ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.245.2012.3
11 Tcu 245/2012-I.-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 4. 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky D. H., podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012-14, jímž bylo ve smyslu §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se na odsouzení D. H. – rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním z části dokonané a z části ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1, č. 4, §129 č. 1 a 2, §130 čtvrtý případ, §15 rakouského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let – hledí jako na odsouzení soudem České republiky, se v části týkající se odsouzeného D. H. (výrok II. usnesení), zrušuje .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud svým usnesením sp. zn. 11 Tcu 245/2012 ze dne 14. 3. 2013 na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodl, že se na odsouzení D. H. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním, zčásti dokonané a z části ve stadiu pokusu, podle výše uvedených ustanovení rakouského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 7. 1. 2014 Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu oznámil, že svým rozsudkem ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 11 T 1/2013, podle §451 odst. 1 tr. ř. uznal cizozemské rozhodnutí Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g. Poté zaslal trestní list o uznávacím řízení Rejstříku trestů a ten krajskému soudu sdělil, že stejný rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu byl uznán rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012, v důsledku čehož má odsouzený H. v rejstříku dva zápisy, týkající se téhož uznávacího řízení. Na základě toho se Krajský soud v Brně obrátil na Nejvyšší soud s žádostí o vysvětlení, který zápis je správný.
Nejvyšší soud si vyžádal kompletní spisový materiál D. H., věc přezkoumal a zpětně shledal, že zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů ze strany Nejvyššího soudu k datu 14. 3. 2013 splněny nebyly.
Z doručeného spisového materiálu D. H., bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně svým rozsudkem sp. zn. 11 T 1/2013 ze dne 28. 2. 2013 v souladu s §451 odst. 1 tr. ř. uznal výše uvedený rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu, kterým byl D. H., odsouzen za spáchání trestného činu těžké výdělečné krádeže vloupáním, z části dokonané, z části ukončené ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 číslo 1 a 2, §130 čtvrtý případ, §15 a trestného činu odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 3 rakouského tr. zákona. Za tyto skutky, a za trestný čin zatajování listin podle §229 odst. 1 německého tr. zákona, byl odsouzenému H. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let [přičemž do jeho trvání byla započtena také doba vazby od 1. 2. 2011 (9:20 hod.) do 27. 6. 2011, (11:00 hod.)], neboť takovéto jednání odpovídá na území České republiky trestným činům krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) odst. 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
Krajský soud v Brně podle §451 odst. 3 tr. ř. ve spojení s §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku přeměnil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, uložený D. H. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, na úhrnný trest odnětí svobody v trvání 46 (čtyřiceti šesti) měsíců.
Vzhledem k této skutečnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, č. j. 11 Tcu 245/2012-14 trpí ve vztahu k ods. D. H. vadou, neboť v evidenci Rejstříku trestů skutečně figurují dva zápisy, týkající se téhož odsouzení (č. l. 115). Proto Nejvyšší soud přistoupil k nápravě tohoto stavu.
Ust. §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, uvádí, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky a soud následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení. V takovém případě Rejstřík trestů eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně svým rozhodnutím sp. zn. 11 T 1/2013 ze dne 28. 2. 2013 uznal ve vztahu k ods. D. H. cizozemské rozhodnutí Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, proto Nejvyšší soud své předchozí usnesení č. j. 11 Tcu 245/2012-14 z 14. 3. 2013 ve vztahu k tomuto odsouzenému zrušil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 4. 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman