ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1104.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 1104/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2013 dovolání podané obviněným V. H. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 4 To 373/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 19/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. H.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 3 T 19/2012, byl V. H. H. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 29. 11. 2011 v době od 10.00 hodin do 10.20 hodin v ulici R. ve V., okres S., v prostoru šatny návěsu v závodu Vodňanská drůbež, a. s., po předchozí slovní rozepři a vzájemném fyzickém napadení bodl svého spolupracovníka – poškozeného D. D. M., pravděpodobně kuchyňským nožem o celkové délce 24 cm a délce čepele 11 cm, do oblasti břicha a následně za poškozeným, který poté z místa utíkal, běžel s kovovou tyčí o délce 45 cm, průměru 1,2 cm a hmotností 0,387 g, kterou vzal ze své šatní skříňky, přičemž vykřikoval „já tě zabiju“, a poškozenému tak způsobil bodnou ránu v oblasti podžebří o průměru 0,5 cm, s proniknutím do dutiny břišní a do retroperitonea, čímž došlo k poranění cév pouzdra pravé ledviny s krvácením do břišní dutiny a retroperitonea, což si vyžádalo lékařské ošetření ZZS V. a následně operační zákrok a hospitalizaci na chirurgickém oddělení Nemocnice Strakonice, a. s., přičemž ze soudně lékařského hlediska šlo o poranění těžké pro poškození důležitého orgánu (břišní stěny).
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 4 To 373/2012, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Pustiny dovolání, a to do výroku o vině i o trestu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nemají oporu v provedeném dokazování. Ačkoli si je obviněný vědom toho, že ve svém dovolání převážně poukazuje na hodnocení důkazů, což nelze považovat za citovaný důvod dovolání, spatřuje jeho naplnění v tom, že soud neprovedl dokazování kompletně, zejména neprovedl výslech poškozeného, byť zajištění jeho účasti u hlavního líčení bylo bez problémů možné.
Dále v textu dovolaní pak obviněný polemizuje se skutkovými závěry soudů z hlediska toho, kdo začal s fyzickým napadáním, jak dlouhá byla pauza v konfliktu, než obviněný použil zbraň, zda se tedy jednalo o ukončení konfliktu. Zpochybňuje také vyjádření svědka K., který podle něj nechtěl do konfliktu zasahovat a svým svědectvím tak odůvodňuje, že to nebylo potřebné. Obviněný své jednání hodnotí jako nutnou obranu. Trvá na tom, že poškozený zahájil celý incident i napadání obviněného, který se pouze bránil. Poukazuje na vyhrožování ze strany poškozeného a jeho kamarádů v minulosti s tím, že poškozený jej již jednou fyzicky napadl.
V závěru pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích a věc „přikázal těmto soudům k novému projednání, případně aby rozhodl ve věci rozsudkem“.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sám připouští, že obsahem jeho dovolání jsou „ve většině“ skutkové námitky. Ve skutečnosti dovolání jiné námitky neobsahuje, přesvědčení obviněného, že jednal v nutné obraně, je totiž rovněž založeno na odlišném skutkovém stavu, než zjistil soud prvního stupně. Nad rámec dovolacího řízení lze podotknout, že soud prvního stupně podrobně, logicky a přesvědčivě zdůvodnil, jak dospěl k popsaným skutkovým závěrům. Vysvětlil také, proč nepovažoval za nutné vyslechnout poškozeného, a toto vysvětlení nebudí pochybnosti. Zjištěnému skutkovému ději pak odpovídá i zvolená právní kvalifikace.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. H. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch