ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.46.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 46/2013-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, R. Z. , rozsudkem Obvodového soudu Wolfsburg, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 24 Ds 301 Js 47909/09, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 204 Ds 317 Js 042938/09, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Wolfsburg, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 24 Ds 301 Js 47909/09, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2010, byl R. Z. uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech, z toho jednou ve stadiu pokusu, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců, a to se zahrnutím trestu z dřívějšího rozsudku Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 204 Ds 317 Js 042938/09 v trvání 10 (deseti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Wolfsburg se R. Z. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v úmyslu v Německu se vloupávat do aut, tato dopravit do Česka a zde je se ziskem prodat, oslovil R. J. , který po jejich společném rozhodnutí odcizit v Německu dvě auta, oslovil svou známou V. N. , která je s neznalostí tohoto jejich záměru dne 24. 9. 2009 dovezla z Ú. n. L. do Spolkové republiky Německo, kde je konkrétně na parkovišti VW ve W. /K. , Z. d. B. vysadila a odjela zpět do Česka. Zde odsouzený Z. vypáčil uzamčený mikrobus zn. VW T4, který pomocí „polského klíče“ uvedl do provozu a toto na parkovišti předal R. J. , který na parkovišti čekal a odjel s ním směrem na českou hranici, aby je v Česku odsouzenému Z. předal. Nevěděl však, že se jednalo o tzv. návnadové vozidlo policie Dolní Sasko, jehož prostřednictvím byl policií lokalizován. Na předmětném parkovišti pak odsouzený Z. stejným způsobem odcizil další vozidlo – mikrobus VW T4, majitele U. W. B. , s nímž odjel k české hranici, kdy ještě před jejím dosažením, byli díky lokalizaci výše uvedeného návnadového vozidla policie ještě před dosažením české hranice zastaveni a kontrolováni.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. Z. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku, částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestného činu z rozsudku Obvodového soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 204 Ds 317 Js 042938/09, jenž rovněž vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky, a to znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Trestná činnost, za níž byl R. Z. tímto rozsudkem odsouzen spočívala v podstatě v tom, že dne 5. 10. 2009 kolem 12,00 hod. si otevřením dveří u řidiče pomocí „polského klíče“ obstaral přístup do uzamčeného osobního vozidla VW T4 majitele GFS Gerűstau GmbH, zaparkovaného na horním podlaží parkoviště obchodního domu N. v D. S. v D. , aby z něj odcizil cenné předměty. Když si připravil k odcizení mobilní navigační přístroj a karton cigaret, který se nacházel v přihrádce dveří u řidiče, byl vyrušen svědkem K. a uprchl. Jednal s úmyslem opatřit si opakovaným pácháním činů nejen přechodný zdroj příjmů, které potřeboval jednak pro svou konzumaci heroinu, jednak pro zajištění výživného pro svou dceru. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. Z. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, a to s úmyslem obstarat si tímto způsobem trvalý příjem. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že tuto páchal za účasti dalších osob, množstvím protiprávních útoků, jakož i tím, že za obdobnou trestnou činnost byl v Spolkové republice Německo v minulosti již odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. Z. , hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík