ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.98.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 98/2013-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. října 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
I. Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky K. R. , rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. Ks 101 Js 273/97, se zamítá.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B. , rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. Ks 101 Js 273/97, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. Ks 101 Js 273/97, jenž nabyl právní moci dne 28. 10. 1998, byl jmenovaný K. R. uznán vinným pomocí k trestnému činu vraždy podle §211, §27, §49 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 22. 10. 2013 ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud zjistil, že ve vztahu k osobě odsouzeného K. R. již dříve k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR o zaznamenání údajů o výše uvedeném odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. Ks 101 Js 273/97, který nabyl právní moci dne 28. 10. 1998, do evidence Rejstříku trestů, rozhodl podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., a to usnesením ze dne 16. dubna 2002, sp. zn. 11 Tcu 51/2002.
Jelikož tak o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení jmenovaného v dané věci do evidence Rejstříku trestů již bylo rozhodnuto tak, že se toto zaznamenání do evidence Rejstříku trestů, jak vyplývá i z opisu z této evidence ze dne 24. 10. 2013, kde je již toto odsouzení evidováno, nelze návrhu Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů vyhovět, neboť toto má stejné právní důsledky jako již výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněné podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. Protože by tímto došlo k duplicitě záznamů ohledně stejného cizozemského odsouzení v Rejstříku trestů, z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl.
Naproti tomu odsouzený J. B. byl tímtéž rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. Ks 101 Js 273/97, jenž nabyl právní moci dne 28. 10. 1998, uznán vinným trestným činem vraždy podle §211, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Pasově se J. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v noci ze 3. 1. 1997 na 4. 1. 1997 v A. (SRN) se společně s odsouzenými M. K. a A. B., na základě společného plánu a ze zištných důvodů za odměnu 1000,- DM jako nájemný vrah podílel na usmrcení O. K., manžela M. K., kterého v jeho domě za pomocí zde nalezeného provazu uškrtili, poté jeho mrtvolu uložili do kufru v garáži stojícího osobního auta Daimler Benz, odkud z důvodu odvrácení podezření M. K., měla být mrtvola odvezena na jiné místo. Poté, co se pachatelům tento záměr nepodařilo uskutečnit, rozhodli se předstírat vloupání do domu a vzbudit dojem, že O. K. byl zabit během loupežného přepadení domu neznámými pachateli. V neděli dne 5. 1. 1997 pak bylo v garáži domu, v kufru neuzamčeného Mercedesu tělo zavražděného O. K. nalezeno. Za tento trestný čin byl J. B. odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu vraždy podle §140 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. J. B. se ze zištných důvodů dopustil závažného zločinu proti lidskému životu, a vědomě tak porušil jednu z nejvíce chráněných hodnot ve společnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil společně s dalšími osobami, jakož i zavrženíhodnou pohnutkou jeho činu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen doživotní trest odnětí svobody. Ačkoliv se předmětné trestné činnosti dopustil již v roce 1996, nutno s ohledem na závažnost spáchané trestné činnosti a společenskou škodlivost jeho jednání dovodit, že je dán zájem na tom, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík