ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.3.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2013-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv . J. K., podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení J. K. rozsudkem Soudu ve Veroně ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 2183/2008, pro spáchání trestného činu krádeže podle čl. 110, 56, 624, 625 č. 2 italského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců a peněžitý trest ve výši 200,- €, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu ve Veroně ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 2183/2008 (Italská republika), který nabyl právní moci dne 26. 10. 2008, byl obv. J. K. uznán vinným ze spáchání výše uvedeného trestného činu a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců a peněžitého trestu ve výši 200,- €.
Podle skutkových zjištění Soudu ve Veroně obv. J. K. (společně se S. S.) za účelem neoprávněného nabytí zisku, vypáčil zámek automobilu Fiat Ducato SPZ …, který byl ve vlastnictví G. C., a tak získali věci v tomto vozidle přítomné, přičemž tento úmysl se nakonec nezdařil z důvodu včasného zásahu pořádkových sil.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 657/2011-MOT-T/7 ze dne 27. 12. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 7. 1. 2013.
Podle §4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky §4a odst. 3 zákona. Co se týče splnění materiální podmínky, odsouzený se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, která spočívala ve zcizení movitých věcí, umístěných v uzamčeném automobilu, přičemž jeho úmysl se nezdařil pouze z důvodu včasného policejního zásahu. Tomu odpovídá druh a výměra uloženého trestu odnětí svobody, který je adekvátní závažnosti spáchaného trestného činu.
Z výše uvedeného tedy lze dovodit, že podmínky §4a odst. 3 zákona jsou splněny, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman