ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.61.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2013-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. H. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 72 Hv 103/08f, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 72 Hv 103/08f, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2009, byl P. H. uznán vinným trestnými činy přeshraničního obchodu s prostitucí a znásilnění podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že společně se zvlášť stíhanými R. O. a V. H. dne 23. 8. 2008 dopravili do jiného státu nežli toho, jehož má státní příslušnost nebo své obvyklé místo pobytu, M. N. se záměrem, že zde bude provozovat prostituci, když využili jejího omylu v tom směru, že R. O. ji pod záminkou, že jí půjčí peníze, vlákal do vozidla zn. Škoda Felicia a potom ji společně odvezli z Česka do nevěstince ve V. [ skutek ad 1) rozsudku ]. Následujícího dne 24. 8. 2008 odsouzený P. H. v nevěstinci ve V. M. N. násilím donutil k vykonání soulože a k jiné, souloži se rovnající pohlavní činnosti tím způsobem, že ji nejprve jednou rukou pevně držel za bedra, roztáhl její nohy, fixoval její nohu svojí nohou a vykonal na ní soulož a poté ji přinutil k provedení orálního styku tak, že ji chytil za vlasy a stlačoval jí hlavu ke svému penisu [ skutek ad 2) rozsudku ].
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (kuplířství podle §189 tr. zákoníku a znásilnění podle §185 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. H. se dopustil činnosti, k jejímuž postihu Českou republiku zavazuje i mezinárodní úmluva (Mezinárodní smlouva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného ze dne 2. 12. 1949). Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil částečně společně s dalšími osobami, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík