ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.49.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 49/2013-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, V. J. , rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 212 Ds 150 Js 47767/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 212 Ds 150 Js 47767/10, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2012, byl V. J. uznán vinným trestným činem krádeže a pokusu krádeže, podle německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Pirna se V. J. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že jednáním popsaným v bodě 1) rozsudku, poté co se dne 31. 3. 2011 prostřednictvím českých státních příslušníků M. P. a A. G. nechal z Česka dovézt osobním automobilem do S., ze skladu železa v. S. odcizil 34 ks raznic společnosti Deutsche Kunstblume Manufaktur Sebnitz, vyrobené zčásti z mědi a zčásti z mosazi za účelem jejich zpeněžení ve sběrných surovinách. Původní cena zhotovení každé raznice, které mají velkou kulturně-historickou hodnotu, činila přibližně 500,- Eur, když poté, co odcházel z místa činu s odcizenými raznicemi v batohu, byl zastaven policistou. Jednání v bodě 2) rozsudku se dopustil tím, že poté, co dne 23. 6. 2011 po vypáčení vstupních dveří do skladu firmy Hentschel Gebäudetechnik, Lange Strasse 12 v Sebnitz se odtud pokusil odcizit tam odstavený jednoosý automobilový přívěsný vozík, měděné trubky, radiátory a topný olej v celkové hodnotě cca 600,- Eur, byl ve chvíli, kdy odcizené předměty nakládal do přívěsného vozíku, překvapen pracovníkem firmy F. T., proto kradené zboží ponechal na místě a uprchl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený V. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku, v jednom případě ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. J. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil dvěma útoky a za pomoci dalších osob. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. J. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík