ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.96.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 96/2013 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. října 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky K. P. a P. K. , rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 14 KLs 143 Js 706/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 14 KLs 143 Js 706/12, který nabyl právní moci dne 11. 9. 2012, byl K. P. uznán vinným trestnými činy těžkého loupežného vydírání ve dvou případech, těžké krádeže ve dvou případech, z toho v jednom případě ve skutkové jednotě s nebezpečným zraněním, a s pokusem o těžké loupežné vydírání, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi (7) let. P. K. pak byl uznán vinným trestným činem těžké loupeže podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Dresden se K. P. a P. K. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že v dosud nezjištěné době před 12. 8. 2011 se odsouzený P. rozhodl zvýšit životní úroveň loupežnými přepady, a za tímto účelem oslovil P. K., zvlášť stíhaného P. a dalšího dosud neznámého pachatele, zda by s ním nechtěli přepadávat a okrádat turisty v Saském Švýcarsku. K provedení tohoto záměru se sešli dne 12. 8. 2011 v 16.00 hodin v lesíku v blízkosti hranic s Českou republikou v Německu v oblasti N. v S., části obce H. Odsouzený P. měl u sebe za účelem zastrašení přepadených a zdůraznění svých požadavků mačetu. Když se turistky Dr. T. D. a D. A. vracely do místa svého rekreačního pobytu v S., v části obce H., rozhodli se pachatelé tyto přepadnout, za tím účelem je sledovali a poté, co je dohnali, odsouzený P. pod záminkou dotazu na cestu tyto zastavil, následně za pomocí ostatních pachatelů ženy rozdělili, jeden z nich srazil Dr. D. na zem, odsouzený P. vytáhl mačetu a velký řeznický nůž s dřevěnou rukojetí a asi 35 cm dlouhou špičatou čepelí, který jí držel před obličejem a přitom se dožadoval vydání peněz. Protože se Dr. D. cítila ohrožena, vydala P. peněženku, kde se nacházelo 55,00 EUR a služební mobil. Další dva spolupachatelé přitlačili na skálu paní A. a požadovali od ní vydání peněz a mobilu. Protože však u sebe nic neměla, proto Dr. D. ve snaze tomuto jejich jednání zabránit, vytáhla samostatně uloženou peněženku a dala P. dalších 200,- EUR. Poté pachatelé svého jednání zanechali a utekli směrem do České republiky, kde P. mačetu zahodil a následně si kořist rozdělili.
Následně odsouzený P. a zvlášť stíhaný P. na den 13. 8. 2011 naplánovali další přepadení turistů v Saském Švýcarsku, a za tím účelem se vydali k turistickému útulku „A. S.“ v S., část obce H., ležícímu na turistické cestě a čekali na kolemjdoucí turisty, kteří by se jim pro přepadení zdáli vhodní. Když asi v 16.45 hodin procházely kolem dvě ženy S. K. a M. K., rozhodli se, že je přepadnou. Poté, co odsouzený P. a dva další zvlášť stíhaní pachatelé ženy dohnali, vytáhl k zastrašení a zdůraznění svých požadavků 30 cm dlouhý kuchyňský nůž a požadoval po nich peníze, P. pak vyžadoval od paní K. vydání jejího pouzdra na fotoaparát, ve kterém se nacházelo kromě fotoaparátu v hodnotě 500,00 EUR také jeho příslušenství a mobil. Protože je nechtěla vydat, P. tašku hrubě chytil, takže paní K. upadla na zem a P. , který pouzdro držel, ji táhl kus po louce, dokud na zemi ležící ženě pouzdro s aparátem nevytrhl. V důsledku napadení poškozená utrpěla jednak bolestivé pohmožděniny ramene, jednak tento traumatický zážitek u ní vyvolal poruchy spánku a panické ataky. V době, kdy zvlášť stíhaný P. vláčel ženu po louce, odsouzený P. i nadále ohrožoval M. K. kuchyňským nožem, který jí držel na krku a požadoval peníze a mobilní telefon, a když si uvědomil, že u sebe nic nemá, obrátil se k na zemi ležící paní K., naklonil se nad ni, otevřel zip její, na lýtku se nacházející kapsy kalhot, prohlédl ji, a když našel jen jeden svazek klíčů od dveří, zahodil jej na louku. Poté, co se P. zmocnil brašny s fotoaparátem, pachatelé utekli. Odsouzený P. dostal od P. 40,00 EUR, asi polovinu výtěžku z prodeje celého pouzdra s kamerou.
Dne 4. 1. 2012 asi v 17.45 hodin v S., vešel odsouzený P. do krámu pekařství H., S. S., kde hodlal přinutit prodavačku k vydání denní tržby, a za tím účelem přinesl kuchyňský nůž. Zde na prodavačku K. K. namířil asi 30 cm dlouhý nůž a požadoval vydání peněz z pokladny. Poté, co vystrašená prodavačka od pokladny ustoupila, odsouzený P. pokladnu otevřel a vybral bankovky, mezitím vstoupil do obchodu i odsouzený K., který když viděl, že odsouzený P. hrozí prodavačce nožem, rozhodl se toho využít a společně s P. ukrást peníze, když po výzvě P. a sáhl do pokladny a vybral drobné. Poté z obchodu utekli, přičemž odsouzený P. vzal jeden dort, hodil ho směrem k paní K., čímž vznikla škoda asi 67,00 EUR. Odsouzený P. si nechal 60,00 EUR v bankovkách, odsouzený K. pak drobné mince v hodnotě 7,00 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení K. P. a P. K. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení K. P. a P. K. se pro svůj majetkový prospěch dopustili zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustili více protiprávními útoky, společně s dalšími osobami, jakož i zavrženíhodným způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly již uloženy citelné nedpodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení K. P. a a P. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík