu kuplířství podle §189 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se dopustil trestné činnosti, k jejímuž postihu Českou republiku zavazuje i mezinárodní úmluva (Mezinárodní smlouva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného ze dne 2. 12. 1949). Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil v součinnosti s dalšími osobami a tuto páchal po dobu několika měsíců. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík