ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.247.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 247/2012-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. Ch., rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 7 KLs 374 Js 7367/09, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 7 KLs 374 Js 7367/09, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2011, byl A. Ch. uznán vinným trestnými činy těžké krádeže v organizované skupině ve třech případech a pokusem těžké krádeže v organizované skupině ve dvou případech, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 8 (osmi) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Nürnberg-Fürth se A. Ch. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že jako člen skupiny českých a slovenských občanů se pod vedením jinak stíhaného R. M., skutky popsanými v bodech 1) - 3) rozsudku v době od 9. 3. 2008 do 13. 7. 2008 podílel na vloupání do různých objektů v Německu, odkud společně s dalšími osobami odcizil různé předměty, které byly poté následně dopraveny šéfovi bandy M. do České republiky. Skutky popsanými pod body 4) - 5) rozsudku se s dalšími osobami pokusil násilně vniknout do dalších dvou objektů, což se jim však nepodařilo. Tímto protiprávním jednáním byla pachateli rovněž způsobena na objektech věcná škoda, s níž museli minimálně počítat. Za svůj podíl na výše uvedených činech obdržel A. Ch. od R. M. celkem 8.000,- až 10.000,- Euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že A. Ch. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. A. Ch. se dopustil jednak více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, a to s úmyslem obstarat si tímto způsobem trvalý příjem. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil částečně společně s dalšími osobami, množstvím protiprávních útoků, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. Ch. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík