ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.60.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 60/2013-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 4. 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky D. B. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 031E Hv 25/12i, který nabyl právní moci, a to pro zločin výdělečné krádeže podle §§127, 130, přečin odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §214e odst. 3, přečin utajování listin podle §229 odst. 1 trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně se hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ze dne 27. 3. 2012 byl D. B. uznán vinným zločinem výdělečné krádeže, přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků a přečinem utajování listin a byl odsouzen k trestu odnětí svobody osmnácti měsíců nepodmíněně.
Shora uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni tím, že ve spolupachatelství
I. dne 21. 2. 2012 vzal J. S. peněženku s hotovostní peněžní částkou 120,- EUR, dne 27. 2. 2012 R. S. peněženku s hotovostní peněžní částkou 250,- EUR a stejného dne se pokusil vzít neznámé poškozené osobě její peněženku,
II. dne 21. 2. 2012 utajil bezhotovostní platební prostředky, jimiž nesměl disponovat, konkrétně bankomatovou kartu J. S.,
III. utajil listiny, a to s úmyslem zabránit jejich použití v právním styku jako důkazu práva
A. dne 21. 2. 2012 různé zákaznické karty, jedno potvrzení o nemocenské, jednu pojišťovací elektronickou kartu, jeden studentský průkaz a jednu měsíční jízdenku městské hromadné dopravy organizace W. L. J. S.
B. dne 27. 2. 2012 jednu pojišťovací elektronickou kartu, dvě jízdenky a různé zákaznické karty R. S.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 3. 4. 2013, č. j. 1015/2012-MOT-T/12, podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh, aby rozhodl, že se má na odsouzení shora jmenovaného českého občana rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 031E Hv 25/12i, hledět jako na odsouzení soudem České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pro rozhodnutí splněny zákonné podmínky.
Především je třeba uvést, že podle §4a citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který byl za něj uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205, trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 tr. zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva a zájmu společnosti na ochraně českých i jiných než tuzemských platebních prostředků a řádném fungování bezhotovostního platebního styku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodu proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman