ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.246.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 246/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv . P. A. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení P. A. rozsudkem Obvodního soudu Tiergarten ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 34 Js 2432/10 (190/10), pro spáchání trestného činu podvodu ve dvou případech podle §263 odst. 1 a 53 německého tr. zákona, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Tiergarten ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 34 Js 2432/10 (Spolková republika Německo), který nabyl právní moci dne 27. 11. 2010, byl obv. P. A. uznán vinným ze spáchání výše uvedeného trestného činu a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Tiergarten obv. P. A. :
1. dne 17. 3. 2010 kolem 14 hodin v prodejně A. P. v M. v B. – P. (kde si již dříve vypůjčil PKW Passat Variant na zkušební jízdu) a vědomě, v rozporu s pravdou, udal svědkovi M. , že chce vozidlo koupit, ale musí ještě podniknout jednu zkušební jízdu, která bude spojena s tím, že z domova přiveze peníze na následující zakoupení. Ve skutečnosti obviněný se již tehdy rozhodl, že vozidlo při dalším zapůjčení již nevrátí, ale že si ho odveze do ČR, kde ho chtěl prodat na vlastní účet. V důvěře údajům obviněného a v reakci na složený občanský průkaz ČR jako zástavu, svědek M. mu přenechal osobní vozidlo Volkswagen Passat, vč. dvou k tomu patřících klíčů v hodnotě asi 11.000,- EUR ke zkušební jízdě, na dobu jedné hodiny. Auto si obviněný ponechal pro sebe, jak měl od samého počátku v úmyslu.
2. Ve stejný den v 18,04 hod. obviněný přijel s vozidlem uvedeným pod bodem 1. k čerpací stanici E. , B. , natankoval za 40,00 EUR a potom vstoupil do prodejního prostoru čerpací stanice, kde vědomě a v rozporu s pravdou udal svědkyni S. , že nemá u sebe žádné peníze a ponechal jí údaje průkazu totožnosti z neznámé země a ujistil, že se během půl hodiny zase vrátí, aby zaplatil účet. Svědkyně nechala obviněného s důvěrou ve správnost jeho údajů odejít. Obviněný odjel s autem z prostoru čerpací stanice a nepřišel, tak jak zamýšlel od počátku, aby svůj otevřený účet vyrovnal.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 828/2011-MOT-T/9 ze dne 12. 12. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 20. 12. 2012.
Podle §4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený P. A. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky §4a odst. 3 zákona. Co se týče splnění materiální podmínky, odsouzený se dopustil ve dvou případech podvodu, který v prvém případě spočíval v tom, že si zapůjčil v prodejně Autohaus Panke osobní vozidlo Volkswagen Passat, vč. dvou klíčů v hodnotě 11.000,- EUR ke zkušební jízdě, ale poté si jej ponechal pro sebe, jak to od začátku plánoval. Ve druhém případě pak nezaplatil vystavený účet za natankování pohonných hmot u čerpací stanice Esso ve výši 40,00 EUR. Těmto skutkům také odpovídá druh a výměra uloženého trestu odnětí svobody, který je adekvátní závažnosti spáchaného trestného činu.
Z výše uvedeného tedy lze dovodit, že podmínky §4a odst. 3 zákona jsou splněny, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman