ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.69.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2013-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. května 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky Š. H. rozsudkem Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 5/17 KLs – 5150 Js 245044/10 (37/10), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem byla Š. H. uznána vinnou trestnými činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství a pomoci k nedovolenému obchodování s omamnými látkami a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem tím, že od neznámé osoby vystupující jménem „L.“ přijala nabídku strávit dovolenou v P. P. v Dominikánské republice. Zde ji „L.“ opět telefonicky kontaktoval s nabídkou, aby převezla za odměnu 50 000 Kč 405 g kokainu s obsahem účinné látky 86 %, s čímž souhlasila. Kokain jí do hotelu přinesl neznámý Jihoameričan v celkem sedmi dávkách různé velikosti, jejichž celková hmotnost byla 397,2 g s obsahem kokainhydrochloridu 77 %. Šest menších schránek si odsouzená zavedla análně a největší ukryla ve svém spodním prádle. Takto nastoupila dne 29. 10. 2010 v P. P. do letadla do F. n. M., kde měla předat kokain kontaktní osobě. Zde však byla dne 30. 10. 2010 zadržena při celní kontrole.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená Š. H. je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch