ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.59.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2013-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. května 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. B. rozsudkem Obvodového soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 852 Ls 232 Js 228738/08, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Mnichov byl P. B. uznán vinným trestnými činy krádeže vloupáním a poškození cizí věci a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodového soudu Mnichov tím, že dne 29. 9. 2008 asi ve 3.40 hod. vyrazil vstupní dveře nemovitosti v T.-B.-S. v D. a odcizil svazek klíčů poškozeného Ch. K. zasunutý zevnitř ve dveřích. S jeho pomocí pak v garáži nemovitosti otevřel BMW X5, č. podvozku ..., černé barvy, SPZ: ..., v hodnotě 45 000 €. S tímto vozidlem pak jel do České republiky, přičemž asi v 9.45 byl zpozorován policií. Následně byl pronásledován patnácti policejními vozy a vrtulníkem. Po delším úniku projel zahradou poškozeného P. S. v H., T., přitom úmyslně prorazil vozidlem ohradu pozemku v hodnotě minimálně 3 000 €. Na ohradě vznikla škoda ve výši 2 158,40 €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle §205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o výši způsobené škody), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch