ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.57.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 57/2013-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. května 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občanky České republiky J. K. rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 5/8 KLs 5150 Js 202189/11 (5/11), který nabyl právní moci 20. 7. 2011, a to pro trestný čin pomoci k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky (kokain), v nikoli nepatrném množství ve skutkové jednotě s pokusem o nedovolenou přeshraniční přepravu omamných prostředků (kokain) podle §§1 odst. 1, 3, 11 odst. 1, 11 odst. 1 č. 2, 29 odst. 1 č. 5, odst. 2, 29a odst. 1 č. 2, 33 odst. 2 zákona o omamných prostředcích, §22, 23, 27, 49, 52, 74 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 20. 7. 2011 byla obviněná uznána vinnou trestným činem pomoci k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky (kokain), v nikoli nepatrném množství ve skutkové jednotě s pokusem o nedovolenou příhraniční přepravu omamných prostředků (kokain) a byla odsouzena ke čtyřem letům odnětí svobody nepodmíněně.
Shora uvedené trestné činnosti se obviněná dopustila podle skutkových zjištění Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem v podstatě tím, že v lednu 2011 se pokusila provézt z Dominikánské republiky přes Spolkovou republiku Německo do České republiky s mezipřistáním letadla ve Frankfurtu nad Mohanem kufry s kokainem, přičemž v Praze měla předat kufry neznámým pomocníkům. Obviněná byla při kontrole zadržena v tranzitním prostoru letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, přičemž neměla žádnou možnost k disponování s až do Prahy podanými kufry s omamnou látkou, případně ji nemohla ani bez potíží mít a nedošlo k obnovenému překročení hranice. Uvedenou činnost měla vykonat za kurýrní mzdu. Zadržené množství omamné látky více než 355 krát překračovalo hranici 5g kokainhydrochloridu, která se považuje za mezní hodnotu pro nikoli nepatrné množství.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 28. 3. 2013, pod č. j. 927/2012-MOT-T/19, podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh, aby rozhodl, že se na odsouzení shora jmenované české občanky rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 5/8 KLs 5150 Js 202189/11 5/11 hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pro rozhodnutí splněny zákonné podmínky.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 trestního zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně proti možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman