ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.34.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2013-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. května 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky V. Š. , rozsudkem Soudu v San Remo č. 4721/2009 z 15. 3. 2010 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Janově ze dne 21. 10. 2010 , sp. zn. 1787/2010, který nabyl právní moci , a to pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §99 a 110 trestního zákona Italské republiky a §73 a 80 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 309 z 9. 10.1990, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu v San Remo ze dne 15. 3. 2010 v spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Janově ze dne 21. 10. 2010 byl V. Š. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a byl odsouzen ke čtyřem letům nepodmíněně.
Shora uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění Soudu v San Remo a Soudu v Janově tím, že s jinými spolupachateli přivezl, převážel a držel za účelem distribuce 61 kg omamné látky typu hašiš.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 20. 2. 2013 pod č. j. 1443/2011-MOT- T/7 podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh, aby rozhodl, že se na odsouzení shora jmenovaného českého občana rozsudkem Soudu v San Remo č. 4721/2009 z 15. 3. 2010 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Janově ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 1787/2010, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pro rozhodnutí splněny zákonné podmínky.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního rádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 trestního zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně proti možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman