ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.51.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 51/2013-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občanky České republiky R. K., rozsudkem Trestního soudu č. 1 ve Ferrol ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 9/11 ve spojení s rozsudkem Zemského soudu č. 1 A Coruňa ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 81/09, který nabyl právní moci, a to pro trestný čin zranění podle trestního zákoníku Španělského království, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Trestního soudu č. 1 ve Ferrol ve spojení s rozsudkem Zemského soudu č. 1 A Coruna byla R. K. uznána vinnou trestným činem zranění a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se obviněná dopustila podle zjištění shora uvedených soudů tím, že
po předchozí hádce s J. M. M. M. se oba pustili do rvačky, během které obviněná udeřila J. M. do úst sklenicí, kterou držela v ruce, a způsobila řezné rány a podlitiny na horním rtu J. M. a částečnou zlomeninu prvního druhého řezáku vlevo nahoře. První zranění se vyžadovalo léčbu, která zahrnovala první pomoc záchranné služby v nemocnici a aplikaci a pozdější odstranění stehů, zatímco druhé zranění si vyžádalo zákrok dentisty spočívající v rekonstrukci zubů s dobou léčení 8 týdnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 19. 3. 2013 pod č. j. 187/2012-MOT- T/8, podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů., ve znění pozdějších předpisů (dále je „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh, aby rozhodl, že se na odsouzení shora jmenovaného českého občana rozsudkem Trestního soudu č. 1 ve Ferrol ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 9/2011, v spojitosti s rozsudkem Zemského soudu č. 1 A Coruňa ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 81/09, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pro rozhodnutí splněny zákonné podmínky.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministra spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin ublížení na zdraví podle §146 zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoník, resp. výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně lidského zdraví a proti veřejnému pořádku. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona, týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman